Zavíječ kopřivový (Patania ruralis) je nepříliš pěkný evropský motýl. Jeho housenky žijící na kopřivách ale před časem zaujaly vědce svým specifickým pohybem a staly se modelem pro vývoj biomimetických měkkých robotů. Inženýři americké North Carolina State University pod vedením Yonga Zhua se nechali inspirovat housenkami zavíječe kopřivového natolik, že vytvořili plochého pružného robota o délce 9 cm, který svým pohybem napodobuje jejich lezení. Zatímco housenky k pohybům využívají svaly, „housenkobot“ je poháněn novým typem stříbrných nanodrátků využívajících teplo k ovládání způsobu, jakým se robot ohýbá, což mu umožňuje pohyb v obou směrech. Tělo robota tvoří vrstvy dvou různých polymerů. Svrchní se při zahřátí rozpíná, zatímco spodní se zahřátím naopak smršťuje. Ve vrstvě svrchního polymeru je umístěna síť stříbrných nanodrátků s několika ovládacími body. Pokud je do některého z těchto bodů zaveden elektrický proud, dojde k ohřátí nanodrátků a spolu s nimi i polymerů v dané oblasti. V důsledku toho se tělo robota v příslušném místě prohne směrem nahoru. Postupnou aplikací elektrického proudu do jednotlivých ovládacích bodů lze vytvořit vlnivý pohyb vpřed či vzad, přičemž je možné, aby se v daném směru robot zadní částí odstrkoval či přední přitahoval. Díky tomu může prolézat i velmi nízkými štěrbinami, například pod dveřmi. Měkký robot se zkrátka vlivem teplem vyvolávaných změn pohybuje právě jako housenka zavíječe. Obecně platí, že s větším elektrickým proudem se robot pohybuje rychleji. Funguje to však jen do určité míry, protože polymer potřebuje čas, aby před dalším pohybem stihl vychladnout. Pohyb tak lze zrychlovat jen do určité míry. Uvedený způsob pohybu je energeticky velmi efektivní. Tvůrcům se povedlo s jejich robotem prolézt 3 cm dlouhou štěrbinou, jejíž výška činila pouhé 3 mm. Robota to předurčuje k řadě zajímavých aplikací, například u záchranářů. /sm/
