Dnes tak známou částici Higgs vytvořili ve svých představách teoreti čtí fyzikové v 60. letech. A to ve třech postupně následujících článcích uveřejněných během druhé poloviny roku 1964 v časopise Physical Review Letters. Pod první prací byli podepsáni Francois Englert a Robert Brout, pod druhou Peter Higgs, pod třetí Gerald Guralnik, Carl Hagen a Tom Kibble. Existence Higgsova pole (tehdy tak nenazývaného) a bosonu všem vyplynula z nového řešení jednoho staršího problému. Ale ani jednoho z autorů nenapadlo, že by tak zároveň mohli vyřešit otázku hmotnosti některých části c a vysvětlení základních fyzikálních sil. „Je záhadou, proč si to nikdo z nás nedal dohromady už v roce 1964,“ řekl nedávno časopisu Science jeden z autorů prvních prací Tom Kibble. Nutnou syntézu provedl až v roce 1967 teoreti k Steven Weinberg a nezávisle na něm, ale o rok později pákistánský teoreti k Abdus Salam. Ti pochopili, že zmíněné práce obsahují nedoceněný myšlenkový klenot. Proč ale je s části cí spojeno jen jedno jméno? V tomto případě jde o chybu, napsal Frank Close ve své knize The Infi nity Puzzle (Záhada nekonečna). Steven Weinberg si při přípravě své velmi citované práce z roku 1967 špatně přečetl data vydání jednotlivých prací. Citoval je tak, jako kdyby Higgsova práce vyšla jako první (před článkem Engelrta a Brouta). Drobný omyl zřejmě přispěl k tomu, že se vžil výraz Higgsův boson. Komplikovanou (byť do jisté míry nesmyslnou) otázkou nyní bude, zda vůbec a případně komu v takto zmatené situaci za objev Higgsova bosonu udělit Nobelovu cenu, poznamenal nedávno časopis Science. Autoři prvních prací z roku 1964 zmiňovali Higgsovo pole v různé míře a s různou mírou podrobností . Například Higgs jako jediný zmiňuje existenci samotného bosonu, Guralnik, Hagen a Kibble uvádí nejvíce podrobností a Engelrt a Brout byli jednoduše první. Navíc všichni přehlédli plný význam svého nápadu (objevitelé jejich pravého významu, Weinberg a Salam, už cenu dostali). Autorů je také celkem 8 a cena může být rozdělena maximálně mezi tři osoby. Dále mají kardinální podíl na objevu Higgsova bosonu i vědci pracující na LHC v celkovém počtu zhruba 3000. Jestli tohle někdo dokáže vyřešit ke spokojenosti většiny fyzikální obce, zaslouží si z případné Nobelovy ceny podíl.
