Na materiálech všeho druhu byla, je a vždy bude kriticky závislá celá společnost. Konstrukční materiály jsou základním kamenem technologického pokroku ve všech oblastech: od zařízení pro efektivní výrobu elektrické energie přes další generaci moderních vysokopevnostních ocelí pro automobilový průmysl, vysokoteplotních superslitin pro letecké motory, životy zachraňující lékařské implantáty, nanomateriály s unikátními vlastnostmi po funkční materiály a kompozity pro nejširší využití v inženýrské praxi. Dalšího pokroku není možno dosáhnout bez základního ani aplikačního výzkumu, bez důkladného poznání vlastností jednotlivých materiálů ani bez jejich vztahu k mikrostruktuře určující tyto vlastnosti. Posouvání hranic technologických možností klade na materiály čím dál vyšší a specifičtější nároky. Řada požadavků i nově přibývá. Vezměme si třeba dnes populární 3D tisk. Kolik lidí by před 20 lety napadlo, že budeme hledat materiály, ze kterých bude možné „vytisknout“ konstrukční prvky využitelné v letectví a kosmonautice nebo třeba ve stavebnictví? Koho by napadlo, že se budeme snažit „tisknout“ zařízení na bázi polovodičů někde ve vesmíru? Kvalitní materiály jsou základem všeho. Ostatně i za zkázou dvou amerických raketoplánů, ve své době technologických špiček toho, co lidstvo dokáže, byly z pohledu materiálů zdánlivé drobnosti: pryžový kroužek v případě Challengeru, uvolněná izolační pěna v případě Columbie. I zdánlivé banality (a katastrofy, bohužel, také) vedou lidstvo k novějším, dokonalejším materiálům. Nesmíme opomenout ani silně rostoucí význam ekologizace a zdravotní nezávadnosti materiálů. Když byla ve 30. letech minulého století objevena syntéza prvního polyamidu (nylonu), předpovídali mnozí plastům velkou budoucnost. Ostatně ta i nastala a většinu současných oborů si už ani bez plastů nelze představit. Jenže jejich negativní ekologickou stopu už není možné přehlížet, a tak musejí vědci znovu věnovat hodně úsilí tomu, aby vyvíjeli plasty nové, přírodními procesy plně rozložitelné, nebo 100% a opakovatelně recyklovatelné. Podstatným hlediskem při vývoji nových materiálů se stává také energetická náročnost jejich výroby či produkce CO2 a dalších látek, které negativně ovlivňují životní prostředí. A těchto kritérií bude jistě s rozšiřujícím se lidským poznáním přibývat. Materiálový výzkum je proto logicky jedním z klíčových základů budoucích ekonomik, a je tedy dobře, že Akademie věd, výzkumná centra univerzit i vývojová centra českých firem věnují této oblasti nemalou pozornost a dosahují nemalých úspěchů. S výsledky jejich práce vás proto budeme seznamovat i v příštích číslech Technického týdeníku.
