U příležitosti EMO Hannover se konala tisková konference CECI MO (Evropské asociace pro průmysl obráběcích strojů a souvisejících výrobních technologií) na téma geopolitických změn ovlivňujících evropský trh s obráběcími stroji (viz str. 1). Poněvadž ale geopolitická situace není tím jediným, co v současnosti nutí průmysl k výrazné transformaci, požádali jsme Marcuse Burtona, předsedu ekonomického výboru CECI MO, o jeho názor na aktuální dění nejen v oboru obráběcích strojů: Ahoj Marcusi, jak se máš? U mě je spousta změn. Podívej, dnes ti můžu dát hned tři vizitky. Jak jsem ti už psal, u Mazaku již téměř nepůsobím. Poté, co se mi narodila vnoučata, jsem usoudil, že bych už měl zvolnit. Na vizitce mám napsáno „non-executive director“ ve společnosti Yamazaki Mazak UK, ale ve skutečnosti už jen v zásadě reportuji vedení firmy ohledně situace v UK, která je, jak sama víš, momentálně … no, jak to říct… „zajímavá“. Mou hlavní náplní teď je vedení ekonomického výboru v CECIMO – kvůli tomu jsme se teď hlavně sešli, že? Nu a moje třetí vizitka – prezident MTA (The Manufacturing Technologies Association, UK). Tedy… To nevypadá jako „zvolnění“. Spíš právě naopak! Každopádně, jsem moc ráda, že sis na mě udělal čas. Jak ty vlastně vnímáš současnou situaci v průmyslu? Je bezesporu velmi turbulentní, zásadní změny přicházejí stále rychleji a rychleji a výrobci na ně musejí stejně tak rychle reagovat. Často i kompletní změnou vlastního produktového portfolia. To je musí, logicky, velmi zatěžovat – finančně, časově, z hlediska nároků na lidi apod. Nemyslím si, že by se momentálně dělo něco jiného než dřív. Je to jistě výzva, ale s výzvami se průmysl obráběcích strojů musí vyrovnávat trvale. Vidím to na historii naší společnosti (Yamazaki Mazak), která během celé své dlouhé, 100 let trvající historie vždy musela pružně reagovat na požadavky svých zákazníků. Co ale určitě dnes vnímáme, jsou změny, které mění chování zákazníků, např. klimatické změny. My ale stále musíme vyrábět produkty – ty se jistě měnit budou, nicméně stejně tak se ale budou vyvíjet i samy výrobní stroje. V současnosti se intenzivně hovoří o elektromobilitě. Jsem toho názoru, že i když se třeba opravdu celý sektor automobilového průmyslu zásadně promění, sektor obráběcích strojů zdaleka nebude dotčen ve stejném měřítku. Nějaký efekt tady samozřejmě bude, ale určitě ne takový, aby celý obor zdevastoval. Obráběcí stroje se budou muset přizpůsobit. Myslím, že větší problém než transformace automobilového průmyslu je jeho stagnace. Výrobci automobilů čekají na novou legislativu, pozastavují investice… Ano, jsme teď v jakémsi vakuu, poněvadž skutečně nikdo neví, jak budou nové legislativní rámce vypadat. Nicméně, pokud si budou chtít světové automobilky udržet konkurenceschopnost, budou muset znovu začít investovat. Budou muset začít dělat rozhodnutí, i když nebudou mít v ruce všechny informace. Je to samozřejmě riskantní, ale nevyhnutelné. Rozhodně budou muset zase začít investovat. Zmiňoval jsi změnu v chování zákazníků. Vidíme, že zákazníci dnes již nechtějí jen produkty, ale celá řešení, chtějí znát celý životní cyklus výrobku, vedle fyzických produktů se čím dál tím více poptávají digitální řešení… Ano, ale to se zdaleka netýká jen obráběcích strojů, nýbrž obecně celého sektoru výrobních technologií. Firmy musejí nabízet tzv. větší řešení. Jedna věc je ale opravdu důležitá: konektivita a standardy. Správně vyřešené standardy a konektivita usnadní firmám, aby spolu