Kronika Konce Kapitalismu IV: Chybami se moudrý učí

Přinášíme 4. část materiálu, v němž se vracíme k některým myšlenkám Šokové doktríny, což je dílo kanadské spisovatelky Naomi Kleinové. Jeho recenzi jsme uveřejnili v TT č. 13. Kniha vyvolala vskutku zaslouženou pozornost zejména v ekonomických kruzích. Po debaklu ve Vietnamu v roce 1975 si mohli Američané uvědomit, že něco dělají špatně. V Sovětském svazu v té době Michail Gorbačov pochopil, že socialistický režim sovětského typu ochuzuje společnost o iniciativu jedinců a zbrojení brzdí růst životní úrovně společnosti. K obdobným závěrům dospěly i vedoucí osobnosti v Číně, Indii nebo Brazílii. Američtí politici a ekonomové, na rozdíl od Gorbačova, z pojmů svoboda a demokracie udělali mantru – artikulované zvuky budhistických modliteb bez konkrétního významu. V zahraniční politice se to projevilo podporou totalitních režimů v mnoha zemích. Sklon egoistů k hromadění osobního bohatství považoval geniální britský ekonom J. M. Keynes za mentální úchylku. Věřil, že se během tří generací lidstvo této nemoci zbaví, dík výchově. Bohužel, kurzy neoliberální ekonomie se po roce 1980 začaly přednášet i mimo univerzitu v Chicagu, a to negativně ovlivnilo už dvě generace ekonomů a politiků. To bude značně komplikovat zavádění nového společenského paradigmatu. Pan Brezinsky a další američtí politologové nevyhodnotili správně skutečnost, že ve všech zemích, kde byl klasický kapitalismus nahrazen neoliberálním kapitalismem, došlo po 20 letech k principiální změně režimu. Brandtovy zprávy OSN z roku 1980 a 1983 naléhaly na řešení vztahů mezi bohatým severem a chudým jihem, a zdůrazňovaly nezbytnost řešení mezinárodních financí. Vysoký funkcionář Světové banky a nositel Nobelovy ceny Joseph Stiglitz varoval před ničivým vlivem neoliberální ekonomické doktríny na ekonomiku. AMERICKE IMPERIUM ODCHAZI DO HISTORIE Po pádu berlínské zdi vznikl v euroatlantském prostoru falešný dojem, že je to konečné vítězství neoliberálního kapitalismu nad socialismem. Americký politický ekonom Francis Fukujama tuto hypotézu demagogicky zdůvodnil v knize Konec dějin a poslední člověk. Ve skutečnosti se v roce 1989 dramaticky zrychlil proces zániku amerického impéria. Příčiny rozebral v eseji Po impériu, uveřejněné v roce 2002, francouzský historik a politolog Emmanuel Todd, který v roce 1976 předpověděl zánik sovětského systému. Podle jeho názoru je fenomén globalizace produktem vojensko-poltického procesu, kterým si USA zajišťovaly po 2. světové válce postavení hegemona. Iluzi o udatnosti amerických vojáků vytváří systematická propaganda, kterou si platí armáda USA, aby dostávala více peněz než všechny ostatní armády na světě dohromady. Americká armáda nezvítězila ani v jednom konfliktu, kterých se zúčastnila od konce 2. světové války. Povolnost porobených si USA zajišťují nákupem zboží z celého světa pro rozmařilou spotřebu, ovšem na dluh. Amerika potřebovala v roce 2002 na dokrytí svého obchodního deficitu více než 1,2 miliardy USD denně. Největším věřitelem je Čína, která drží dluhopisy na 56 % zahraničního dluhu USA. Amerika minimalizovala svůj průmysl, produkující hmotné statky. Jeho kapacita je v současnosti menší než v EU. Přes 75 % inkasa zahraničního obchodu tvoří nehmotná produkce: filmy, software, licenční poplatky apod. Ve hmotném vývozu tvoří 58 % zbraně. HDP se v období 1994 až 2000 zvýšil o 40 %, avšak průmyslová výroba jen o 28 %. Zato finančnictví a správa nemovitostí o 54 % a osobní služby (advokáti, účetní a daňoví poradci, soukromé ochranky atd.) dokonce o 59 %. Nejbohatší vrstvy společnosti si přivlastňují 95 % vytvořené přidané hodnoty a staví si honosná sídla, ale chátrá infrastruktura energetiky, problémy jsou se zásobováním pitnou vodou ve městech, tristní je stav dálnic i železničních tratí. Podstatnou část jejich bohatství tvoří cenné papíry, za něž si v obchodě nekoupí ani rohlík. Když v srpnu 2007 vypukla krize na trhu nemovitostí a začal se hroutit americký bankovní systém, miliony Američanů rázem přišly o veškerý majetek. I nejbohatším rodinám se zmenšil na zlomky hodnot před krizí. Zkrachovaly tisíce firem. Ve volebním roce 2007 se američtí plebejci vzbouřili a zvolili prezidentem Baracka Obamu, protože sliboval změnu. A to takovou většinou hlasů, že ji nebylo možno zpochybnit jako při volbách prezidenta G. W. Bushe. Budoucí historici při popisu vývoje globální civilizace možná označí rok 2007 jako rok zlomu, obdobně jako v historii Evropy označili rok 1789. Američtí plutokrati se však své kořisti snadno nevzdají. Již mobilizovali své příznivce doma i na celém světě aby bránili status quo. Podobně mobilizovala v 19. století francouzská šlechta a klér konzervativní státníky v Evropě. Setrvat v bludu odmítl geniální finančník George Soros, který nahromadil obrovský majetek dík tomu, že již během studií na London School of Economics vystihl, že představy katedrových ekonomů o tvorbě rovnovážných tržních cen jsou ekonomické pověry. Na krizi neprodělal, protože včas změnil charakter svého agresivního zjišťovacího finančního fondu na méně agresivní nadační fond. V tomto kontextu je významné, že považuje zavedené ekonomické ukazatele a statistiku za křivá zrcadla, která zkreslují skutečnost. Podle jeho názoru je nezbytné nové paradigma pro finanční trhy. Nedostatky informační soustavy ekonomiky řeší OECD i francouzský prezident Sarkozy již delší dobu. Financují práce vědeckých týmů na návrhu souboru ukazatelů vývoje ekonomiky a stavu blahobytu společnosti. Prací se účastní i Joseph Stiglitz. Evropská komise zatím zavedla nepraktickou metodu srovnávacích statistických tabulek Scoreboarding. Přecenění HDP jako hlavního ukazatele výkonnosti ekonomiky, nasměrovalo lidstvo na cestu do propasti. Ing. Josef Šulc (Pokračování příště)