Zdánlivě nepodstatná odpověď na tuto otázku, jíž se však seriózně zabýval vědecký tým Rona Mila z Weizmannova vědeckého institutu, odhaluje děsivé rozměry vlivu člověka na volně žijící druhy. Který volně žijící savčí druh je dohromady nejhmotnější? Podle nového celosvětového odhadu celkové hmotnosti savců to nejsou sloni. Navzdory jejich počtu to nejsou ani myši. „Šampionem v těžké váze“ je skrytý obyvatel parků, luk a lesů po celé Americe, jelen běloocasý. Tvoří téměř 10 % celkové biomasy volně žijících suchozemských savců. Studie zveřejněná v únoru v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences dochází k závěru, že celková biomasa všech volně žijících suchozemských savců [tedy bez hospodářských a dalších v zajetí chovaných zvířat, ale i bez lidí a zvířat žijících ve městech, a na lidech tedy do značné míry závislých — pozn. red.] činí v současné době asi 22 milionů t. Na mořské savce připadá dalších 40 milionů t. Vychází sice jen z kvalifikovaného odhadu (přesné měření to stále není), přesto je kolegy z oboru označována za první, která poskytuje poměrně přesvědčivé hodnoty pro celkovou hmotnost savců žijících v současnosti na Zemi. Jakkoliv však uvedené číslo může znít úctyhodně, ve srovnání s některými jinými živočichy jde o zanedbatelnou hodnotu. Pouze mravenci dohromady mají podle odhadů hmotnost 80 milionů t. Autoři práce ovšem doufají, že nás zaujme spíše srovnání s lidmi, jejichž celková hmotnost činí zhruba 390 milionů t. Celková hmotnost dalších živočichů, tedy hospodářských zvířat či třeba hlodavců žijících v našich městech, je podle odhadů dalších 630 milionů t. Podle vědců to jasně dokazuje, jak je původní příroda člověkem marginalizována. „Doufám, že to bude pro lidstvo varovný signál, že bychom měli udělat vše pro to, abychom zachránili volně žijící savce,“ řekl hlavní autor Ron Milo, kvantitativní biolog z Weizmannova vědeckého institutu, pro časopis Science. On i jeho kolegové se dlouhodobě domnívají, že čísla nám mohou poskytnout lepší, a přitom intuitivní pochopení stavu současného světa. V roce 2018 zaujali nejen média tím, že odhadli globální hmotnost veškerého života. O dva roky později přidali globální hmotnost všech lidmi vytvořených objektů a infrastruktury, od aut po budovy. Dospěli k závěru, že celková hmotnost „lidmi přetvořených“, tzv. antropogenních materiálů je zhruba stejná jako „suchá hmotnost“ (tedy bez vody) veškerého života na Zemi. Do této kategorie autoři práce započítali všechny lidské výtvory od stavebních materiálů, staveb samotných (včetně infrastrukturních) až po předměty denní spotřeby. Už v minulosti se pokusili odhadnout hmotnost volně žijících savců a dospěli k výsledku 50 milionů t, což je až překvapivě malý zlomek z celkové hmotnosti života na Zemi. Od té doby tým pracoval na zpřesnění odhadu tohoto zlomku. V Milově laboratoři se Lioru Greenspoonovi a Eyalu Kriegerovi podařilo najít podrobné údaje o celosvětovém počtu, tělesné hmotnosti, rozšíření a dalších ukazatelích pro 392 druhů volně žijících savců. Tyto údaje pochopitelně stačí k přímému výpočtu celkové biomasy těchto zhruba čtyř stovek druhů. Aby mohli předpovědět celkovou hmotnost těch savců, u kterých podobné údaje nejsou k dispozici (a takových je většina), použili data pro polovinu z 392 druhů k tréninku systému strojového učení. Tento model testovali a vylepšovali, dokud nedokázal přesně předpovědět biomasu zbylé poloviny těchto druhů. Poté do modelu vložili všechny údaje, které se jim podařilo zjistit (geografické rozšíření, velikost těla, počty, způsoby výživy), pro každý z dalších přibližně 4 400 druhů savců, aby odhadli celkovou hmotnost každého druhu. Podle jejich výsledků velkou část biomasy na souši žijících savců vlastně tvoří jenom několik málo druhů. Kromě zmiňovaných jelenů běloocasých a ještě několika dalších druhů spárkaté zvěře jsou mezi celkově nejtěžšími druhy také sloni, divoká prasata či klokani. Na deset v tomto ohledu nejvýznamnějších druhů připadá 8,8 milionu t, tedy 40 % odhadované celosvětové biomasy volně žijících suchozemských savců, uvádí Milův tým. Hlodavci (nepočítaje v to potkany, krysy a myši de facto závislé na člověku) tvoří 16 % a masožravci 3 % této biomasy. Z mořských savců více než polovina biomasy připadá na kosticovce, laicky řečeno tedy velryby. Ale co do počtu vládnou savčímu světu pro většinu z nás laiků asi překvapivě netopýři. I když se na celkové hmotnosti suchozemských živočichů podílejí pouze 7 %, celkem dvě třetiny všech dnes volně žijících savců připadá na příslušníky nějakých druhů netopýrů, vrápenců či kaloňů. Vraťme se ovšem k biomase. V tomto ohledu divoká zvířata vůbec nesnesou přímé porovnání s domestikovanými zvířaty. Například skot váží dohromady 420 milionů t a psi zhruba tolik jako všichni volně žijící suchozemští savci, uvádí nová studie. Biomasa koček domácích je přibližně 2× větší než u slonů afrických a 4× větší než u losů. Je vhodné připomenout, že hodnoty jsou opravdu odhadované a panuje kolem nich v mnoha ohledech poměrně značná nejistota. Na druhou stranu je zjevné, že pokud chyby nejsou opravdu řádové, divoká příroda je v současnosti opravdu odsouzena k životu doslova „na okraji“. Výsledky dobře ilustrují, že divoká zvěř je z pohledu života na zemi velmi vzácná, a dávají nám možnost si uvědomit, do jaké míry lidská činnost ovlivnila, ovlivňuje (a ještě bude ovlivňovat) náš svět. /jj/
