Týmy složené z příslušníků různých generací a případné problémy s tím spojené jistě nejsou výsadou pouze technicky orientovaných firem, v nichž pracuje většina čtenářů tohoto periodika. Pojmy jako „mileniál“ nebo „generace Z“ slyšíme kolem sebe často a leckdy kolem nich panuje řada mýtů. Jak tedy ke kolegům nebo podřízeným ze zmíněných generací přistupovat a skutečně jsou rozdíly mezi jednotlivými generacemi tak velké? Pokud vás obdobná témata zajímají více a působíte na pozici mistra, pak můžete dorazit na 14. ročník akce Setkání mistrů, které pořádá 14. listopadu 2018 ve Vyškově společnost Top Vision. Jeden z panelů bude věnován právě tématu komunikace s podřízeným/nadřízeným. Řada rozdílů mezi jednotlivými generacemi v přístupu k práci či k životu obecně je spíše uměle vytvářena. Ne že by generace Z (lidé narození od poloviny 90. let dále), generace Y (tzv. mileniálové), generace X („Husákovy děti“) a další generace byly zcela identické. Ale když se například o dnešní generaci mileniálů říká, že je to egoistická a líná generace, stačí se podívat, jak se psalo před třiceti lety například v amerických médiích o generaci jejich rodičů. Velmi podobně jako o dnešních mileniálech – byli označování jako generace „Já“. Jde tedy možná spíše o obecnou charakteristiku všech mladých lidí, která platila i kdykoliv v minulosti, než o to, že by dnešní mileniálové či generace Z byli nějak revolučně jiní. A stejná byla vždy i kritičnost starší generace ke generaci mladší. Ostatně už v pravěku zřejmě tehdejší typický otec u ohně kritizoval svého malého synáčka, že už bere oheň jako samozřejmost, kdežto jeho generace musela čekat čtrnáct dní, než udeří blesk. To ale neznamená, že přece jen neexistují určitá specifika, která musíme brát na pracovišti v potaz. Generace Z už neví, jaký je svět bez chytrých mobilních telefonů, také je to první skutečně multikulturní generace. A jim i o něco starším mileniálům je odmala na rozdíl od předchozích generací v rodinách zdůrazňováno, že na jejich myšlenkách skutečně záleží, že se nemusí kdekoliv bát nahlas vyjádřit svůj názor. V pracovním prostředí se to nepochybně neodnaučí, takže by to jejich starší šéfové či kolegové měli brát v potaz. Dnešní mladí lidé se mnohem více ptají: „Proč?“ Pokud jim jen zadáte úkol a nevysvětlíte jim dostatečně, proč je to potřeba udělat, proč je to dobré pro firmu, pro společný cíl a podobně, budou brzy demotivovaní. A ještě jedna dobrá rada na závěr: při komunikaci s kolegy nezapomínejte, že průměrná doba udržení pozornosti u současné populace je osm vteřin. Ondřej Staněk, lektor společnosti Top Vision