mohly vzájemně spolupracovat. Rozhodně si tedy nemyslím, že by nastávala situace, že by každý výrobce obráběcích strojů musel dodávat každý aspekt digitální výroby. Musejí ale být schopni jednotlivá řešení propojovat a spojovat. A tímto způsobem je možné dostat do hry mnoho menších firem, které přicházejí s novými nápady a řešeními. A druhá věc, kterou bych chtěl zdůraznit, je, že si opravdu nemyslím, že by tyto trendy zásadně podmiňovaly budoucnost výrobců obráběcích strojů. Je to něco, na co se musíme adaptovat – musíme aktivně řešit konektivitu, poskytovat více automatizace, více robotizace, více digitalizace apod., nicméně, ve výsledku stejně nakonec potřebujeme ze všeho nejvíc kvalitní vřetena a expertizu ve výrobě konkrétních fyzických produktů. Nicméně, někteří světoví výrobci berou tyto trendy skutečně vážně a rozšiřují svá produktová portfolia o digitální produkty, řekněme až na úkor těch fyzických, tedy reálných obráběcích strojů. Posun směrem k digitálním produktům je tedy evidentní. To ale znamená i kompletní změnu obchodních modelů, ne? Ano, platí to zcela obecně, průmysl se stále více a více digitalizuje. Když se ale podíváme zpět do 80. let, kdy se začalo zavádět CNC, dialogové programování, nové řídicí systémy, tak vidíme, že se technologie vyvíjejí nepřetržitě. Výrobci obráběcích strojů jsou vždy těmi, kdo používá to nejnovější, co je v té které době známo. Myslíš tedy, že dnes je to podobné? Ano, technologie se vyvíjejí opravdu nepřetržitě. Co se ale děje dnes, je to, že se rychlost těchto změn zvyšuje, takže máme míň času se na ně adaptovat. Na druhou stranu ale máme k dispozici více technologických nástrojů, které můžeme k této adaptaci použít, např. digitalizaci konstrukce. Díky tomu můžeme být rychlejší, být rychleji s novinkami na trhu. Nepamatuji si, že bych byl kdy na EMO, kde by největší výrobci obráběcích strojů netvrdili, že během posledních tří let kompletně nezměnili svoje portfolio. Dělají to všichni a stále. A co intenzivní nakupování firem, dodávajících automatizační řešení, aditivní technologie, IT. To není nový trend dneška? Ano, to ale se týká obecné podnikatelské strategie té které firmy, jestli si řešení koupí, nebo vsadí na spolupráci. Každý má možnost této volby a dostáváme se zpět ke konektivitě, o které jsme již hovořili. Výrobci obráběcích strojů jsou a vždy byli dodavateli expertizy, a to nejen své vlastní expertizy, ale současně také vždy museli spolupracovat s jinými firmami, aby mohli dodávat celé balíky. Myslím, že tyto investice, resp. hledání partnerů zvláště v oblasti softwaru a IT musí firmy zpomalovat v rozvoji jejich hlavního byznysu, tedy fyzické výroby obráběcích strojů. Tím samozřejmě nemyslím virtuální uvádění do provozu apod., které naopak pomáhá. Spíš různá ta zákaznická platformová řešení apod. Hlavní problém podle mě je ten, že firmy musejí do těchto nových řešení investovat intenzivně a okamžitě, ale přitom nemají zajištěnu rychlou návratnost těchto investic. V jistém smyslu máš pravdu, nicméně, jak jsem již řekl, to jediné, na co se firmy opravdu musejí soustředit, je zajištění konektivity. Všechny ty další věci nemusejí zajišťovat samy – opravdu nemusejí dodávat vše samy, ať již jako výsledek vlastního vývoje, nebo jako výsledek akvizice. Když hovoříme o konektivitě: jedním z hlavních témat letošního EMO je umati – univerzální komunikační rozhraní pro obráběcí stroje. Ve světě je ale již poměrně hodně rozšířeno americké řešení MTConnect, případně čínský