Koncert montérů na vrcholu beskydské Lysé hory

Časové působení analogového vysílače na nejvyšší hoře Beskyd se naplnilo, na scénu přichází digitalizace. Proto bylo nutné nahradit původní část téměř 90metrového vysílače novými prvky. Stalo se tak v závěru května a na druhý pokus, protože dva dny předtím náhle na Lysé hoře napadl půlmetr sněhu a těžká technika by se nahoru nedostala. Celodenní přítomnost u výměny anténních prvků potvrdila vysokou profesionalitu montérů Hutních montáží a spolupracujících lidí německého partnera. Doslovným koncertem bylo totiž snášení a následné zvedání jednotlivých anténních dílců o několikatunové váze, přičemž obsluha autojeřábu vůbec neviděla na montážní místo a práce tak mohla probíhat jen díky slovní komunikaci pomocí vysílaček. Stačí si jen představit, že těžké a objemné kusy bylo nutné osazovat ve výšce nad 80 m s přesností na milimetr, přičemž zároveň bylo nutné počítat s vlivem větru, průvěsem lan a tolerančními limity ohybu výložníku jeřábu. Něco na způsob navlékání nitě do ouška jehly, která se nepatrně pohybuje a kterou nevidíte ani nedržíte v ruce a v navlékání vám pomáhá jen slovní rada partnera. KASKÁDA ZMĚN Původní vysílač na Lysé hoře byl určen 37. kanálu pro ČT 1, MSD 37, s horizontální polarizací, vyzářeným výkonem 300 kW ERP (Effective radiated power). „Výměna byla nutná, kvůli značného stáří antény a nedostatečné kapacity pro souběžné vysílání analogového TV vysílání a digitálního TV vysílání“, zdůrazňuje Maria Fainová z Ogilvy Public Relations, zastupující České radiokomunikace. Dodavatel nového systému byl určen na základě výběrového řízení. Jde o německé firmy Rohde&Schwarz (pro vysílač) a Katherien (anténa), které patří ke světové špičce. Analogové programy se vrátí po dokončení instalace do antény nové a budou vysílat se stejnými parametry jako dosud až do vypnutí analogového vysílání z tohoto vysílače. To je plán na duben a listopad roku 2011. Anténa se vyměňovala včetně napáječů. V těchto dnech se instalují vysílač, sdružovač a další technologie pro digitální vysílání tak, aby mohlo dojít ke spuštění MUX 1. HLEDÁ SE TERMÍN Němečtí dodavatelé si ve výběrovém řízení zvolili za partnera Hutní montáže Ostrava a jejich systém montáže pomocí jeřábu, což je levnější než vrtulník. V obou případech je však nutné při montáži ve výši téměř 100 m a nadmořské výšce 1323 m pečlivě volit roční dobu. Němci původně žádali letošní únor, což je však při místních sněhových a teplotních podmínkách zcela nemožné. Mrazy okolo -20 oC a vrstva sněhu přes 2 m jsou v tuto dobu běžné. Nakonec byla vybrána středa 26. května, ale den předtím napadlo půl metru sněhu a silnička nahoru byla nesjízdná. Den nato se však již jeřáb AC 615 Demag nahoru dostal. Jde o výkonný stroj s 8 x 2 rychlostmi, který má dosah 105 metrů a teleskopický výložník, když výložník pomocný má 42 m. Při plném vyložení jeřáb unese 4 t. Prudce stoupající trasu, plnou ostrých zákrut, zvládla osádka s jeřábem za 55 min. Zároveň byly nahoru přepraveny všechny díly nové antény včetně kabelů a doprovodných součástí. Montáž jeřábu trvala za pomoci pomocného jeřábu téměř celý den včetně funkčních zkoušek. AZUROVÁ OBLOHA Připravovat tak náročnou montáž v období, kdy již téměř tři týdny nepřetržitě lilo a panovaly silné vichry, bylo velkou loterií. Avšak v předmětný den – pátek 28. května – bylo od rána zcela azurové nebe, jen občas zastíněné malým obláčkem. Krátce po deváté ranní montážní práce začaly. Na vrcholu stožáru, jehož