Krize je tady a nebude krátkodobá

Řadu let jsme na stránkách TT referovali (a nejenom před veletrhem AMPER) o úspěších české elektrotechniky, elektroniky a ICT průmyslu. Letos je to složitější. O aktuálním dění v odvětví diskutujeme s Ing. Františkem Hýbnerem, ředitelem Českomoravské elektrotechnické asociace, zaměstnavatelského a podnikatelského svazu pro oblasti elektroniky, elektrotechniky a ICT průmyslu. n S jakými hospodářskými výsledky uzavřely loňský rok podniky Českomoravské elektrotechnické asociace? Jeho převážná část nebyla pro většinu firem špatná. V prvních třech čtvrtletích se elektrotechnice a elektronice podle celkových výsledků v zásadě dařilo výtečně. Zvrat, který nastal koncem roku, však ovlivnil další činnost podstatné části elektrotechnických firem. Některé ztrátami zakázek, jiné strachem z očekávání dějů příštích. Současná diskuse s řediteli našich členských podniků není (bohužel) radostná. Je poznamenána problémy. Řada (zejména nadnárodních) společností, jež působí v ČR, má fiskální rok posunutý od kalendářního. A dříve, než tyto firmy oznámí výsledky, přijde od nich smutnější zpráva o snižování počtu zaměstnanců. Nástup krize je tady a že to nebude krize krátkodobá, o tom svědčí její globální charakter. Abych neuhýbal vaší otázce: do listopadu jsme si v elektrotechnice a elektronice vedli velmi nadprůměrně. Počet zaměstnanců se pohyboval na úrovni cca 200 000 a měli postavení II. nejvýznamnějšího subodvětví českého zpracovatelského průmyslu. Ale již v listopadu a prosinci začaly stavy zaměstnanců klesat, zejména jako odezva na ztrátu zakázek. Nárůst průmyslové produkce již nedosahoval tempa předchozích let. V běžných cenách to byl cca 4% a v publikovaných přepočtených stálých cenách (užívaných pro srovnávání ve statistice) cca 10procentní nárůst produkce a služeb. Svaz průmyslu a dopravy ČR v lednu uspořádal anketu k nastupující krizi. Odpovídali v ní i členové naší asociace. Ukázal se velmi rozdílný náhled podniků na současný stav podle jednotlivých oborů v elektrotechnice. Rozdílné jsou též odhady vývoje dalších zakázek pro průmysl a pro investice. Více optimismu mají dodavatelé investic a dodavatelé „státních“ zakázek. Přes toto dílčí příznivé zjištění celkový závěr je jednoznačný: krize v ČR nastupuje velmi rychle a její projevy jsou velmi silné. n To, že krize přišla, nemůže být překvapení… Nepochybně. Podíváme-li se na narůstající nerovnovážné stavy v elektronickém průmyslu, dostavilo se to, co jsme již dlouho očekávali. Nerovnovážné stavy ve výrobě, v užití produkce, v ceně práci, v užití výsledků výzkumu a v mnoha dalších faktorech, přesáhly hranice teritoria velkých hospodářských celků. n Kde teď budete hledat východiska? Ovlivnit krizi v současném globálním měřítku je nad naše možnosti. Přispět k tomu ale musíme. Podívám- li se na podmínky podnikání našeho elektroprůmyslu, i z našeho lokálního pohledu je krizových problémů až příliš. Počínaje projevy protekcionismu celých subodvětví, kupř. automobilového průmyslu, konče legislativní úpravou likvidace elektrošrotu. V poslední době se o protekcionismu stále více píše s dovětkem, že neexistuje, a to mě naopak utvrzuje v přesvědčení, že se s ním stále setkáváme. Nástup současné krize nelze dostatečně popsat nějakým ekonomicko-matematickým modelem pro simulaci nápravy. Je to krize provázená strachem, ztrátou důvěry finančního sektoru v průmysl a naopak, a krize, promítající se (či plynoucí) z globálních světových problémů. Osobně bych ocenil, kdyby programově, za široké účasti zástupců zpracovatelského průmyslu, vznikly analytické dokumenty a případové studie k nalezení východisek. n Jak se vyvíjí nové portfolio jejich zakázek, ať už pro tuzemské klienty, anebo na export? Zmíněná anketa Svazu průmyslu potvrdila ztrátu zakázek. Firmy uvedly, že mají o 15 - 30 % zakázek méně a výhled na březen je podstatně horší. Dobře na tom delší dobu nejsou dodavatelé komponent a nyní obecně ubývá zakázek pro průmysl. To je pro nás zlé. Naše elektrotechnika má především kompletační a subdodavatelský charakter. Zastavuje