Sobotkově vládě se podařilo přijmout Státní energetickou koncepci (SEK) a surovinovou politiku. Učinila také dlouho odkládané rozhodnutí o odblokování zásob uhlí na lomu Bílina. Podařilo se přijmout rozsáhlou novelu energetického zákona a dotáhnout novelu stavebního zákona. Řada příležitostí však zůstala nevyužita. Pod stolem skončil například nový zákon o odpadech, na kterém se pracovalo několik let. Dlouhodobě zanedbané oblasti energetické účinnosti se tato vláda věnovala stejně málo jako její předchůdkyně. Podpora energetické účinnosti je dál výrazně roztříštěna mezi řadu ministerstev. Zápasí s bigotním resortismem a je špatně koordinovaná. Německu, které má podporu energetické účinnosti koncentrovanou do jedné instituce, můžeme dál jen závidět. Nepodařilo se zvládnout náběh čerpání peněz z evropských fondů. Opět zejména v oblasti energetické účinnosti v budovách i průmyslu. Na posledních Dnech teplárenství a energetiky v Hradci Králové jste ekonomickou situaci v teplárenství označili za „tíživou“ s tím, že „v kombinaci s nerealistickými požadavky v oblasti snižování emisí může přerůst ve vážnou krizi a ohrožení energetické bezpečnosti již kolem roku 2021 a může mít i dopad na ceny tepla“. To je razantní charakteristika situace. Jak je zapotřebí ji řešit? Donedávna jsme si mohli myslet, že v SEK nalinkované plány na organizovaný a postupný přechod elektroenergetiky od uhlí k jádru a teplárenství k alternativním a druhotným zdrojům mají realistický časový rámec. Dnes vidíme značná rizika, že mohou nastat jiné scénáře než organizovaná transformace těchto klíčových sektorů na časové škále 20 let. Souvisí to s tím, že Evropská komise připravila závěry o BAT pro velká spalovací zařízení, jejichž požadavkem je další zpřísnění emisních limitů, a to již v horizontu čtyř let počítáno od letošního srpna. Uvidíme, jak to dopadne. Může ale dojít k odstavení značného elektrického výkonu podstatně dříve, než se počítalo. Může dojít ke znehodnocení již provedených investic a k dalším problémům. Teplárny investovaly do snižování emisí od roku 2014 do konce loňského roku 19 mld. Kč a další peníze investovaly letos. Ve chvíli, kdy je většina investic víceméně hotová, Evropská komise přijde s novými požadavky. Není to problém jen pro ČR. Bude to velký problém i pro Německo, Polsko a další země. Jak to budou řešit, to zatím nevíme. Pečlivě však situaci sledujeme. TS ČR se přihlásilo k bruselskému balíčku „Čistá energie pro všechny Evropany“. Ocenilo i nový přístup EK k problematice teplárenství a udržení jeho konkurenceschopnosti. Uplynul rok, od pařížské konference o ochraně klimatu dokonce dva. Vidíte nějaké exaktní kroky k naplňování vašich požadavků? Na evropské úrovni probíhají práce na nové legislativě velmi intenzivně. Dokonce bych řekl, že někdy až příliš, protože je rozpracována celá řada legislativních aktů naráz v Evropské radě i v Parlamentu a je obtížné všechno stíhat. Kolem poloviny příštího roku by se prach nad evropským legislativním bojištěm měl začít pozvolna zvedat. Mělo by být jasné, jak různé bitvy dopadly a kam vývoj směřuje. Pak bude zapotřebí, abychom velmi rychle začali doma řešit, jak se s jednotlivými požadavky a nápady popasujeme, aby se to dalo celé vůbec zaplatit. Levné to samozřejmě nebude. To už víme dnes. Ministři Sobotkova kabinetu často a rádi operovali s pojmy smart grids, smart metering, decentralizace výroby energie a tepla atd. Je však české teplárenství (potažmo celá energetika) připravena na nezbytný přechod k novým výrobním a distribučním podmínkám? Když se podíváte do volebních programů stran, často tam narazíte na slovo „smart“, tedy chytrý. Chceme chytrá města, chytré sítě, chytré odpadkové koše, chytré semafory, chytré lavičky a vůbec úplně všechno má být chytré. Blbé je, že za těmi hesly často chybí reálný obsah. Nebo přinejmenším nějaký konkrétní plán. Ministerstvo průmyslu a obchodu nedávno přiznalo, že například v oblasti akumulace elektřiny předbíhá praxe již dnes legislativní rámec. Obávám se, že podobný vývoj hrozí i v dalších oblastech energetiky. Projekt Národního akčního plánu pro chytré sítě měl velmi slibný