horní část o délce 25 m byla laminátová, pracovali dva montéři. Bylo nutné první snášenou část dokonale uvázat na hák jeřábu, uvnitř dříku uříznout nosnou konstrukci s žebříky a poté odřezat a odpojit necelých 6 metrů dlouhý kus. Ten byl následně snesen dolů, uložen a mezitím si montéři připravovali odpojení části další. Nahoře pracoval montér Hutních montáží spolu s německým kolegou a stejně tak spolupracovali dva montéři ve stejném složení dole. Snesení a uložení kusu trvalo necelých 10 min. Montéři nahoře byli oděni do speciálních obleků s dýchacími maskami, protože řezání laminátu je práce velmi nebezpečná jak pro povrch těla, tak zejména pro dýchací cesty. Nádherné počasí s takřka bezvětřím pokračovalo. „Je to výborné, dnes bychom mohli všechny montážní práce stihnout“, pochvaloval si Jan Filusz, vedoucí střediska jeřábů. Podle něj se takové práce dají dělat do rychlosti větru nejvýše 10 m/s, v krajní nouzi do 12 m/s. Při rychlostech vyšších to již možné není, výkyv jeřábu se násobí dále s výkyvem stožáru, k čemuž je nutné připočíst prověšení lan a plošný odpor manipulovaného břemena. V 10,25 h byl hák jeřábu opět nahoře, v 10,58 je na zemi další kus. Třetí díl laminátového nástavce věže ale už tak jednoduše nepokračoval. Bylo nutné odpojit svody hromosvodů a snesení třetího kusu trvalo až do 11,45. MONTÁŽ NOVÉHO NÁSTAVCE Montéři nahoře ihned zahájili práce na úpravě ocelové příruby, na kterou bylo nutné osadit propojovací ocelový kus s novým systémem. Práce se značně protahovaly, protože povrch příruby byl nerovný, vyžadoval odrezení a tmelení. Po 30 letech provozu nebylo divu. Mezitím však dolní osádka postupně věšela na hák soustavu kabelů, kterou montéři rozmístili na horním ochozu, a připravovali k uchycení kusy nové antény. „Každá podobná práce je souborem unikátních operací, přičemž zde bylo pro nás nejhorší sem vůbec vyjet“, připomenul Filusz. Konečně ve 12,57 h začal k nebi stoupat „bílý“ spojovací díl o hmotnosti necelé 4 t. Jeho vycentrování a osazení „díry na díru“ trvalo zhruba 15 min a následovalo vzájemné spojení pomocí 60 vysokopevnostních šroubů, které se dělo uvnitř dílce. Osazení je pro laika nepředstavitelné – děje se ve velké výšce, při průhybu lan i výložníku – ale musí se montovat s milimetrovou přesností. Ještě před ukončením šroubování již klesal hák jeřábu dolů a nahoru dopravil kratší z nových dílců, který bylo napřed nutné zbavit přepravních konstrukcí. Jeho montáž se děla z vnější části, když montéři byli zavěšeni na žebřících po obvodu bílého dílce. V tomto případě šlo o 28 šroubů a následně nahoru stoupal díl nejdelší (okolo 8 metrů), jehož montáž však již byla značným oříškem. Osazení bylo možné jen v pozici, když jeden z montérů stál uvnitř dříku dolního kusu (v otvoru 60 x 60 cm, s bočně osazeným žebříkem) a osazení bylo jen na něm. Ještě ve 14,30 h montér na vrcholu dílce pozdravil rozpaženýma rukama a poté zmizel v montážní „štěrbině“. FINÁLE Osazování dlouhého dílce trvalo okolo 20 min s následným šroubováním a kolem 15,30 h začal stoupat do výše díl poslední – kapalinový tlumič kmitů (původní byl hydraulický), který obsahuje 250 l speciální kapaliny. „Součinnost všech přítomných byla zcela ukázková“, prohlásil Lumír Chlebík z firmy, která měla celkový dohled nad průběhem prací, ale kterou nechtěl uvést. V každém případě šlo o vysoce profesionální práci během jediného dne, kdy naštěstí počasí přálo. Mezitím na vysílači probíhají další – vnitřní instalační práce. /sas/