se též prodej přístrojů, dílenských měřidel. Šťastnější jsou dodavatelé investic, ale ne všichni. Domnívám se, že analýza nikoliv krizových, ale naopak fungujících oborů, by měla být podkladem pro orientaci uznané podpory, kupř. na inovace, či ochranu duševního vlastnictví. n Jednou z dlouhodobých podmínek jak zdárně uspět na trzích doma i ve světě byl a je promyšlený technický vývoj v oboru i na úrovni rozhodujících podniků a aktivní inovační politika firemního managementu. Jak obstojí z tohoto úhlu tuzemské elektrotechnické firmy? O průmyslovém výzkumu a vývoji se v odborném tisku často píše a podle mého názoru se toto téma záměrně politizuje. Ale na druhé straně: právě nové a inovované výrobky udrží firmu na trhu a zajistí potřebnou konkurenceschopnost. Inovační politice v minulosti velmi napomohly programy vyhlašované MPO ČR. Jak minulé, dobíhající, tak i konečně letos vyhlášený TIP. Z mého pohledu: MPO ČR tady odvedlo dobrý kus práce. Jsou ale deklarované objemy po ročním půstu dostatečné? Samozřejmě, s vyšší podporou by bylo jistě více inovačních projektů, zaměstnalo by se více specializovaných odborníků, ale též by přibylo více práce v posuzování kvality předkládaných záměrů. To by snad ministerstvo s kolektivem externích odborníků zvládlo. Dosud se systém podpory průmyslového výzkumu a vývoje jevil jako transparentní. Škoda každé zmařené příležitosti. Transparentnost programů podpory průmyslového výzkumu vidím rovněž v tom, že i po několika letech lze adresně nalézt příjemce – a „zdravé“ elektrotechnické firmy jsou na těchto seznamech nepřehlédnutelné. Před 9 léty jsme společně s Veletrhy Brno zahájili projekt „Automatizace“, spojený s konferencí „Vize v automatizaci“. Nechci nadměrně zvýrazňovat přidanou hodnotu výrobků, které se zde představují. Ale výrobci z této skupiny snad nejlépe využívají možností programů podpory výzkumu a vývoje, získávají nejvíce ocenění nejenom na domácích výstavách a především, jsou relativně nejméně postiženi současným úbytkem zakázek. A opětovně bych mohl rozvést téma případových studií a v čem spočívá přidaná hodnota obecných podpor. Nevidím ji ve šrotovném na auta. Vždyť se ani nepozastavujeme nad tím, že recyklaci produkce si jiní výrobci musí zaplatit sami a předem. K vaší otázce musím připojit dvě další a pro mě neméně důležité: zda náš, český či evropský průmyslový výzkum a vývoj dokáže navázat na výsledky základního výzkumu? A naopak: zda je základní výzkum na našem teritoriu a na teritoriu EU dobře koncipován ve prospěch průmyslu? Tyto otázky si obvykle kladu po návštěvě asijských technologických center, ale i v souvislosti s charakterem asijských investic u nás. Zatím pro mne zůstávají nezodpovězené. n V posledním období se několika velkým českým strojírensko-energetickým podnikům daří aktivně prosazovat v zahraničí se špičkovými projekty doslova „na klíč“. Mohou se pochlubit podobně progresivními zakázkami rovněž členské firmy vaší asociace? Naše investiční dodávky vykazují vyšší stabilitu než dodávky pro průmysl. Tyto zakázky se obvykle připravují dlouhodobě a i jejich plnění bývá delší. Nevýznamnou roli při dodávkách investic do zahraničí má rovněž jejich pojištění a naše firmy dokáží spolupracovat s EGAP. Na druhé straně se domnívám, že na ony doopravdy velké investiční celky již není „naše“ elektrotechnika dostatečně vybavená. Problém tkví ale i v tom, co je „naše“? O mnohých dodávkách nevíme, protože jsou součástí dodávek našich partnerů, nadnárodních společností. Restrukturalizace elektrotechniky započatá v 90. letech byla svým rozsahem mimořádná. Za připomenutí však stojí, že zvýšení počtu zaměstnanců v elektrotechnice na našem území je za 15 let trojnásobné, zvýšení produktivity práce se stává srovnatelné s mnoha evropskými zeměmi a objem výroby a produkce v přepočtených cenách je u některých komodit řádově vyšší. To není vliv pouze zahraničních investic. Konkurenceschopnost české elektrotechniky a elektroniky se zvyšuje. Útlum zákonitě nastal u aktivit, kde byl nedostatek velkých zakázek. Uvedu příklad: vloni