Nás spolupracovník Karel Sedláček, autor reportážní knížky „TOULKY s Karlem AMERIKOU “, napsal pro letní vydání TT ze své nejnovější cesty po Kalifornii čtyřdílný seriál o některých technických a architektonických zajímavostech. sice dá žít, ale obtížně. I když dnes je už v mnoha městech rozšířena městská doprava, auto stále hraje v dopravě prim. Je nutností, ale i výrazem společenské prestiže a životního stylu. Auto je samozřejmostí pro svou praktičnost, také předmětem „lásky“, auto je obchod i umělecké dílo. Auto je také synonymem osobní svobody. Při svém letošním putování Kalifornií jsem opět ujel skoro 10 tisíc kilometrů po nádherných silnicích, obdivoval nové mimoúrovňové křižovatky i výborné dopravní značení. Ovšem mnoho hodin jsem taky prostál v dopravních zácpách. Aut je zde opravdu moc, takže ani dálnice mnohdy o pěti proudech v obou směrech (!) nestačí. Odborné studie identifikovaly v okolí L. A. téměř 10 400 míst s dopravními problémy, ale pochybnou čest nejhoršího dopravního úseku v Los Angeles získala část dálnice č. 405 mezi výjezdem 43 a výjezdem 21 (od South Bay k okraji Orange County). Toto místo patří k nejhorším v celých Spojených státech. Očekává se, že hrozné dopravní zácpy v Los Angeles způsobí řidičům do roku 2026 ztráty ve výši přibližně 91 mi-liard dolarů ve formě ztraceného času, plýtvání benzínem a vypouštění škodlivých emisí. Pokud se provoz zvýší, budou škody ještě vyšší. Doprava je v Kalifornii největším zdrojem emisí a představuje 41 % celkového objemu vypouštěných skleníkových plynů. Město L. A. se dobrovolně zavázalo snížit do roku 2025 množství emisí na polovinu proti roku 1990. Splnění takového závazku vyžaduje, aby více lidí využívalo hromadnou dopravu a omezilo jízdu auty. Rychlodr áha s otazn íkem Odlehčit přeplněným dálnicím by mohla železniční magistrála. U městečka Fresno v centrální Kalifornii může člověk vidět jen pilíře slibované rychlodráhy, jež jsou zatím němou výčitkou. Začátkem roku 2015 začala výstavba obrovského železničního projektu, který má spojit Severní a Jižní Kalifornii. Byla to velká sláva. Nejde totiž jen o technickou záležitost, ale samozřejmě – jak to v podobných případech bývá – také o politickou. Při volbách už v roce 2008 si Američané vybírali nejen nového prezidenta, ale rozhodovali v místních referendech o různých otázkách. V Kalifornii to bylo mimo jiné lidové hlasování o tom, zda si stát Kalifornie má vzít půjčku na výstavbu železniční rychlodráhy. To je samo o sobě v Americe zvláštní, protože země bývá označována jako ráj privátního automobilismu a voliči bývají k obřím projektům skeptičtí. Nicméně tehdejší republikánský guvernér Arnold Schwarzenegger ekologický projekt vysokorychlostní železnice také podpořil, ačkoliv bude velice nákladný. Měl by však ulehčit přetíženým letištím a dálnicím. Ovšem limitující byly vždy finance. Očekávala se podpora od federální vlády. Demokrat Barack Obama kladl totiž ve svém volebním programu akcent na veřejnou dopravu, což vzbudilo na různých místech velká očekávání. Hned druhý den poté, co složil demokratický guvernér Jerry Brown slavnostní slib, zorganizoval kladení nikoliv základního kamene, ale základní kolejnice. Na nádraží ve městě Fresno, velké křižovatce dálniční přepravy, guvernér při této příležitosti prohlásil, že v příštích 15 letech budou vlaky mezi San Franciskem a Los Angeles jezdit rychlostí 360 km/h, takže cestujícím potrvá cesta místo šesti jen necelé tři hodiny. Později se trať prodlouží na severu do Sacramenta a na jihu do San Diega. Při slavnostním aktu bylo v televizní reportáži za guvernérem vidět asi deset demonstrantů s papírovými transparenty. Na nich byl požadavek: Ukažte nám peníze! Projekt měl totiž stát 68 miliard dolarů a republikáni se obávali, že se jedná o megalomanskou záležitost, z které nakonec zůstane pro nedostatek finančních prostředků jen smutné torzo. Podle vyjádření Světové banky přijde výstavba jednoho kilometru na rekordních 56 milionů dolarů, což je dvojnásobek nákladů na podobné tratě v Evropě a trojnásobek proti rozpočtům takových projektů v Číně. Nesplněné sliby Podle původních záměrů měla být trať rychlodráhy už v provozu v roce 