Miliardy dolarů či eur navíc, zdržení kvůli pomalé stavbě, obtížně získávanému povolení či jiným objektivním (nebo méně objektivním) důvodům. Podobné zprávy doprovázejí výstavbu velkých jaderných elektráren po celém světě. Stačí si vzpomenout na francouzskou Flamanville, která má být vlajkovou lodí nových technologií z dílny koncernu AREVA. Elektrárna měla fungovat od minulého roku a náklady elektrárenské společnosti EdF se měly pohybovat okolo 3,3 mld. EUR. První proud z Flamanville však neodejde do sítě před rokem 2016 a náklady se zatím podle odhadů navýší o cca 5–6 mld. EUR. Výrobci jaderných zařízení po celém světě už několik let koketují s myšlenkou, jak se podobným problémům vyhnout. Tedy stavět rychleji a levněji. Odpovědí je prý stavět v malém, tzv. malé jaderné reaktory (SMR). Jsou to zařízení s výkonem do 300 MW. Naopak velké MAAE definuje nad 900 MW. Podle odhadů se vývojem SMR zabývá na 3000 inženýrů především v USA, Ruské federaci a v Asii. MAAE odhaduje, že do roku 2030 bude po světě instalováno nejméně 40 malých reaktorů.
PROJEKTY ZA 0,5 MLD. USD Budoucnost v malých reaktorech vidí nejenom firmy, ale i vlády. Kupříkladu americké ministerstvo energetiky vypsalo soutěž na financování projektů „malé jaderné energetiky“ za bezmála půl miliardy USD. První, kdo si z krajíce uloupl, je společnost Babckock & Wilcox (B&W). Vedení společnosti B&W, která na svém reaktoru MPower s výkonem cca 180 MW pracuje od roku 2007, doufá, že by licenční proces u amerických úřadů mohl započít už v příštím roce.
ELEKTRÁRNA NA LODI Na malých reaktorech pracují rovněž Rusové. Vidí v nich atraktivní možnost, jak řešit dodávky energií v těžko dostupných oblastech na severu země a na Dálném východě, kde ekonomický růst zaostává právě kvůli nedostatku elektrické energie. Letos v červenci oznámil Alexander Vozněsensky, šéf společnosti Baltic, největšího výrobce lodí v Rusku, že první ruská jaderná elektrárna na lodi vypluje v roce 2016. Zařízení o výkonu až 70 MW pro Akademika Lomonosova dodá koncern ROSATOM. Jednou z nejperspektivnějších variant je ruský projekt reaktoru IV. generace SVBR-100 o výkonu 100 MW. Jeho chladicím médiem je směs olova a bismutu. Předchůdce tohoto reaktoru byl vyvinut pro jaderné ponorky třídy 705 (podle západní klasifi kace Alfa). Ty byly zapsány do Guinessovy knihy rekordů jako nejrychlejší ponorky na světě. Hlavní předností SVBR-100 je vyšší bezpečnostní úroveň. Díky ní lze reaktory umístit i v blízkosti elektrických spotřebičů. Dále jsou to rovněž malé rozměry: 4,5 m v průměru a 8,2 m na výšku. SVBR-100 může být kompletně smontován v továrně a dopraven na místo určení po železnici, vodní cestou nebo nákladními vozy. První blok SVBR-100 na světě by měl být podle plánu smontován v ruském Dimitrovgradu v roce 2019.
STEJNĚ JAKO DREAMLINER Otázkou zůstává, zda skutečně dojde k velkému rozšíření SMR a zda se vyplatí. Na počátku srpna zveřejnil svou studii americký Institut pro energetický a environmentální výzkum. „Pokud počítáme, že 1 minireaktor by stál přibližně 900 mil. USD, je nutné, aby přišly objednávky v hodnotě 90 mld. USD, aby to bylo efektivní. Dá se to přirovnat k vývoji třeba letounu Dreamliner.“ Autoři zprávy pochybují, že by malé reaktory mohly nakopnout skomírající americký jaderný průmysl. Společnost B&W má však jasno: „Oni nepočítají s tím, že velké společnosti, jako je naše, mají obrovskou infrastrukturu. Ta výrobu výrazně zlevňuje,“ uvedla mluvčí Aimee Millsová. Perspektivnost malé jaderné energetiky potvrzují soukromé investice do této oblasti. Nejbohatší člověk na světě Bill Gates už několik let fi nancuje společnost Terra Power. Ta projektuje malý reaktor s tzv. běžící vlnou. Podle Gatese se nyní plánuje pokračovat v jeho vývoji společně s Čínou. V Rusku se na fi nancování vývoje a výroby reaktoru SVBR-100 podílí také jeden z nejbohatších lidí na světě – Oleg Děripaska. Společnost Irkutskenergo, která je součástí jeho holdingu, je vlastníkem 50 % akcií podniku AKME-Inžinýring, který projekt SVBR-100 realizuje. (ma)