Pokud má EU27 dostát se ctí
svým záměrům v postupné eliminaci
uhlíkové energetiky obnovitelnými
zdroji energie, pak musí
z pohledu investičních expertů původně
předpokládaných 35 mld.
EUR do roku 2020 minimálně
zdvojnásobit.
Každý členský stát přitom zaujímá
odlišnou pozici. Kupříkladu v ČR
bychom měli ve vzpomenutém roce
2020 zajišťovat z OZE 13,5 % produkce
energie. S premianty, kteří se
s vytýčenými kvótami vyrovnali již
vloni (SRN, Maďarsko a Švédsko),
jsme v pomyslném peletonu ztratili
kontakt. A poměrně rychle se nám
vzdaluje i druhá nejsilnější skupina -
Litva, Polsko a Portugalsko. Aktuální
podíl OZE na spotřebě energie v EU27
dosahuje už 18 %. Abychom nebyli
ve své sebekritice ortodoxní, jak naznačují
evropské statistiky se svými
závazky v rámci lisabonské direktivy
„20-20-20“, patrně se nevyrovná také
Itálie a Lucembursko.
Bruselská exekutiva nehodlá tomuto
vývoji přihlížet nečinně. Vedle posílení
investiční politiky klade vyšší důraz
také na kooperaci jednotlivých zemí
v rozvoji OZE a na efektivní implementaci
energie z OZE do jednotného
evropského trhu s energiemi.
Odkud Brusel zajistí avizovaných
35 mld. EUR navíc, není zatím jasné.
Experti očekávají, že celoevropská
i národní exekutiva budou muset aktivněji
spolupracovat se soukromým
sektorem a s jeho kapitálem. Aby privátní
sféra participovala na ekologickém
programu EU27, bude zapotřebí
posílit atraktivitu zelených projektů.
Na druhé straně se třeba důsledně vyvarovat
chyb při takové spolupráci,
kupř. v podobě ex-post řešení následků
tzv. solárního boomu v ČR nebo
v SRN.
Co se týká konkrétních zdrojů, primát
nejrozšířenějšího obnovitelného
zdroje si v roce 2020 v zemích EU27
s největší pravděpodobností zabezpečí
větrná energie. Na ni může připadnout
až 14 % celkové poptávky po
„zelené“ elektřině. Evropská asociace
pro větrnou energii (EWEA) však
nepropadá předčasnému optimismu.
Varovala, že výstavba nových eolických
zdrojů na evropských pláních
vloni klesla oproti roku 2009 o celých
10 %. Technici doporučují, aby se evropský
oborový výzkum co nejdříve
zaměřil na možnosti využití větrných
poryvů ve výškách 300 m nad zemským
povrchem, které zajišťují jak
pravidelnou funkci mobilních eolických
zařízení, tak minimálně zdvojnásobují
jejich výkon.
Přidat by měli rovněž badatelé zabývající
se využitím tzv. slapové energie,
zejména ve státech na pobřeží Atlantského
a Severního ledového oceánu.
Pokud by se Evropa naučila ve velkém
získávat a využívat obří masy stabilní
energie mořských vln, velmi výrazně
by zmenšila svou závislost na importu
zdrojů mimo EU27. /ex/