asociaci oslovil indický velvyslanec, jak jim můžeme pomoc při výstavbě jaderné elektrárny. Před 20 lety by odcházel lepší odpovědí. Nebo: jako občané nejsme spokojeni s úrovní železniční dopravy a spokojena není ani příslušná exekutiva. Potenciál českého průmyslu však ani zde není využit dostatečně. Útlum v Siemens kolejová vozidla je toho důkazem. Špičkové a velké projekty by naše firmy zvládly. Pokud budou mít průběžně dostatek adekvátních zakázek. A pokud budou odstraněny bariéry, které si mnohdy naše společnost sama vytváří. Vždyť i řada malých firem, které nejsou vázány vnitřními byrokratickými předpisy, získala a zvládla zakázky z tohoto zorného pohledu pro ně velké. Kupř. Elektroprim Koutník a PRODECO, uzavřely velký kontrakt na vybavení povrchových dolů v Kosovu. V TT často publikujete zprávy o úspěších firem Unicontrols, Amest, Mesing, Elcom aj. Nerad bych na některé členy naší asociace zapomněl. n Domníváte se, že zájem firem kumulovat síly, zapojovat se do svazů, komor, či asociací je malý? Není dostatečný. Podnikatelská demokracie není u nás rozvinuta jako v sousední SRN, či v Rakousku. Řada firem stále raději stojí opodál a pokud se zaměstnavatelským či podnikatelským svazům podaří zlepšit podmínky podnikání, tak se svezou. Vždyť - výstupy platí pro všechny. Když jsem citoval Německo, tak tam je téměř nemožné, aby elektrotechnická firma nebyla členem svazu ZVEI. Jejich dcerky v ČR jsou však členy některého ze zaměstnavatelských a podnikatelských svazů málokdy. n Řadu let jsme byli (a nejenom v oboru elektrotechnika) svědky malého zájmu mladých lidí o náročné technologie. Jak hodnotíte současný stav českého školství a přípravy mladých odborníků ve vašem oboru? Několik let působím ve státní komisi pro obhajoby magisterských prací na jedné elektrotechnické fakultě a jsem mile překvapen odbornými znalostmi studentů v hlavních předmětech. Horší je to se znalostí technické legislativy. A v čem vidím ještě větší slabinu, to je znalost zásad personální práce. Schází vědomosti a výchova ke komunikaci s lidmi a k řízení kolektivů. Přitom tito studenti mnohdy pracují ve firmách již na pozicích, kde jsou tyto dovednosti nezbytné. Obdobně existuje řada problémů na nižších stupních vzdělání a k jejich řešení chceme z pozice elektrotechnické asociace přispět. Pracuji v Sektorové radě pro elektrotechniku, která se zabývá nároky na kvalitu vzdělání mladých odborníků. Výstupem je zjednodušeně řečeno soubor požadavků ke kvalifikaci absolventa dané profese. Neméně důležité však je mít koho vzdělávat. K tomuto dosud žádný cílený program není. Přes zlepšení obecného podvědomí stále nejsou techničtí odborníci náležitě společensky uznáváni. V každé populaci je pouze určité procento technicky nadaných a pro techniku zapálených lidí. Posun této hranice je obtížný. Jsem ale přesvědčen, že se to pozvolna daří. Paradoxně: hospodářská krize, která na jedné straně vytváří problémy na trhu práce, na druhé straně ukáže, kde ještě jsou příležitosti a jak nutná je podpora těch, kteří vytvářejí ve zpracovatelském průmyslu potřebné zázemí. Rád bych v této souvislosti poukázal na vzdělávání, školení a rekvalifikaci zaměstnanců, na soubory aktivit vedoucí k získání nových dovedností a znalostí. Krize vytváří možnosti tuto oblast posílit. I když dnes nedokážeme předpovědět její délku, všichni víme, že i ona musí jednou skončit. Potom bude přáno těm připraveným a kvalifikovaným, těm, kteří toto období nepromarnili. Asociace se zapojuje do příprav různých projektů, a pokud deklarované záměry vyjdou, potom již v letošním roce umožníme našim firmám bezúplatně čerpat různá školení. To považujeme za pomoc podnikům ze strany našeho zaměstnavatelského svazu. Rádi bychom, aby Českomoravská elektrotechnická asociace poskytovala více služeb všem zaměstnavatelům v oboru. To ale naráží na zmíněný nízký stupeň podnikatelské demokracie. Nastává období zlepšit sociální dialog, měnit přístup k mnoha pracovním právním normám. Přesto, že se v našich firmách nyní snižuje počet zakázek, mnoho práce před námi stále zůstává. /wa/