Místopředseda vlády České
republiky a ministr životního prostředí
vystoupil na sklonku ledna
ve Výboru pro životní prostředí,
veřejné zdraví a bezpečnost
potravin Evropského parlamentu.
Prezentoval tam priority českého
předsednictví EU v oblasti životního
prostředí. V souvislosti s tímto
vystoupením nám odpověděl na
několik otázek:
n Pane ministře, které konkrétní
body a momenty považujete
za stěžejní? V čem může Česká
republika v průběhu svého půlročního
prezidentství v Evropské unii
dále rozvinout evropskou ekopolitiku?
Slyšení před poslanci výboru bylo
velmi dobré. Ukázalo vysokou profesionální
úroveň členů Evropského
parlamentu. Velmi dobře znají problematiku
ochrany životního prostředí
a ochrany klimatu, včetně témat,
která budeme vyjednávat v půlroce
českého předsednictví. Hlavní prioritou
v oblasti životního prostředí
je nade vší pochybnost příprava
Kodaňské konference OSN o změně
klimatu. Práce povedeme na třech
úrovních. Budeme koordinovat pozice
Evropské unie k návrhům, které
se pro Kodaň připravují, a jménem
EU27 budeme tyto návrhy prosazovat
do návrhů předkládaných konferenci
v Kodani. A nakonec, budeme
jednat s klíčovými globálními partnery
- USA, Čínou, Indií, Japonskem,
Ruskem, Brazílií, JAR i rozhodujícími
jihoamerickými ekonomikami.
Druhou prioritou je ochrana životního
prostředí v souvislosti s lidským
zdravím. Tady se soustředíme hlavně
na revizi směrnice o průmyslových
emisích (IPPC). Požádal jsem (společně
se švédským kolegou ministrem
Carlgrenem) Evropskou komisi
o co nejrychlejší zveřejnění návrhu
směrnice o národních emisních stropech,
abychom mohli zahájit politickou
diskusi k návrhu.
Dalšími prioritami jsou udržitelná
spotřeba, výroba a ochrana biologické
rozmanitosti. Já jako předseda
rady EU pro životní prostředí budu
mít na starosti hlavně reformu systému
evropského ekoznačení a také
novelu nařízení o environmentálním
managementu (EMAS). K biodiverzitě
pořádáme spolu s Komisí v Praze
evropskou konferenci o divočině
- územích, která jsou stále téměř
nedotčena člověkem přesto, že leží
v Evropě.
n Start do nového roku 2009 tatáž
ČR i Evropa prožívaly za energeticky
složité situace, způsobené
zastavením dodávek zemního plynu
z Ruské federace. Řada našich
občanů si klade otázku, jak by se
měla dále rozvíjet česká energetická
politika, aby byla nejenom
ekologičtější, ale také spolehlivější,
cenově únosnější a dodavatelsky
bezpečnější? Opravňují nezpochybnitelné
ekologické přednosti
zemního plynu dále fortifikovat
jeho podíl v českém energetickém
a teplárenském mixu a tím zároveň
prohlubovat závislost ČR na
drahém nákupu a nejistých dodávkách
fosilních primárních zdrojů
zvenčí?
Největším konkurentem konvenčním
energetickým zdrojům jsou energetické
úspory v kombinaci s obnovitelnými
zdroji energie. Úspory jsou
nejvýznamnějším zdrojem, který
máme k dispozici. Máme potenciál
snížit naši spotřebu energií až
o 40 %. Ministerstvo životního prostředí
k tomu chce podstatně přispět.
V dubnu odstartujeme nový dotační
program na podporu energetických
úspor a podporu vytápění obnovitelnými
zdroji energie v domácnostech.
Půjde o dosud největší program, který
bude mít k dispozici již letos zhruba
10 mld. Kč. Nabídneme balíčky
úsporných opatření od menších opatření
(typu regulace vytápění či výměny
oken) až po komplexní zateplení
domu. Budeme podporovat pasivní
bydlení, instalace kotlů na biomasu,
slunečních kolektorů, tepelných čerpadel
a dalších moderních technologií
vytápění. Lze očekávat, že průmysl
i energetika budou také investovat do
moderních a úsporných nízkouhlíkových
technologií. K tomu je povedou
především rostoucí ceny povolenky
na oxid uhličitý, jejíž výši stanoví
uhlíkový trh.
A plyn? Ten má nepochybně
budoucnost. Nejenom kvůli nezpochybnitelným
environmentálním
kvalitám ve srovnání s uhlím a ropou,
ale také proto, že jeho světové zásoby
jsou významně vyšší než zásoby
ropy. Současně však musí ČR snížit
závislost na plynu z Ruska. Měli
bychom podpořit výstavbu nových
plynovodů a propojit naši zemi se
zásobníky zkapalněného zemního
plynu (LNG) v Itálii, severním
Německu a Polsku. Jimi bude možné
dopravit do střední Evropy zkapalněný
zemní plyn z Afriky a Blízkého
východu. Investovat musíme také
do zvýšení kapacit našich zásobníků
zemního plynu.
n Jedním z mála obnovitelných
zdrojů energie, na který si
české podniky i občané krok za
krokem zvykají, je biomasa. V její
řízené produkci i spotřebě však
přetrvává řada rezerv a disproporcí
(legislativních, cenových, transportních,
exportních apod.). Jak
bude vámi řízené ministerstvo do
budoucna optimalizovat celý
komplex výroby a spotřeby biomasy
v ČR? Jaké konkrétní kroky
připravujete k implementaci
biopaliv II. generace?
Ministerstvo životního prostředí
bohužel nemá kompetenci v obnovitelných
zdrojích energie a v energetických
úsporách. Máme ale kompetenci
v oblasti ochrany klimatu.
A právě ochrana klimatu nám dává
důvod aktivně působit i při rozvoji
obnovitelných zdrojů energie, včetně
biomasy. Vláda schválila nedávno
Akční plán pro rozvoj využívání
biomasy, který přinese především
výrazně větší podíl cíleně pěstované
energetické biomasy. Vláda na
náš návrh také schválila zvýhodnění
vysokoprocentní směsi biopaliv ve
srovnání s ropnými palivy. Biosložka
ve směsném palivu bude osvobozena
od spotřební daně.
Biopaliva II. generace se zatím
nacházejí ve fázi aplikovaného
výzkumu. Podle mých informací se
výstavba prvního podobného zařízení
v ČR teprve chystá. Odborníci
jsou poměrně optimističtí a předpokládají,
že v horizontu několika let
bychom mohli mít biopaliva II. generace
komerčně dostupná. Pochopitelně
i na ně se bude vztahovat daňové
zvýhodnění u spotřebních daní, jak
předpokládá vládou schválený program
využití biopaliv v dopravě. /wa/