Počty nadúmrtí jsou zhruba stejně vysoké či spíše vyšší než počty úmrtí v souvislosti s covidem. Podceňování počtů umírajících „s covidem“ tedy nebude na místě. Covid zkracuje život i tam, kde není bezprostřední příčinou úmrtí. Podzimní vlna epidemie způsobená virem SARS-CoV-2 se podle očekávání výrazně podepsala na celkovém počtu úmrtí v České republice. Podle údajů, které si z evidence obyvatel vyžádal server iDnes.cz, v Česku v posledních říjnových dnech roku 2020 umíralo přes 450 lidí, někdy i více než 500 lidí denně. V letech předchozích to bylo v průměru 300. Nárůst je tedy přibližně o polovinu. Tyto smrti navíc se označují jako tzv. nadúmrtí. Údaj o nadúmrtích udává, kolik lidí v daný časový úsek zemřelo navíc oproti dlouhodobému průměru pro srovnatelný časový úsek v dané lokalitě. Zpráva se ovšem zakládá na neúplných údajích, které shromažďuje ministerstvo vnitra v rámci tzv. evidence obyvatel. Počty zemřelých tak nejspíše ještě porostou. Zhruba řečeno, přesnost evidence obyvatel je po dvou týdnech na cca 90 %, zbylá úmrtí se do statistiky dostanou během dalších dvou týdnů. Kompletní jsou tak údaje zhruba měsíc staré. Konečná data zveřejňuje Český statistický úřad, který do nich zahrne také cizince zemřelé na našem území nebo případy, kdy datum úmrtí nebylo jasně určeno. Data ČSÚ mají ovšem zpoždění cca sedmi týdnů. Rozdíl proti evidenci obyvatel je však obvykle malý, pohybuje se kolem (či spíše do) 1 %. Úmrtí nad dlouhodobý trend začala opravdu výrazně přibývat zhruba v polovině října. Tedy přibližně v době, kdy byl znovu vyhlášen nouzový stav. Tato data jako první zveřejnil Český rozhlas. Počty nadúmrtí jsou zhruba stejně vysoké či ještě spíše vyšší než počty úmrtí v souvislosti s covidem. S ohledem na tyto údaje je těžké hájit hypotézu, že lidé umírají „s covidem“ a jen v podstatně menší míře „na covid“. Ukazuje se totiž, že úmrtí na covid-19 netvoří jen významný podíl všech úmrtí, ale navyšují celkový počet úmrtí. Od 37. týdne počet „úmrtí navíc“ značně stoupá, celkový počet úmrtí pro daný týden se zvedl o více než 50 %. Na grafu je vidět, že nárůst prakticky přesně odpovídá nárůstu počtu covid-19 úmrtí. Ve 43. týdnu (třetí říjnový týden) je vidět, že nadúmrtí jsou tvořena ze 63 % právě lidmi s covid-19.
Proč umírá více lidí? Nevíme přesně Česko v tomto ohledu není unikátní. Už dlouho statistici sledují tuto metriku nadúmrtí, anglicky zvanou excess mortality. A zatímco Česko se první vlně covidu díky včasným a důrazným opatřením vyhnulo, jinde se už první vlna na statistikách významně projevila. Vybrali jsme několik zemí, které stojí za zmínku, ať už tím, že zde byl počet nadúmrtí velmi vysoký (USA, Itálie, Švédsko, Španělsko), nebo naopak tím, že země první vlnu epidemie zvládla bez významnějšího zvýšení počtu úmrtí (Německo, Jižní Korea, Švýcarsko). Nadúmrtí je navíc v řadě zemí více než těch, kteří zemřeli „v souvislosti s covidem“ (byť přesná metodika, podle které se lidé do této statistiky zařazují, se může země od země lišit). Ke stejnému závěru dospělo například srovnání úmrtnosti během jara a léta ve 21 vyspělých zemí, které bylo publikováno v časopise Nature (ve srovnání je i Česko, které v daném období ovšem nadúmrtí nevykazovalo). Autoři konstatují, že v průměru zemřelo o 23 % lidí více, než kolik bylo uvedeno ve statistikách jako oběti covidu. V jednotlivých zemích byl samozřejmě rozdíl různě veliký; pohyboval se v rozmezí 7 až 38 %. Příčiny rozdílu mezi počtem úmrtí na covid a celkovým počtem nadúmrtí zatím dokonale vysvětleny nejsou. Část budou nepochybně tvořit nezachycené případy nákazy virem SARS-CoV-2 a následného onemocnění. To se bude týkat nejspíše i Česka. I tady lékaři objevili v posledních týdnech při zpětné kontrole řadu případů, kdy covid způsobil náhlé, nediagnostikované úmrtí doma. Bohužel, v tuto chvíli můžeme pouze říci, že k podobným případům dochází, a nevíme přesně, jak často a jak velkou část nadúmrtí tyto případy tvoří. Lidé mohou zemřít také proto, že ve strachu z nákazy nevyhledají lékařskou péči. V těžce postižených regionech někteří negativní pacienti nejsou ošetřeni včas nebo pro ně vůbec nejsou volná lůžka. Příčin bude nejspíše celá řada a jejich přesný podíl zatím neznáme. Na datech ze zahraničí je také vidět, že po pandemické vlně nenásleduje bezprostředně propad úmrtnosti. Není to tak, že by zemřeli lidé, kteří by tak jako tak zemřeli v následujících několika měsících. V průměru nemoc podle vícera prací s daty z různých zemí zemřelého připraví totiž cca o 10 let života, k žádnému velkému „vyrovnání“ smrtnosti tedy nedojde. Průměrný věk zemřelých „v souvislosti s covidem-19“ je téměř 79 let – prakticky stejný jako průměrný věk dožití v České republice. Jak ho může v průměru připravit o 10 let? Jde o poměrně složitý výpočet, který zde nerozebereme do detailu, ale je důležité si uvědomit dva faktory: Nezanedbatelná část z celkových ztracených let připadá na lidi v nižším věku. Zemřelý čtyřicátník či padesátník přišel nejspíše o desítky let života (ne ve všech případech samozřejmě, ale v průměru). Ve vyspělých zemích přitom 20 % covidových úmrtí připadá na lidi pod 70 let. I v případě, že kvůli nákaze virem zemře 79letý člověk, stále ho nemoc připravila o několik let života. Musíme si totiž uvědomit, že do průměru se počítají všichni, kteří již zemřeli v minulosti. Tedy všichni ti, již zemřeli na dětské nemoci, při nehodách či pracovních úrazech. Nebo podlehli předčasně například infarktu. Podle údajů Českého statistického úřadu tak může dnešní osmdesátník v průměru očekávat, že bude žít dalších osm let (rozdíl mezi ženami a muži je v tomto věku již malý, zhruba rok), tedy cca do 88 let. Nákaza virem SARS- -CoV-2 ovšem pravděpodobnost toho, že se jich dožijí, výrazně sníží. /jj/
