Zatím poslední mezinárodní konference, kterou organizovala asociace WANO, společně s českými firmami ŠKODA JS a Doosan Škoda Power na téma opravárenských činností při protihavarijních opatřeních na jaderných elektrárnách, se uskutečnila v Plzni a jedním z hlavních vystupujících byl ředitel moskevského centra WANO Michail Čudakov: Pane Čudakove, jaká je podle vás nejzodpovědnější pozice na současné jaderné elektrárně? Bezesporu hlavní operátor řízení reaktoru. Liší se zásadně bezpečnostní systémy jedné elektrárny od druhé? Anebo existují určité základní společné prvky, které jsou stejné na všech elektrárnách po celém světě? Každá jaderná elektrárna má svůj vlastní jedinečný systém. Základní princip bezpečnosti je samozřejmě všude stejný. Palivo nesmí tát, musí být neustále chlazeno, takže je nezbytné zajistit dostatečný přístup k chladicí kapalině. Musí být rovněž zajištěny zdroje dodatečné energie v případě tzv. black-outu. Celosvětově existuje tzv. princip ochrany do hloubky. To znamená, že bezpečnost elektrárny je zajištěna navzájem se překrývajícími bezpečnostními prvky. Pokud by nějaký selhal, ostatní ho nahradí. Jelikož jsou projekty jaderných elektráren různé, WANO nesoudí, zda je jeden lepší nebo horší než druhý. Hlavní je, že oba musí naplňovat princip ochrany do hloubky. Pokud na to nějaký systém nestačí, musí se to kompenzovat kupř. větším počtem odborníků na elektrárně. Jejich školení musí být častější a musí být poskytnuty dodatečné instrukce. Pokud nestačí voda na nějakém segmentu, musí se pořídit její dovoz, musí být posíleny hasičské služby. My posuzujeme realizaci principu ochrany do hloubky celkově. Jaké rozdíly doznala projektová řešení jaderných elektráren po Fukušimě? Katastrofa Fukušimy ovlivnila celý energetický průmysl ve všech jeho odvětvích: od projektových činností přes současnou a budoucí výstavbu až po rozsah aktivit organizace WANO. Nové jaderné elektrárny se projektují s větším počtem bezpečnostních systémů, které jsou zaměřené na zachování celistvosti paliva. Jedná se kupř. o dodatečné zdroje energie, o záložní dieselgenerátory, dodatečné zdroje vody z různých (na sobě nezávislých) systémů atd. Vše je koncipováno tak, aby se systémy daly použít jednotlivě a nezávisle i v případě, že ostatní fungovat nebudou. Kdyby se jaderné palivo roztavilo mimo korpus reaktoru, nové systémy nedovolí, aby se situace stala kritickou. Třeba reaktory VVER se dnes montují s tzv. lapačem taveniny. Vytváří se ze vzácných materiálů, které dokáží taveninu rozpustit a ochladit. Hovoříme o tzv. principu pasivního ochlazení. Také se používají lepší a účinnější metody, které zajišťují „vychytání“ plynného vodíku, jenž vzniká během reakce horké vodní páry s obalem paliva – tzv. rekombinátory vodíku. Vodík se akumuluje pod kopulí (což se stalo i na Fukušimě) a může při reakci se vzduchem vytvořit třaskavou směs. Proto je potřeba ho eliminovat. Co je z vašeho pohledu největší hrozba pro jadernou energetiku? Jsou to stále se zvyšující nároky na bezpečnost, postoje jednotlivých zemí a veřejnosti vůči energetice, nebo problematika financování? Domnívám se, že jaderná energetika musí být nadále přísně kontrolována a provozována státem. Je tedy nejlepší, když je provozovatelem elektrárny stát samotný. Soukromé firmy totiž obvykle chtějí zvýšit své výnosy, a tím mohou zanedbávat bezpečnost. Energetický průmysl je pro každou zemi klíčový. Proto musí fungovat bezchybně. Jádro by mělo mít svůj podíl na výrobě elektřiny. To mu zajistí možnost dále se rozvíjet a zvyšovat svou bezpečnost. Největším problémem v jakékoliv oblasti našeho života je podle mého osobního názoru neprofesionalita, lhostejnost a nezodpovědnost. Tato tendence je celosvětově zřejmá v mnoha oborech a je destruktivní pro jakékoliv odvětví. V jaderné energetice to nelze za žádnou cenu připustit. Jedním z argumentů oponentů jádra je, že neustálé zvyšování bezpečnostních nároků dělá jadernou energetiku ekonomicky nepoužitelnou. Ztotožňujete se s tím? Samozřejmě, že zlepšování bezpečnosti zvyšuje cenu jaderné elektrárny. Ale i s uhelnými elektrárnami se musí neustále pracovat. Musí se modernizovat. Nasazují se nové stroje a systémy, aby jejich ekologická zátěž byla nižší. Všechny energetické zdroje se musí nadále podporovat. Mohu posloužit konkrétním příkladem z vlastní rodiny. Minulý týden mě tchyně poslala koupit novou žárovku. Koupil jsem 5wattovou, co ale svítí jako 80wattová. Navíc je nerozbitná. Její cena je ale mnohem vyšší než obyčejné žárovky. Měla by ale vydržet 3 roky. Tak jsem jich vzal několik na zkoušku. Toto je cena za rozvoj. Vždycky bude potřeba investovat. Jak byste rád viděl jadernou energetiku za 20–30 let? Existují země, kde můžeme očekávat jaderný boom, anebo bude Evropa za 30 let bezjaderná? Evropa si podle mě jadernou energetiku ponechá. Nevidím to tak, že jaderná energie nebude za několik dalších dekád vůbec existovat. Naopak: jádro nebude až tak drahé a jeho úroveň bezpečnosti bude čím dál více sofistikovanější. Důležitým aspektem do budoucna totiž budou právě výdaje za bezpečnost. Budou se stavět nové projekty spojující jak aktivní, tak pasivní bezpečnostní systémy. Bude tedy existovat rovnováha a konkurence zdrojů energie. Na pobřeží, kde je častý vítr, bude vhodnější postavit větrné elektrárny a pro jiné podmínky bude lepší zase jaderná elektrárna. /mc/