V sektoru obráběcích strojů se úměrně tomu zvyšuje poptávka po hybridních strojích, které v sobě kombinují možnosti konvenčního obrábění s vestavenými aditivními technologiemi. Souběžně s tím se ale prudce rozvíjejí i samotné techniky 3D tisku, především směrem k větší přesnosti a vyšším rychlostem. Obrovský boom 3D tiskáren v posledních letech způsobil, že dnes již tato zařízení nacházíme ve všech průmyslových odvětvích. Dávno už neplatí, že na 3D tiskárnách se tiskne hlavně z pryskyřic a z plastů. Zvláště ve strojírenství se dnes stále více uplatňuje tisk z kovů, a tím logicky rostou očekávání z hlediska výroby kovových součástí. Není překvapením, že nejvíce je do tohoto vývoje zainteresován letecký a automobilový průmysl. V současné době je již na trhu mnoho různých typů 3D tiskáren. Odlišují se v několika základních specifikacích, mezi které patří energetický zdroj a mechanismus pojení materiálu, stav materiálu a jeho dostupnost, dodávky materiálu a samotná metoda aditivní výroby. Typy 3d TISKÁREN Při výběru 3D tiskárny se tedy můžeme rozhodovat mezi laserovými zdroji, elektronovým svazkem, UV nebo IR zářením či obloukovým výbojem. Z hlediska fyzikálního procesu, kterým dochází k vytvrzení materiálu, můžeme volit mezi fotopolymerizací, adhezí, sintrováním, tavením a svařováním. 3D tiskárnu můžeme plnit práškem, kapalinou nebo drátovým či plátovým materiálem. Tisknout pak můžeme z nejrůznějších pryskyřic, z nerezu, z čistého železa, ze slitin niklu, hliníku, titanu či z inconelu, nově dokonce i z čisté mědi, ale také z papíru, sádry nebo písku. Z hlediska technologií se pro 3D tisk kovových strojových součástí nejčastěji používá tisk z práškového lože (PBF), řízená energetická depozice (DED) a aditivní výroba s drátovým obloukem (WAAM). V případě PBF dochází k výstavbě požadované komponenty z prášku vrstva po vrstvě. Tyto vrstvy jsou následně roztaveny a fúzovány s pomocí laseru. DED je metoda, kte rá nanáší prášek, který se nejdřív roztaví laserem a požadovaný tvar se pak získává fúzováním této taveniny do požadovaného tvaru. Metoda WAAM nepracuje s práškem, ale modeluje s využitím pr incipů obloukového svařování s drátem, kde právě drát je tím materiálem, ze kterého se vyrábí požadovaný dílec. Tato metoda je extrémně rychlá a v mnoha případech vysoce efektivní. V nedávné době byla tato skupina metod doplněna o jednu zcela novou, o metodu MJF – Multi Jet Fusion, která převzala principy tepelných tiskáren tiskáren. Práškový materiál se nanáší na základovou desku vrstva po vrstvě stejně jako v případě metody laserového sintrování. Rozdíl je v tom, že plocha, která má být součástí požadovaného dílce, se bezprostředně pokryje vytvrzovacím činidlem, zatímco okolí naopak činidlem, které brání vytvrzení. K vytvrzování se používá vysokoenergetické infračervené záření. 3D tisk míst o odlévání Vzhledem k obrovskému pokroku, ke kterému v posledních letech došlo, lze očekávat, že by v budoucnu mohl 3D tisk nahradit i odlévání dílců. Velkou výhodou pak bude, že 3D tiskárny lze na rozdíl od odlévacích strojů postavit přímo vedle obráběcích strojů, které budou už rovnou naprogramovány tak, aby bez jakýchkoliv prostojů provedly na těchto neodlitých, ale aditivně vyrobených dílech dokončovací operace. Andrea Cejnarová