2013, potom se hovořilo o dokončení prvního úseku v roce 2020. Měl by to být nejrychlejší americký vlak srovnatelný pohodlím s japonským šinkanzenem či francouzským TGV anebo čínským expresem Harmony. Zatím jezdí v USA nejrychleji expres Acela státní společnosti Amtrak na východním pobřeží, a sice rychlostí 150 mil/h. Nyní přiznává vedení Kalifornie, v níž vládne Demokratická strana, že vinou nekompetentnosti a zřejmě i korupce dochází k dalšímu zpoždění výstavby. Hovoří se o zvýšení nákladů na astronomickou sumu: 88 miliard dolarů. A zahájení provozu se posouvá do roku 2030. Zdá se, že ta hrstka demonstrantů měla pravdu… Hyperloop z říše fantazie Alternativu k rychlodráze nabídl miliardář a fantasta jménem Elon Musk, majitel letecko-kosmické továrny SpaceX a automobilky Tesla. V létě 2013 oznámil, že by chtěl postavit potrubní rychlodráhu podél kalifornského pobřeží. Projekt za 10 miliard nazval Hyperloop. Základem je princip staré potrubní pošty. Celkem 28 cestujících by se vešlo do přepravní kapsle, která by byla hnána pod tlakem na vzduchovém polštáři. Na trati by se 40 přepravních kabin pohybovalo rychlostí 631 km/h. Cesta z Los Angeles do San Franciska by trvala jen 35 minut. V roce 2014 měla začít stavba, kterou však Musk, známý skrblík, nechtěl sám financovat. Čekal, kdo jeho nápad zaplatí. Nikdo se nenašel, a tak trať dosud neexistuje. Ovšemže ani městské ulice nestačí, v centru megaměst se vlastně pořád jen popojíždí, od jednoho semaforu k druhému. Není divu, že tento stav Muskovi vadí, a v Los Angeles se otevřeně hovoří o blížícím se dopravním infarktu. Vizionář Musk se rozhodl jednat a víceméně na vlastní náklady nechal vybudovat zkušební dopravní tunel na svém pozemku uprostřed Los Angeles. Už vloni v prosinci představil novinářům 9 m pod zemí svou pýchu – tunel dlouhý 1,84 km, kterým zkušební vozy mohou jet rychlostí asi 64 km/h a v budoucnu by mohly dosáhnout až 241 km/h. Účastníci experimentu nebyli testovací jízdou nadšeni, vůz podle nich pěkně „drncal“, ale nicméně výsledného efektu bylo dosaženo. Musk díky této prezentaci získal objednávku z Las Vegas na vybudování obdobného tunelu, který propojí novou výstavní halu Las Vegas Convention Center s dalšími výstavními prostory ve městě. Zatímco dnes trvá tato cesta až 20 minut, v budoucnu by se zkrátila na 1 minutu. Projekt v hodnotě 48,6 milionu dolarů bude dlouhý 1,3 km a zahrnuje tři stanice a dva dopravní tunely. Stavba má začít už nyní v září. Vedení výstaviště investuje 1,4 miliardy dolarů na renovaci výstavního centra a vidí v „loopu“ především technickou atrakci, která přispěje k dalšímu zvýšení atraktivity Las Vegas. Město navštíví každoročně 42 milionů turistů Zahájení provozu je stanoveno na leden roku 2021 u příležitosti konání elektronického veletrhu Consumer Electronics Show. Je to prý zase krůček k vytčenému cíli: spojit Muskovou „potrubkou“ sever Kalifornie s Los Angeles. Město andělů se brání Kromě bezdomovců jsou největším problémem Los Angeles přecpané ulice. V centru se během dne většinou jen popojíždí od křižovatky ke křižovatce. Město se dopravnímu infarktu brání rychlejší, ekonomičtější a ekologičtější hromadnou dopravou. Páteří městské dopravní sítě je metro, jež bylo uvedeno do provozu teprve v roce 1993. Má dvě podzemní linky (Heavy Rail – napájení je pozemní) a čtyři nadzemní (Light Rail – s trolejovým vedením) a celkem tedy 158,5 km kolejnic. Ve všední dny přepraví necelých 270 tisíc cestujících, což je na aglomeraci v porovnání s jinými velkoměsty málo. A navíc počet cestujících klesá. Vyzkoušel jsem si metro na vlastní kůži a byl jsem spokojen. Mimo dopravní špičku jsem jel z Van Nuyes do Santa Moniky sice skoro dvě hodiny, ale za pouhých 35 centů, tedy asi z 8 korun! Použil jsem podzemní a nadzemní linku a navíc ještě metro-autobus. To jsou klimatizované autobusy jezdící od stanice podzemní dráhy do vzdálenějších míst sice po silnici, ale v oddělených pruzích. Někdy se jim říká metro na kolech. Navíc jim elektronický systém zařizuje „zelenou vlnu“. Kromě toho má aglomerace ještě rozsáhlou síť normálních autobusových linek. Hodně se zde kritizují uhlíkové emise ve vzduchu a pomalá