Vystihuje dnes často skloňované „Smart City“ to, o čem mluví titulek? Ptejte se lidí, co považují za chytré město, a budete se možná divit. Jinak odpovědí mladí, hledající výhradně přes moderní technologie vzruch, kulturní, sportovní, společenské vyžití. Jinak matka s dítětem, toužící po blízkém parku, kde může v klidu uspat miminko nebo nechat bez obav batole hrát si na trávě či písku. A jinak starší člověk, pro kterého je najednou problém nastoupit lehce do autobusu či tramvaje nebo fakt, že není snadné najít místo, kde by si mohl na chvíli odpočinout, aniž by ho přitom město ohlušovalo. Podle encyklopedických charakteristik je Smart Cities koncept, který využívá digitální, informační a komunikační technologie pro zvýšení kvality života ve městech. Pracuje se stávajícími zdroji a hledá nové, snižuje spotřeby energií a také zátěž životního prostředí. Optimalizuje dopravu, sdílí data pro veřejné účely. Kromě toho existuje – naštěstí pro nás, obyčejné lidi – celá řada dílčích projektů, které usilují o jediné: udělat z města místo příjemné k životu. Milán není v popředí K městům sporným, která si „buď zamilujete, nebo zprotivíte“, jak řekl jeden rodilý Miláňan, patří Milán. Dlouhá léta stagnující, nerozvíjející se, s památkami, které nevidíte tak snadno, jako třeba v Římě, působící víc průmyslově. Ale pustil se do toho, a jeho rozvoj je prudký až překotný. V roce 2015 byl z hlediska ekonomických vyhlídek v Evropě na 10. místě a Lombardie, jejímž je Milán hlavním centrem, investovala 4 mld. eur do výzkumu a vývoje. Globální módní kapitál řadí Milán dokonce na 6. příčku světových měst, a pokud se někdo z vás zajímá o módu, nemůže ho to překvapit. Během 10 let snížil Milán dny, kdy město překročilo hranice znečištění, o polovinu a podle indexu udržitelných měst má příčku 36. V indexu Smart Cities se Milán během posledních dvou let vyšplhal o 12 míst vzhůru. Jeho rozloha zelených ploch je ale stále pod italským průměrem. Mohlo by se to změnit. Milán se chystá na proměnu 1,25 mil. m2, na nichž dnes leží již nefungující železniční stanice, a s nadějí se upíná k dalšímu svému projektu Human Technopole. Zelená řeka Během letošního dubnového Fuorisalone bylo představeno pět scénářů pro Milán budoucnosti, pět vizí. Jednou z nich je Green River, navržená skupinou Stefano Boeri Architetti. Pro městskou přeměnu sedmi oblastí nepoužívaných železnic zvolil Stefano Boeri – jak je mu vlastní – hodně zelené řešení. Green River chce totiž celých 90 % plochy nepoužívaných železničních tratí a nádraží proměnit v parky, lesy, zahrady, zelené a cyklistické cesty. „Zbývajících 10 %,“ říká architekt Boeri, „by mohlo být využito k výstavbě městských komplexů s vysokou hustotou osídlení. Milánské okresy mají nyní naprostý nedostatek startovních bytů pro mladé, ubytování pro studenty, chybějí i místa pro kulturní služby, knihovny, kliniky, workshopy pro mládež, prostory pro sociální a tržní účely.“ Zástavba má lemovat hranice „zelené řeky“, vinoucí se kruhovou cestou městem blízko jeho středu a sahající až k nové ploše EXPO. Součástí projektu je i mobilní prstenec s linií metra 6 po povrchu a podzemní konstrukce, která využije geotermální energii a spodní vody. Výškové budovy kolem zeleně budou také zelené – a to už Milán zná: Stefano Boeri zde jako jeden z prvních zelených projektů postavil mrakodrap porostlý téměř jedním hektarem lesa. Jmenuje se příznačně Bosco Verticale čili Vertikální les. Ekologický komplex se skládá z devítipatrové administrativní budovy a dvou obytných budov s 18 a 26 patry s maximální výškou 119 m. Masivní, 28 cm silné železobetonové desky balkonů vystupují nepravidelně ze všech čtyř stran budovy – přesah je 3,35 m! Zalesněné fasády vytvářejí příjemné mikroklima, produkují kyslík a zároveň absorbují CO2 a prach. Nová zelená města Jméno Stefana Boeriho nezná jen Milán a Itálie. Lesní město z jeho architektonické dílny má být postaveno severně od města Liou-Čou v hornaté čínské autonomní oblasti Kuang-si. Pokryje 175 ha podél řeky Liou-ťian, spojení mezi původním a novým zeleným městem budou obstarávat rychlovlaky a elektromobily. Kromě rezidenčních částí města počítá projekt i se dvěma školami a nemocnicí, svůj prostor mají vyhrazeny obchody i relaxace. I tady se počítá s využíváním geotermální energie a také solárních panelů. Město by mělo být energeticky nezávislé. „Prostřednictvím rostlin v parcích, zahradách, ale i v ulicích a na fasádách domů přispěje toto energeticky nezávislé město ke zlepšení kvality ovzduší,“ říká se k projektu na webových stránkách architektonického studia. Množství zeleně přispívá i ke snížení průměrné teploty, vytváří hlukové bariéry, zlepšuje se biodiverzita. Další vertikální lesní projekt míří nyní do Utrechtu, neboť firma Stefano Boeri Architetti vyhrála mezinárodní soutěž na výstavbu nové městské čtvrti v Jaarbeursboulevard. Na prvním nizozemském mrakodrapu najde svoje místo k životu 10 000 rostlin různých druhů (360 stromů, 9 640 keřů a květin). Tato zelená fasáda dokáže absorbovat více než 5,4 tuny CO2. A když se pak tiše sneseme ze zeleného příbytku, sedneme do rychlovlaku či elektromobilu a vydáme se do centra? Budeme nejspíš hledat útulné prostředí, příjemné uličky s teplým osvětlením pouličních lamp, kostkované ubrusy. Nechceme sterilní prostředí, tak jako si nedáme k večeři amarouny, ale dobře upravené poctivé jídlo a dobré víno. Pořád budeme chtít něco, co nás uvnitř tak příjemně hřeje, něco, co nás ukotvuje. Pokud ovšem ještě dokážeme vzhlédnout od mobilu či tabletu a sdělit to někomu vedle sebe. Nicméně, opravdu chytrá města budoucnosti si takové staromilské oázy (podepřené novými, perfektně fungujícími technologiemi) ponechají. Protože je jim jasné, že město, které je příjemné pro život, potřebuje něco neopakovatelného, svoji náladu, atmosféru. Svého genia loci. Lidé ho budou potřebovat, aby se neztratili sami v sobě. PhDr. Vladimíra Storchová
