Přinášíme 5., závěrečnou část materiálu,
v němž se vracíme k některým
myšlenkám Šokové doktríny,
což je dílo kanadské spisovatelky Naomi
Kleinové. Jeho recenzi jsme uveřejnili
v č. 13. Kniha vyvolala vskutku
zaslouženou pozornost zejména
v ekonomických kruzích.
Člověk je součástí živé přírody.
Každý živý organismus – prvok i člověk
– vzniká a zaniká. To platí i pro
lidské nehmotné výtvory včetně společenských
systémů. Po dvou stech
letech působení kapitalistického systému
narazila činnost lidí na hranice
únosnosti přírody. Homo sapiens by
měl na tuto skutečnost adekvátně reagovat.
Není však vůbec jisté, že bude
reagovat rozumně. I když již v 18.
století definovali osvícenci volnost,
rovnost a bratrství jako principy rozumného
uspořádání společnosti, přesto
ve „věku rozumu“ vznikaly ničivé
války. Jednou z příčin může být dichotomie
lidského myšlení.
Názorně se projevuje v postoji
k obavám z oteplování globálního
klimatu. Klimaoptimisté pochybují,
že takové nebezpečí skutečně hrozí.
Vedoucí osobností tohoto tábora je náš
prezident Václav Klaus. Klimaskeptici
– patří k nim převážná většina klimatologů
– jsou přesvědčeni, že pokud
se brzy nezmění společenské paradigma,
mohou změny klimatu v nedaleké
budoucnosti překročit mez únosnosti
pro obyvatelstvo planety. Rozhodnutí,
zda zvítězí rozum klimatologů nebo
mýty ideologů, závisí na politicích.
Avšak mnozí z nich, zvláště v Evropě
a USA, vyznávají neoliberální náboženství.
Projevem stupidity je i bezohledné
drancování neobnovitelných
zdrojů surovin. Rozvoj průmyslu a dopravy
byl umožněn využitím energie
uložené ve fosilních palivech. V Zemi
se její zásoba ukládala přes 400 milionů
roků, ale za 200 roků člověk podstatnou
část spotřeboval v důsledku
hypertrofie automobilismu.
VŠECHNO JE JINAK
Rozvoj elektroniky a vynález počítačů
lze přirovnat ke zvládnutí ohně pravěkým
člověkem. Zasahuje do všech
sfér existence člověka. Dík této technice
pronikají přírodní vědy stále
hlouběji do nitra hmoty i do vesmíru.
Nové poznatky relativizují i axiomy,
platné více než 2000 roků. Například
na začátku 20. století Albert Einstein
přidal ke třem rozměrům čtvrtý – časoprostor
- a vznikla teorie relativity.
Německý fyzik Max Planck pak objevil
foton a fyzici částic dnes pracují
s 18 rozměry. Matematici k tomu vyvinuli
speciální disciplínou - strunovou
teorii. Tito vědci iniciovali stavbu pokusného
zařízení pro ověření možnosti
produkovat na Zemi energii obdobným
způsobem, jakým vzniká na Slunci.
Zkrátka, vývoj zrychlil tak, že za posledních
200 roků pokročila většina
oborů vědy a techniky zhruba stejně
jako od počátku existence člověka.
Využití energie z fosilních paliv
a elektronizace principiálně změnily
technologii v zemědělství, v průmyslu,
ve službách, obchodě a finančnictví,
v telekomunikacích i v dopravě.
Explozivní růst produktivity lidské
práce přispěl ve 20. století k druhé
vlně přesunu lidí z venkova do měst.
Avšak elektronizace vytlačuje nyní živou
pracovní sílu i z průmyslu a ze
všech druhů služeb. Mnoho vysokoškolsky
vzdělaných práceschopných
lidí v hospodářsky rozvinutých zemích
nenalézá smysluplné zaměstnání.
Přispívá k tomu skutečnost, že
soukromé univerzity, závislé na školném
a darech bohatých rodičů, se staly
prodejnami diplomů. Komercializace
vzdělání je největším zločinem neoliberalismu.
GLOBALIZACE A AMERICKY
IMPERIALISMUS
Americký globální imperialismus
a neoliberální kapitalismus se projevily
nejen v mezinárodním obchodě
a finančních tocích, ale také vznikem
novodobého otrokářství. Podle definice
OSN je to práce za pevně stanovenou
odměnu nebo do zaplacení dluhů.
Odhaduje se, že novodobých otroků je
v současnosti na světě kolem 700 milionů.
Význačný britský historik H. G.
Wells už začátkem 30. let minulého století
ve sci-fi románu „Žluté nebezpečí“,
předvídal invazi Asiatů do Evropy. Asiaté
v současnosti mohou ovlivnit vývoj
civilizací na celém světě, podobně jako
ovlivnili barbaři civilizaci v Evropě
po rozpadu Římského impéria.
SVĚTLO NA KONCI TUNELU
Kapitalistický společenský řád je
individualistický a založený na lidském
egoismu. Proto jeho právní
systém chrání soukromé vlastnictví,
volnou smlouvu a volnou soutěž. Vyhovuje
to plutokratům, protože bohatství
je zdrojem moci. Tato skutečnost
je zamlžována hrou na demokracii.
Volby však přestaly být soupeřením
idejí a programů. Jsou režírovány profesionály
na manipulaci s veřejností.
Dobré režiséry si mohou zaplatit jen
bohatí. Výsledky voleb jsou pak obvykle
velmi těsné proto, že nevyjadřují
skutečné zájmy většiny voličů,
ale zdatnost profesionálů při ovlivnění
neorganizovaných davů. Soustředění
majetku v rukou egoistických jedinců
však překáží využití přínosu technologického
pokroku ke zvýšení blahobytu
celé společnosti, a to je nutno řešit.
Důchodový systém v 21. století musí
průběžně zajišťovat, aby výnosy ekonomiky
(nikoli jen živé práce) umožnily
smysluplnou činnost všem práceschopným
lidem. V tomto kontextu je
princip spoření na stáří idiotská fantasmagorie.
V mezinárodní spolupráci se
koncipuje nové společenské paradigma,
které vystřídá kapitalismus. Představitelé
zemí z Asie a Latinské Ameriky
budou jeho principy silně ovlivňovat.
Mentalita jejich etnik naštěstí
nebyla tak silně deformována mytologií
neoliberalismu jako obyvatelstva
euroatlantského prostoru. Je jim bližší
rozdělování výnosu ekonomiky tak,
aby sloužil celé společnosti. Uznávají,
že zájem společnosti má mít přednost
před soukromým zájmem. A to bude
přínosem pro další vývoj civilizace na
celém světě. Ing. Josef Šulc