Korupce v Česku

V naučném slovníku najdeme, že korupce je získávání ne oprávněných výhod za úplatek. Jak ovlivňuje okolí, zvláště působí-li delší dobu? Praxe prokazuje, že škodí společnosti a je nepřítelem pokroku. Jsme společností, která se v Evropské unii svobodně rozhoduje v rámci demokratických zákonů. Mnohem rozsáhlejší korupce, než tomu je v okolních státech, postupně pronikla do státních orgánů a orgánů veřejné správy a umožnila demokratické zákony obcházet. Vytvořil se spolek poškozující poctivé lidi, ve kterém profitují příživníci všeho druhu. Korupce v naší zemi měla v minulosti pozoruhodnou příležitost zakotvit a často se i legálně rozšířit v průběhu kuponové privatizace, vracející v letech 1992 a 1994 zestátněné podniky a další instituce z rukou státu občanům. Státní majetek se převáděl do soukromých rukou bez zákonných podkladů. Tato privatizace nazývaná odborníky „zločinem století“ otevřela možnosti neoprávněného získávání fi nančních prostředků legálním i nelegálním způsobem. Korupce se rychle rozšířila i do dříve netušených oblastí, kde zakotvila s dlouhodobou perspektivou. O kuponové privatizaci rozhodovali především tehdejší ministr fi nancí Václav Klaus, spoluautor privatizace Dušan Tříska a tehdejší ministr privatizace Tomáš Ježek. Jaká je odpověď, ptá-li se náš občan na to, co především brání zvýšení výkonu ekonomiky České republiky tak, abychom dosáhli trojnásobku současné životní úrovně, tedy takové, jaká je v průmyslových, technicky vyspělých státech Evropské unie. Jsme hloupější než Němci a Rakušané, nebo příčinou stagnace našeho rozvoje je špatné řízení našeho státu ovlivněné korupcí? Některé její aktuální projevy můžeme specifi kovat: Neodpovědní pracovníci na různých vedoucích místech řídí svěřenou oblast s ohledem na vytváření penězovodů pro sebe a své přátele. Ve veřejné a státní správě vznikají pro stát nepotřebné dobře placené činnosti. Jakékoliv návrhy změn činnosti těchto pracovníků omezujících penězovody prosadit nelze. Někteří vedoucí pracovníci zařídili svým nejbližším podřízeným vysoké platy a vysoké odměny, a vytvářejí si tak pevné zázemí. Jsme nyní v situaci, kdy zejména vlivem korupce soustavně snižovaná životní úroveň těch nejchudších i střední třídy překračuje únosnou mez a ohrožuje nejen postavení těch, kteří korupci provádějí, ale i těch, kteří ji i z vládních pozic přehlížejí, nebo dokonce tiše podporují. Jak bojovat s korupcí? Prosadit, aby ve volbách, které se uskuteční v příštích měsících, vítězili kandidáti s čistou životní minulostí, kteří jsou vzdělaní a nekompromisně vystupují proti korupci. Je na všech sdělovacích prostředcích, aby takové kandidáty voličům představily. Nekompromisně je třeba ve sdělovacích prostředcích odhalovat ty, kteří se na korupci podíleli přímo, anebo ji mlčky trpí. Obyčejní lidé si musejí uvědomit, že na nich záleží, kdo bude řídit kraje, jaké budeme mít poslance a senátory a kdo bude novým prezidentem. Základní význam pro naši budoucnost má z hlediska potlačování korupce a zvyšování životní úrovně vzdělávání v technické oblasti, abychom v naší výzkumné, vývojové a produkční činnosti byli konkurenceschopní na světovém trhu, a ve společenské oblasti, protože humanitní vědy určují taktiku tvorby státních institucí. Hodnotíme-li vzdělávání jako přirozený požadavek na zdokonalování naší společnosti, požadujeme, aby ve vládě a na vedoucích místech ovlivňujících naši společnost působili vzdělaní pracovníci s čistou minulostí. Bohužel, ani premiér Nečas nerespektoval tento požadavek a jmenoval ministrem školství nekompetentního Josefa Dobeše. Odchod více než poloviny ministrů Nečasovy vlády do poloviny jejich funkčního období je otazníkem. Proč si je premiér vybral? Byli opravdu nejlepší? Teprve před několika měsíci se pan premiér změnil. Vyhlásil projekt konkurenceschopnosti České republiky. Přestal ignorovat svou dlouhodobou neúčastí Radu vlády pro výzkum a vývoj, jejímž byl předsedou. Doba, ve které premiér zanedbával vzdělání svých nejbližších spolupracovníků, je minulostí. Ministerstvo školství řídí nyní skutečný vědec, profesor Fiala a hlavním vědeckým poradcem premiéra se stává profesor Rudolf Haňka z Cambridge. V posledních měsících začal premiér osobně řídit Radu vlády pro výzkum, vývoj a inovace s velkým zaujetím. Přiměl ministry, aby snížili nepřiměřeně vysoké odměny svých nejbližších podřízených. Pochopil smutnou situaci těch nejchudších a střední třídy? Jejich životní úroveň se bez rozhodujících změn v řízení naší země nebude zlepšovat. Nebo jde o jiný důvod? Například obavy o budoucí existenci? V poslední době rychleji stoupá odpor našich občanů vůči politice vlády, jejíž další existence je nejistá. Ohrožená politická kariéra premiéra Nečase se pravděpodobně stala impulsem k náhlé změně řady jeho osobních postojů, z nichž některé jsou účinně zaměřeny proti korupci. To je dobře, i když k tomu dochází pozdě. Naše republika je už dosti devastovaná. Píšeme-li o korupci, je třeba se zmínit i o naší justici. Je známo, že největší případy rozkrádání státního majetku v minulosti byly převážně zameteny pod koberec. Nedávný nástup Pavla Zemana do funkce nejvyššího státního zástupce (po Renatě Vesecké) představuje velmi pozitivní změnu. Uvidíme, jak se osvědčí nový ministr spravedlnosti Pavel Blažek, který nastoupil po vyhozeném Jiřím Pospíšilovi a měl velké starosti se jmenováním přísné Lenky Bradáčové do funkce vrchní státní žalobkyně v Praze, která neohroženě vystupuje proti korupci. Budeme-li v budoucnu mít premiéra, který zařídí, aby ministři jeho vlády a další pracovníci na vedoucích místech byli vzdělaní a poctiví, povede se nám mnohem lépe. Problém je, kdo by tím premiérem měl být. V našich politických elitách musíme hledat velmi pozorně, nebo se poohlédnout i mimo tyto elity. Ing. Jiří Černohorský, DrSc.