Korýši pohlcují oxid uhličitý

V Jižním oceánu žije velké množství korýšů nazývaných Antarktický krill. Jsou potravou velryb, mořských ptáků, tučňáků a tuleňů. Badatelé z Britské antarktické společnosti (BAS) a univerzity v Hullu zjistili, že na vysoké jímavosti CO2 Jižního oceánu má hlavní zásluhu právě tento korýš. Živí se při povrchu oceánu drobným planktonem, ale v noci se potápí do velkých hloubek aby unikl predátorům. Přitom v exkrementech vypouští do vody i oxid uhličitý, který pohltil s potravou. Překvapením pro vědce byla četnost ponorů. Každou noc se mnohokrát opakují. Vědecké zkoumání života těchto korýšů bylo dosud ovlivněno skutečností, že tvoří základní složku potravního řetězce, ale neměli představu o jejich taktice uhýbání predátorům. Při potápění si nejen zachraňují život, ale také přenášejí oxid uhličitý až na mořské dno. Přitom je jich ve vodě takové množství, že roční objem takto přeneseného CO2 odpovídá emisím 35 milionů automobilů. Odhaduje se, že současná populace krillu má celkovou hmotnost mezi 50 až 150 miliony tun. Ovšem množství Antarktického krillu v oceánu rychle klesá. Výskyt je soustavně sledován, a od roku 1970 jeho množství kleslo o 80 %. Přičítá se to globálnímu oteplování a zejména oteplování mořské vody a tání antarktického ledovce. Antarktický krill se zde rozmnožuje a živí řasami na spodní straně ledu. Tento malý živočich je tedy mnohem užitečnější než si vědci dříve mysleli. Krill není omezen jen na oblast Antarktidy, vyskytuje se ve všech oceánech. Je loven i komerčně jako potrava pro akvarijní rybky nebo jako potravinová surovina v Japonsku a Rusku. Stoupající teplota oceánů neškodí pouze krillu, ale bylo zjištěno, že oteplování se projevuje mj. snížením obsahu kyslíku nejen v mořích, ale i ve vnitrozemských řekách a jezerech, což má za následek zmenšení množství potomstva zejména drobnějších rybích druhů. Negativně to také ovlivňuje množství potravy těchto ryb. /šmí/