Historik vědy a sociolog Steven Shapin
v knize Vědecký život: historie morálky
pozdně moderního povolání zpochybňuje
široce přijímané názory na vědu v postmoderní
společnosti, a to, že moderní vědecký
výzkum jak jej pojímá Max Weber
a Robert K. Merton je kolektivní podnik,
založený na standardech interakce mezi
badateli, oproštěný od jakýchkoliv morálních
zábran a kde jednotlivec nic neznamená.
A také, že existují hluboké rozdíly
mezi výzkumem v akademickém prostředí
a průmyslovým výzkumem motivovaným
dosahováním zisku.
Shapin zastává opačný názor, říká, že v moderním
výzkumu, stejně jako v klasickém mají
životně významnou roli psychologické kvality
osobnosti jednotlivce. Od jeho či jejího charisma,
přes morálku a integritu osobnosti, až
po touhu po poznání. Tvrdí, že tyto vlastnosti
a hodnoty platí stejně v prostředí průmyslového
výzkumu jako na univerzitách. Svá tvrzení
opírá jednak o historické a teoretické úvahy
a také o analýzu poznatků, které osobně získal
v rozhovorech s určitým počtem vědců.
Zpochybňování zakořeněných názorů je
užitečné, pokud vede k lepšímu poznání
podstaty jevu. Steven Shapin se však v této
knize poměrně často předvádí jako bystrý
pozorovatel vědy, a snaží se tím zvýšit
váhu svých názorů. Lze pochopit, a snad i
omluvit, že stanoviska vědců zaměstnaných
v průmyslovém výzkumu nejsou přísně
objektivní. Je ověřeno, že z mnoha tisíců
výzkumných zpráv o geneticky modifikovaných
organismech (GMO), uveřejněných
v období od roku 2000 do roku 2006, vesměs
zdůrazňujících přednosti GMO, lze považovat
za vědecky objektivní jen zhruba 10, kde
výzkum nebyl finančně dotován institucí zainteresovanou
na podnikání s GMO. A jen ve
čtyřech z těchto objektivních zpráv je část
věnována působení GMO na lidské zdraví
bez jednoznačných závěrů. Od zavedení
GMO do praxe totiž uplynula příliš krátká
doba pro získání dostatečného objemu dat
k seriózním statistickým analýzám.
Ničemu nepomůže záměna jedné domněnky
jinou. Hypotéza, že vědci v průmyslovém
výzkumu přizpůsobují obsahy výzkumných
zpráv požadavkům zaměstnavatele pro své
potěšení nápadně připomíná hypotézu historika
a sociologa Francise Fukujamy, že nástupem
neoliberální ideologie byl završen vývoj
lidské společnosti a nastal konec dějin. /šu/