Naše dějiny jsou nejen nepřehledné, složité a nejasné, někdy jsou také vysloveně podivné. Většina z nás například nemá tušení, že na mnoha místech světa včetně Evropy (a také České republiky) lze narazit na lidské lebky, které jako by na pohled druhu Homo sapiens asi nemohly patřit. Jsou dosti rozdílné, některé jsou neuvěřitelně protáhlé, jiné zase velmi vysoké, ale prakticky všechny mají společné jedno: nejde o důsledek nemocí či podvýživy, ale v minulosti poměrně hojně rozšířené módy: zvyku tvarování lebky do tvarů, které na současného člověka působí mírně řečeno nepatřičně. Jak si lebku můžeme vytvarovat? Samozřejmě v nejranějším dětství. Lidé se rodí s ne zcela srostlou lebkou, která díky tomu může uvolnit místo pro náš po narození rychle se zvětšující mozek. Dětskou lebku je možné zhruba do jednoho roku věku tvarovat s pomocí obvázaného šátku, pevného nosítka a podobně. K deformaci může samozřejmě dojít i mimoděk. Příkladem budiž doporučení z poslední doby, aby rodiče ukládali malé děti na záda jako prevenci proti syndromu náhlého úmrtí. Kvůli tomu se však v západních zemích zvýšil výskyt tzv. plagiocefalie, tedy zploštění zadní lebeční stěny. Řešením tohoto problému je měnit polohu dítěte a nenechat ho spát pouze na zádech. Nebudeme tu rozebírat všechny známé případy zá-měrné deformace hlavy. Řekněme jen krátce, že nemění velikost mozku a zřejmě nemá vliv na intelektuální schopnosti dotyčného. V minulosti se prováděla na mnoha různých místech světa, včetně některých koutů Evropy (Rusko, jižní Francie) v 19. a zřejmě i na začátku 20. století. Zdůvodnění byla různá. Argumentovalo se krásou či třídním rozlišením. Obecně však záměrná deformace lebky sloužila jako identifikační znak pro danou skupinu. Tedy jednoduchý způsob, jak rozlišit „našince od cizáků“. V některých obdobích a na různých místech byla tato deformace v podstatě normou. Pravidelně ji například prováděly některé skupiny jako Alanové či Hunové, které do Evropy vpadly z východu během takzvaného stěhování národů, tedy zhruba mezi 4. a 6. stoletím našeho letopočtu. V maďarských hrobech z tohoto období jsou úmyslně deformované lebky zcela běžné, a to u všech pohlaví a všech věkových kategorií. Jak však bylo řečeno, nálezy nejsou omezeny jen na Maďarsko. Několik desítek takových koster známe i z České republiky, po desítkách byly objeveny i v sousedním Bavorsku. Přesto je situace u našich západních sousedů zjevně jiná. Tvarování lebky se zde objevuje prakticky výhradně u dospělých ženských koster. Že nemají lebky deformované muži, by se dalo pochopit, ovšem absence dětských koster s deformovanou lebkou je zvláštní. Archeologové tedy přišli s domněnkou, že ženy s prodlouženou hlavou byly původem právě z východní Evropy. Je to logický odhad, který v nově vydaném článku v časopise PNAS navíc velmi přesvědčivými dokumenty podložil antropolog Joachim Burger z Univerzity Johannese Gutenberga v německé Mohuči. Východoevropské nevěsty? Burger s kolegy provedl genetickou analýzu zhruba čtyř desítek lidí z několika pohřebišť v Bavorsku z přelomu 5. a 6. století našeho letopočtu odkrývaných zhruba od 60. let minulého století. Snažili se vybírat kostry současníků, ideálně lidí ze stejné generace. Mezi studovanými ostatky byl i materiál z devíti ženských koster s velmi výrazně zdeformovanou lebkou. A jak se ukázalo, všech devět se od „bavorských“ koster s běžnou lebkou, které měly velmi blízko k obyvatelům západní a severní Evropy, zcela zásadně geneticky odlišovalo. V případě žen s deformací lebky šlo evidentně o migrantky, a to zřejmě z evropského jihovýchodu, přibližně oblasti dnešního Bulharska či Rumunska. Jedna měla i znaky asijského původu. Co přesně to znamená? Burger se domnívá, že ženy mohly z východu Evropy přijít v rámci diplomatické výměny jako záruka dobrých vztahů. O vztahy jakých států šlo, je však nejasné. Dynastické sňatky se obvykle omezují na pár jednotlivců a žen je tedy překvapivě mnoho. Na druhou stranu, politická mapa Evropy v dané době byla zřejmě dosti pestrá a možná, že i na relativně malém území dnešního Bavorska se našlo hned několik mocenských center, které měly vlastní zahraniční politiku. Nezdá se to nejpravděpodobnější, ale možné to je. Z českého hlediska je objev o to zajímavější, že deformované lebky z období stěhování národů se našly také u nás. Celkem jde o zhruba o tři desítky nálezů, všechny na moravských nalezištích, například v Líbivé u Břeclavi, ve Velaticích či Novém Šaldorfu. I v českých případech jde o tvarování lebky do délky. Výsledkem jsou protáhlé a vysoké hlavy. Opět jde v podstatě výlučně o ženy (ne všechny nálezy jsou úplně dobře popsány a prozkoumány, některé pocházejí už z 19. století). Ale protože DNA analýza českých nálezů zatím není k dispozici, nevíme, zda tehdejší obyvatelé českých zemí stejně jako Bavoři tyto exotické partnerky dováželi, či nikoliv. /jj/
