Na konci loňského roku zmizely z našich obchodů 3/4 dosud prodávaných kotlů na tuhá paliva. Spadaly do 1. nebo 2. emisní třídy, které se na základě novely zákona o ochraně ovzduší nesmí od 1. ledna 2014 prodávat. Do budoucna nebude povolen ani jejich provoz v domácnostech: od roku 2017 se začnou požadovat kontrolní revize. Těm, kdož nesplní limity, bude hrozit pokuta. Emisní třída se tak stala zásadním měřítkem kvality kotle a výrobci přicházejí s technologiemi, které odpovídají nejvyšší 5. emisní třídě. V této kategorii dosud excelují kotle na biomasu, jako jsou pelety nebo dřevo, kde je možné snížit množství škodlivých emisí na minimum. Ještě v roce 2011 topilo v Česku nevyhovujícími kotli půl milionu domácností. Většina z nich si bude muset do roku 2022 pořídit kotel nový. První kontroly technického stavu, resp. revize budou tedy vyžadovány od 1. 1. 2017 a hlavním rozlišovacím měřítkem bude emisní třída.
PROČ DOCHÁZÍ K TĚMTO RESTRIKCÍM?
Především je to obrana proti obecním „čmoudilům“, kteří svým jednáním dokáží znepříjemnit ovzduší pro několik bloků. Do moderních nízkoemisních kotlů vyšších tříd není možné přikládat odpady a jiná nevyhovující či rovnou zakázaná paliva, z nichž vznikají nejhorší a nejškodlivější emise. Navíc jsou kotle nižších emisních tříd neefektivní a méně bezpečné. Kdo se chystá kupovat pro příští topnou sezonu svůj první kotel, měl by vést emisní třídy v patrnosti, a rozhodnout se rovnou pro co nejvyšší třídu (4., nebo 5.), aby nemusel kotel brzy měnit znovu. Výrobci se nyní zaměřují na emisní třídy více než kdy předtím, proto se vyplatí vybírat si z novinek.
CO TO JE EMISNÍ TŘÍDA?
Podle ČSN EN 303-5 je emisní třída kotli přiřazena na základě výsledků spalovacích a dalších zkoušek před uvedením na trh a udává jeho technologickou vyspělost. Nejvyšší stupeň je 5., nejnižší 1. Vedle tvorby škodlivých emisí se posuzuje i účinnost, bezpečnost a efektivita. Čím vyšší číslo emisní třídy, tím lepší výsledky a lepší kotel. Emisní třída vypovídá o tom, do jakého limitu emisí a do jaké maximální účinnosti se kotel vešel za ideálních podmínek ve zkušebně. Jeho reálné emise však může při provozu ovlivňovat instalace, údržba a kvalita paliva. A jak zjistit, které emisní třídě konkrétní kotel odpovídá? Emisní třída kotle musí být uvedena v technické dokumentaci a také na štítku kotle. Při výběru na internetu bývá napsána v jeho základních parametrech, společně s účinností nebo výkonem. Do kotle s nízkou emisní třídou vzhledem k novele zákona již nemá smysl investovat.
KTERÉ KOTLE POŘIZOVAT?
Parametry 4. nebo 5. emisní třídy splňuje řada českých výrobců automatických kotlů, zejména na dřevěné pelety nebo dřevozplynovacích kotlů na kusové dřevo. Zatímco do 3. emisní třídy se v současnosti vejde ledajaký kotel, konkurenční boj mezi výrobci nyní probíhá na úrovni nejvyšší 5. emisní třídy. „Jakmile se v důsledku novely stala emisní třída natolik zásadním parametrem, inovační centra jednotlivých výrobců jedou na plné obrátky. Nyní přicházejí na trh s technologicky vyspělými kotli, které lze s úspěchem nabídnout i pro západní trhy s vysokými požadavky na ekologii a efektivitu,“ komentoval aktuální vývoj Vladimír Stupavský z Klastru Česká peleta.
CO JEŠTĚ PŘINESE NOVELA ZÁKONA?
První reálný dopad novely se projevil už k 1. lednu 2014, kdy z obchodů zmizely kotle 1. a 2. emisní třídy. Zůstávají ale v mnoha domácnostech. Do začátku roku 2017 však musí být na vyžádání provedena a obecnímu úřadu předložena první revize, která by se měla opakovat každé dva roky. Pro kotle na tuhá paliva je to novinka. U plynových kotlů jsou revize povinné již dnes. První sankce za nedodání platné revize mohou přijít již k 1. lednu 2017. Kdo revizi nepředloží, musí počítat s pokutou 20 000 Kč. Za nesplnění parametrů alespoň 3. emisní třídy přijde pokuta až o 5 let později: od 1. 9. 2022 to bude 50 000 Kč. Pokutu ve stejné výši dostane také ten, kdo bude v kotli používat paliva, která jsou zakázána.
ŠANCE NA DOTACI?
Existují jen v některých krajích. Statisíce domácností, které jsou novelou nuceny k nákupu nového kotle, se mohou pokusit získat dotaci. Nejvíce příležitostí v současné době nabízejí tzv. kotlíkové dotace. Už druhým rokem úspěšně běží v Moravskoslezském kraji. Postupně se k němu připojují další kraje. O spuštění dalšího kola kotlíkových dotací uvažuje Plzeňský, Moravskoslezský, Ústecký a Středočeský kraj. Občané z jiných regionů mohou apelovat na své krajské zastupitele a hejtmany. Ministerstvo životního prostředí ČR chce s kraji spolupracovat při získávání zdrojů pro kotlíkové dotace. Kraj by měl ovšem poskytnout polovinu z vlastního rozpočtu. Ministerstvo potom dorovná celkovou částku stejnou sumou peněz. /kčp/