rozjezd, ale teď mám pocit, že poněkud zamrzl. Může to ale být jen můj mylný dojem. Připraveni na novou energetiku samozřejmě nejsme a ani být nemůžeme, protože se nám mění „pod rukama“. Nejsme vševědoucí a nevíme, kde přesně ten vývoj skončí. Důležité je, aby se úplně nevymkl kontrole. Abychom průběžně připravovali smysluplná řešení vznikajících problémů. Například teplárny by v budoucnu mohly poskytovat podpůrné služby i na úrovni distribučních soustav, které budou potřeba. K tomu je ale nutné změnit a připravit řadu věcí. TS ČR opakovaně zdůrazňuje připravenost svých členů aktivně se podílet na realizaci SEK a na ekologizaci výroby tepla. Zároveň kladete řadu požadavků: racionálnější termíny a objemy ekologizace zdrojů, vyjasnění surovinové politiky pro teplárenství, transpozici směrnice o omezení emisí ze středních spalovacích zařízení, srovnání ekonomických podmínek centralizovaných a decentralizovaných zdrojů tepla při úhradě emisí a dalších externalit, zavedení uhlíkové daně pro zařízení nezahrnutá do systému emisního obchodování, přesun dodávek tepla do nižší sazby DPH atd. atd. O kterých požadavcích jste ochotni s novou vládou diskutovat a kde už tzv. vlak nepřejede? Některé položky z našeho seznamu se průběžně realizují. Například transpozice směrnice o omezení emisí ze středních spalovacích zařízení by se do konce letošního roku měla stihnout, i když nabrala značné zpoždění. Řada věcí bude samozřejmě otázkou politického rozhodnutí nové vlády. Je ale logické a platí to pro jakýkoliv obor, že nemůžete jen sypat na hromadu stále další a další požadavky, co má teplárenství pro společnost zajistit. Musíte také vytvořit motivaci a odpovídající podmínky pro potřebné investice. Naše sdělení je, že jsme připraveni. A pokud budou vytvořeny rozumné podmínky, pak teplárenství může udělat velmi mnoho. Navíc relativně velmi levně ve srovnání s alternativami. Pokud vytvořeny nebudou, tak potom bude potřeba dohnat budoucí závazky ČR někde jinde, což bude v konečném důsledku mnohem dražší. Teplárny například umějí využít biomasu při spoluspalování s uhlím pro výrobu elektřiny a tepla velmi levně a efektivně. Dnes to ale většinou nedělají, protože se to nevyplatí. Potřebné investice byly už v minulosti učiněny, ale pak došlo k několika legislativním kotrmelcům v oblasti provozní podpory, které tuto výrobu ekonomicky zlikvidovaly a teplárny se většinou vrátily zpátky k uhlí, což je škoda. Moderní výroba a distribuce tepla z velkých zdrojů má v ČR nadále perspektivu. Zákazník však musí dostat šanci si je objednat a zaplatit. Zatím se nezřídka zorientovat nemůže. Jaké věcné usměrňování ceny tepla (alespoň ve střednědobém výhledu) budete preferovat? Cenová regulace v teplárenství je dnes prakticky stejná, jako byla před deseti lety. Energetický trh se za tu dobu ale v mnoha ohledech radikálně změnil. Teplárenství je dnes v konkurenci, jakou nikdy dříve nepoznalo. Dokonce možná v tvrdších podmínkách, než jaké jsou třeba v dodávce elektřiny nebo plynu. Tam totiž zákazníka můžete snadno ztratit, ale také relativně snadno získat zpět nebo najít jiného. V teplárenství zákazníka velmi snadno ztratíte a je velmi obtížné ho získat zpět nebo nahradit jiným. Zákazníci navíc nechtějí být pasivními odběrateli komodity. Stále více vyžadují energetické služby s vyšší přidanou hodnotou. Regulace cen tepla je založena na přístupu k teplu jako ke komoditě. Nikoliv ke službě zajištění tepelné pohody. To vytváří stále větší pnutí mezi přístupem regulátora a požadavky trhu, na něž teplárny reagovat prostě musí. Jinak nemohou v konkurenci přežít. Neříkám, že můžeme cenovou regulaci v teplárenství úplně zrušit. Měla by však „zezadu“ jistit trh a ne mu překážet anebo jej omezovat. Měla by to být lehká flexibilní bezpečnostní síť. Dnešní stav bych přirovnal spíše k protitankovým zátarasům před obchodním centrem. Uvidíme, jestli se nám podaří přesvědčit nové vedení Energetického regulačního úřadu o nutnosti změn v přístupu k teplárenství. Žádné rychlé výsledky nečekám, je to běh na dlouhou trať. Důležité je, abychom se vydali rozumným směrem a přestali přešlapovat na místě. /kar/
