Mele, mele, kafemlejnek

Od chvíle, kdy byly zveřejněny závěry odborné zahraniční agentury, u níž si vláda ČR objednala analýzu systému řízení vědy a hodnocení vědecké práce, už uplynulo několik měsíců, ale pověstný kafemlejnek mele dál. Pro neznalé, kafemlejnek je obecný název pro bodový systém, pomocí něhož jsou hodnoceni vědečtí pracovníci a vysokoškolští pracovníci. Spočívá v přidělování bodů za různé činnosti, přičemž nejvýše se hodnotí publikace v zahraničních impaktovaných časopisech a následně citace z článku v jiných odborných statích různých autorů. Spolupráce s průmyslem naopak hodnocena téměř není. Analýza jen prokázala, že nemáme dodnes dobrý systém propojení vědy s průmyslovou výrobou. Zahraniční agentura, jež byla zvolena velkým výběrovým řízením za miliony korun a neméně stála i analýza samotná, dospěla k zajímavým závěrům, které by však každý odborník, byť jen s minimální znalostí zahraničního prostředí, označil za – vlastně logické. Kritika systému byla drtivá a rozboru neunikla ani sama Rada pro výzkum a vývoj a inovace, jejíž činnost byla označena za neodpovídající instituce, pro tento účel ustanovené, byť jí již mnoho let předsedají premiéři. Jak potvrdil i prof. Václav Pačes, bývalý předseda AV ČR a znovujmenovaný člen komise, jež má opět vyřešit novou energetickou koncepci, v rozhovoru pro Ro2, je třeba vypracovat zcela jiný systém hodnocení vědy. Celý problém by byl snad zanedbatelným, v porovnání s tím, co se v této zemi poslední měsíce děje, kdyby těsně nesouvisel s nedávno skončeným Týdnem neklidu. Za fasádou umanutého rozhodnutí omezit počet studentů na vysokých školách sítem solventnosti jejich rodičů se však skrývá více vážných problémů, které ženou naše vysokoškolské prostředí do podprůměrnosti a následně vehnaly studenty i vyučující do protestů. Ostatně systém hodnocení není jedinou starostí českých vědců, jeden z nejnadanějších z nich, Tomáš Jungwirth, se v Respektu č. 9 silně obává odklonění české vlády od evropských programů. Přestože většina českých občanů odsouhlasila vstup do EU, zdá se, že část politické scény se vydává programově od cíle, jenž nám EU pomáhá naplnit, tedy právního státu, kamsi do neznámých prostor bez perspektivy. A řekněme si otevřeně, nejenom česká věda by bez spolupráce s evropským prostředím prakticky přestala existovat. Stav vědeckého prostředí zcela těsně souvisí i s perspektivami českého průmyslu. I když stále častěji slyšíme představu, že český export bude tvořen z největší části vývozem elektřiny, zastává ji například Václav Bartuška (jak se asi cítí kdys jeden z vůdců 17. listopadu dnes při pohledu na protestující studenty?), zmocněnec vlády pro energetickou bezpečnost, jde zřejmě o naprosto nevěrohodný vývoj. V neposlední řadě budou zahraniční investoři potřebovat k obsluze a provozu svých technologií vzdělanou pracovní sílu, tedy pokud máme rezignovat na představu, že české podniky budou vlastními silami hledat nové výrobky a způsob, jak se uplatnit na světových trzích. Z opaku, z rezignace na tyto hodnoty, jde doslova mráz po zádech. Ale připusťme si otevřeně, řešil někdo po uplynulých 23 let konkurenceschopnost a systém odborné podpory podnikání? Ač byl kafemlejnek označen za nesmyslný systém, který české vědecké a vysokoškolské prostředí nerozvíjí, s typickou umanutostí politické scény posledních let funguje dále a nikdo jej nezastavil. Otázkou je, zdali jsou dnes v této zemi ještě instituce, které se nad takovým problémem dokážou vůbec zamyslet a řešit jej. /bal/