doprava. Přesto zde existují lidé, kteří nikdy v životě nejeli metrem a ani se k tomu nechystají. Zhoršující se dopravní situace je asi časem přinutí změnit názor. Metro pokračuje ve výstavbě. Zápolí sice s finančními potížemi, s nedostatkem pracovních sil a dalšími problémy, ale zdá se, že městská doprava nemá alternativu. Přeprava na zavol ání Se zajímavou novinkou přišlo v aglomeraci Los Angeles letos město Anaheim. Zavedlo systém FRAN (Free Rides Around the Neighborhood), čili jízdu mikrobusem na krátké vzdálenosti. Především starším lidem se tak nabízí pohodlná jízda za nákupy, k lékaři nebo na nádraží, ale třeba i do restaurace či za jinou zábavou. Elektrický autobus FRAN si zájemce přivolá mobilním telefonem a jízda je zdarma! FRAN je totiž společný podnik soukromé firmy a města Anaheim a je financován z grantů. Významnějším příkladem sdílené ekonomiky je pilotní projekt, na kterém se dohodly vedení metra Los Angeles a společnost Via. Pokrývá „první a poslední míli“ městské dopravy, čili nabízí sofistikovaný algoritmus směřování sdílených aut ke třem rušným stanicím metra: Compton (Artesia), El Monte a North Hollywood. Hodnota celoročního pilotního projektu činí 2,5 milionu dolarů a výrazně je financován z dotace federálního ministerstva dopravy USA. Cestující si pomocí mobilního telefonu snadno vybere vhodné stanoviště auta poblíž svého bydliště. S ním odjede na stanici podzemní dráhy. To je podmínka. Všechny jízdy musí končit nebo začínat u stanice metra. Systém navíc umožňuje několika zájemcům sdílet jedno auto. Standardní cesta stojí jen 1,75 dolarů a platí se platebními kartami nebo mobilními aplikacemi. To je začátek. Pokračování se očekává v prosinci, kdy se má vedení metra s touto firmou domluvit na zavedení bezpilotních minibusů. Systém prý bude fungovat obdobně jako sdílená auta. Společnost již svůj minibus vyzkoušela v několika státech, naposledy v Austrálii, a dosavadní výsledky jsou prý slibné. Dvě kola nestač í Někdo si myslí, že když v centru Los Angeles jezdí hodně aut, tak jsou chodníky v L. A. poloprázdné, takže by se na nich dalo dobře jezdit. Ve středu města jsou sice relativně široké chodníky, ale jsou dost plné, jak místních, tak turistů. Takže se zde sice půjčují koloběžky a jízdní kola, obyčejná i elektrická, ale slouží vlastně jen k jízdě na krátkou vzdálenost. A navíc se mezi chodci proplétají mladíci na skateboardech. A tak jako s náhradou za městskou dopravu nelze s jízdními koly počítat. Vzhledem k hustému provozu na nich téměř nikdo nejezdí po ulicích jako v Praze. Cyklisté nechtějí dýchat zplodiny nebo zažít kolizi s autem. Kolo v Los Angeles tedy nelze vydávat za dopravní prostředek. Slouží k rekreaci a k tomu jsou přizpůsobeny jak vagony metra, jež mají v přední části oddíl s úchyty pro kola, tak autobusy, které mají na přední části držáky až na tři kola. Cyklista se tak pohodlně nechá dopravit na okraj města nebo někam do parku, kde jsou pro něho připraveny cyklostezky. V zahradních čtvrtích se sice někteří cyklisté vydávají na kolech na ulice, ale po několika tragických událostech nyní město v těchto místech přistupuje k bariérovému oddělení cyklistických pruhů od těch pro normální dopravu. Létaj ící vozy ? Vedení radnice v L. A. je příznivě nakloněno i méně běžným dopravním prostředkům, jako jsou například bezpilotní letadla. Právě v době mé návštěvy o tom referovaly všechny televizní stanice i místní tisk. Americký start-up Alaka'i Technologies totiž veřejnosti poprvé předvedl na kalifornském letišti Newbury Park, asi 50 km severozápadně od L. A., bezpilotní helikoptéru na vodíkový pohon. Nese název Skai, má šest rotorů a dost místa pro pět cestujících. Může sloužit jako ambulance nebo minibus či pro přepravu menších nákladů. Velikostí odpovídá luxusnímu vozu SUV. Však se na něm také podílela automobilka BMW. Předností je využití lehkých vodíkových palivových článků, dolet činí 644 km a užitečný náklad 454 kg. Vozítko vypadá hezky, ale zatím má jednu vadu – ještě nevzlétlo. Je to jeden z celé palety podobných modelů, na nichž pracují jak světové firmy, tak neznámé start-upy. Teď jde o to, kdo bude na obloze první. Karel Sedláček, Kalifornie
