Během uplynulých 20 let stoupl
význam nehmotných statků, tedy
i průmyslových práv nejen z pohledu
vyšší konkurenceschopnosti, kterou
majitelům zajišťují, ale taktéž
z důvodu jejich stále se zvyšujícího
podílu na celkovém majetku obchodních
společností i firem. Dokládá to
řada výzkumů, mezi jinými např.
Athreye and Cantwell z roku 2005,
která poukazuje na zlomové období
ve vztahu k tomuto druhu majetku
v poslední čtvrtině minulého století.
Co z toho vyplývá a jaké dopady to
má pro ekonomiku České republiky ?
– je tématem rozhovoru s Ing. Karlem
Čadou, předsedou Úřadu průmyslového
vlastnictví Praha.
Mělo by to být i pro nás poučné.
Už proto, že hospodářský rozvoj
průmyslově rozvinutých států, je
jistým způsobem vázán s ochranou
průmyslového vlastnictví, zejména
patentů. I když se patentový systém
rozvíjí v současném chápání téměř
dvě století a z hlediska významu
pro hospodářský rozvoj se uplatňuje
stále stejně, nebyl až do posledních
dekád minulého století předmětem
zvláštního zájmu ekonomů. To se
týkalo obecně inovací a technických
poznatků, z nichž vynálezy tvoří jen
malou část, protože ne každá inovace
může být chráněným vynálezem.
Patentová ochrana může být udělena
toliko na řešení, která jsou absolutně
světově nová, splňují kritéria vynálezecké
činnosti a řadu dalších podmínek.
n Ano, většina ekonomických
modelů dříve předpokládala, že
nové poznatky a technologie se
prostě dostavují...
…jenže čas ukázal, že tomu tak
nemusí být. Právě tržní síly i s přídomkem
„trh vše vyřeší“ byly u zrodu
změn ve vztazích mezi ekonomickým
výzkumem a technologickým
pokrokem. Brzy bylo jasné, že to,
co je trhem plně akceptováno, jsou
hodnoty znalostního kapitálu v nejširším
slova smyslu, které zahrnují
i předměty průmyslových práv.
Souběžně s tímto poznáním stoupal
v rozvinutých zemích Evropy i světa
zájem o patentovou ochranu nových
technických řešení, který trvá dosud.
Bohužel, tento trend nebyl a není,
zejména po roce 1989, „sdílen“
v obdobném rozsahu subjekty ze
zemí východní Evropy. Přitom právě
znalostní potenciál těchto zemí je
nepopíratelným zdrojem ekonomických
i společenských výnosů.
n Jinými slovy - s odchodem
našich vědců, techniků do zahraničí
ke státním i soukromým firmám
– ať jsou to stáže, dlouhodobé
pobyty apod. souvisí i riziko předání
určitých poznatků nabytých ve
výzkumu i ve firemním prostředí.
Rizika jsou zde vždy. A nemusí to
být ani zmíněné odchody odborníků
do zahraničí. Ale zatím co zahraniční
společnosti, jejichž velikost
mnohdy přesahuje ekonomiky menších
zemí, si často dokáží s tímto
problémem poradit, našim společnostem
se to vždy nedaří. To přesto,
že k tomu mají k dispozici právní
úpravu – obchodní zákoník a řadu
specializovaných právních předpisů
– které ochranu nehmotných statků
optimálně nabízejí.
n Buďte, prosím, konkrétnější…
Souvisí to s vymezením pojmu
duševního vlastnictví. Tento pojem
není často vedoucím pracovníkům
našich obchodních společností dostatečně
dobře znám a mnoho společností
nemá specialisty, kteří dokáží
s majetkem této povahy strategicky
pracovat. Je skutečností, že český
právní řád není v této souvislosti
dostatečně důsledný. Například
v ustanovení § 5 obchodního zákoníku
nalézáme pojem nehmotné složky
podnikání, díl VI. stejného právního
předpisu hovoří o licenční smlouvě
k předmětům průmyslového vlastnictví,
aniž by bylo blíže specifikováno,
co je obsahem tohoto pojmu.
Ustanovení § 26 odst. 4 zákona č.
586/1992 Sb., o daních z příjmu,
mluví o nehmotném majetku, ustanovení
§ 17. zák. č. 151/1997 Sb.,
o oceňování majetku, uvádí oceňování
majetkových práv, vyplývající
z průmyslových práv a práv na označení
a výrobně technických poznatků,
jakožto i některých majetkových
práv souvisejících s právem autorským
a práv pořizovatele databáze
– a takto bychom mohli pokračovat
dál. Rozdílné pojmy pro podobné
předměty v našem právním řádu ztěžují
orientaci nejen laické veřejnosti,
ale mnohdy i odborníkům.
n Takže pro podobný soubor
pojmů jsou rozdílné termíny, což
značí, že problémy při nakládání
s těmito „předměty“ se spíše prohlubují.
Jak tedy na to?
Je možné vycházet z Pařížské unijní
úmluvy, kde v čl. 1 odst. 2 se uvádí,
že předmětem ochrany průmyslového
vlastnictví jsou patenty na vynálezy,
užitné vzory, průmyslové vzory
a modely, tovární nebo obchodní
známky, známky služeb, obchodní
jméno a údaje o provenienci zboží
nebo označení původu. I když se
nejedná o vyčerpávající rozsah práv
nehmotného charakteru ani o jejich
exaktní výčet, většina podnikatelů,
vědců, konstruktérů a dalších
pracovníků s tímto výčtem v rámci
praktických otázek plně vystačí.
V této souvislosti je třeba zvláště
upozornit na obchodní tajemství,
které je v českém právním řádu
chráněno prostřednictvím ustanovení
§ 17 a následujících obchodního
zákoníku. Často se na ní
zapomíná. Jde o velmi důležitý druh
nehmotného majetku v podnikové
praxi. V zásadě stejné předměty se
skrývají pod pojmem výrobně technické
a obchodní poznatky, za nimiž
je přímo v textu zákona č. 151/1997
Sb., uveden v závorce pojem „knowhow“.
Ale v zásadě pro praktické
uplatnění platí, že není žádného
výrazného rozdílu mezi know-how
a obchodním tajemstvím.
n Nehmotný majetek je poměrně
novým fenoménem…
Nastupující globalizace vyžaduje
zlepšení a zpružnění cest k získání
ochrany průmyslového vlastnictví
zejména v širším mezinárodním rozsahu.
Nejde ale pouze o cesty jak získat
patent, vzor či ochrannou známku.
Významnou součástí celého systému
spravedlivé ochrany tohoto druhu
majetku jsou i odpovídající prostředky
pro prosazování práv tohoto typu.
Majitelé patentů a ochranných známek
musí mít větší míru jistoty, že
jejich právo nebude beztrestně zneužíváno
a v případě porušení budou
k dispozici rychlé prostředky pro
nápravu. Oldřich Houška