NC-LINK apod. Je to rozumné přijít v Evropě s dalším řešením? Nevím… vím ale, že čím více standardizovaných řešení budeme mít, tím lépe. Úplně obecně, nejsou to jen výrobci obráběcích strojů, kdo se musí konektivitou vážně zabývat. Toto téma musejí přijmout za vlastní profesní asociace po celém světě, protože jen tak dokážou opravdu pomoci vlastním zákazníkům. Konektivita v nejširším slova smyslu ale bude nutně narážet například na kulturní rozdíly v jednotlivých zemích, ne? Ano, ale to už se dostáváme od obráběcích strojů k tématům, jako je bezpečnost dat, ochrana duševního vlastnictví apod. Co nás ale reálně čeká, jsou změny, které přinese plošné zavedení 5G komunikační sítě. 5G způsobí skokovou změnu v konektivitě z hlediska rychlosti i spolehlivosti. Stejně jako bude mnohem více strojů spolu vzájemně komunikovat, bude i mnohem více společností, které se budou zabývat využíváním těchto sesbíraných dat. A tento trend bude dále pokračovat. Když se vrátíme k předpovídaným kompletním změnám obchodních modelů v oboru obráběcích strojů, jako je „pay-per-use“, sdílení strojového času apod., tak jsi vůči nim spíše skeptický? Ne, ne, v žádném případě nejsem skeptický! Tyto nové modely určitě přijdou a jsou umožněny právě digitalizací. Firmy budou zcela jistě v budoucnu poskytovat své produkty a služby „jiným způsobem“. Nejsem skeptický, ale v žádném případě se neobávám a nedělám si starosti s tím, že by průmysl nebyl schopen vyhovět tomu, co zákazníci chtějí. Možná tedy jednou přestanou výrobci obráběcích strojů prodávat stroje koncovým zákazníkům, ale zůstanou v jejich vlastnictví a zákazníci si je budou jen pronajímat, resp. sdílet je podobně, jako funguje „carsharing“? Toto všechno je technicky možné. Nicméně, moje osobní zkušenost je, že když sami výrobci př ijdou s nějakou takovou převratnou změnou, jsou to sami zákazníci, kdo ji utlumí. Poskytovat konkrétní servis strojů stojí ve skutečnosti opravdu hodně peněz a zákazníci mají občas tendenci to podhodnocovat a očekávají, že ho budou dostávat „za nic“. Jednou z největších výhod dat je, že umožní mnohem efektivnější monitoring strojů a prediktivní údržbu, jejímž prostřednictvím jsme schopni získat zpět část peněz investovaných do digitalizace. A tím se také může pochopitelně zatraktivnit i prodej pracovního času stroje. Na závěr úplně obecně: myslíš si, že jsou tyto záležitosti momentálně méně palčivé než to, co se odehrává ve světě? Myslím všechny ty geopolitické změny a problémy, které aktuálně trápí výrobce obráběcích strojů po celém světě? V prvé řadě, geopolitická situace je mimo kontrolu průmyslu. Průmyslu nezbývá než se jí přizpůsobit a reagovat na ni. Nové technologie a inovace jsou tím, co mění světový trh. Těžko ale mohou změnit geopolitickou situaci. Která ze seznamu současných geopolitických změn, podle tvého názoru, nejvíce ovlivňuje náš středoevropský trh? Největším problémem je obecně izolování jednotlivých trhů. To je velice špatné, poněvadž to zcela zásadním způsobem narušuje dodavatelské řetězce. Stejně tak pokud izolace některé oblasti vede k zastavení investic apod. Ani v této oblasti ale nejsem příliš pesimistický a jsem přesvědčen o tom, že konkrétně Česká republika se nemusí ničeho obávat. Její konkurenceschopnost je vysoká, a i když třeba teď také pociťujete negativní dopad snižování investic ve vaší zemi, jsem si jistý, že se tato situace brzy opět zlepší. Děkuji za rozhovor a budu se těšit brzy zase na viděnou! Andrea Cejnarová, Hannover
