Přiznám se, mám slabost pro železnice. Se všemi jejími plusy a minusy. Možná i proto se mi toto číslo dělalo dobře, ba co dím, až na jednu výjimku, radostně. Sdílíte-li mé pocity, považuji vás za svého přítele, a číslo se vám určitě bude líbit rovněž. Hodně se v něm věnujeme železniční dopravě a kolejovým vozidlům zvlášť. Posuzujeme-li dnešní materiály TT na toto téma globálně, popsané novinky oboru jsou vskutku výjimečné u nás i ve světě. Na druhé straně nabízíme rozsáhlý materiál našeho bývalého šéfredaktora Jana Baltuse na téma: vysokorychlostní tratě. Česko versus svět. A toto čtení v nás asi velkou radost nevyvolá, jedině v případě těch, kdož fandí vysokorychlostním tratím třeba ve Francii, v Japonsku, Číně i dalších státech. Článek velmi přesně popisuje, proč jsme najednou osamělým ostrovem v Evropě, který obtékají vysokorychlostní tratě přinášející nejen rychlost a komfort cestování, ale i technický pokrok a společenský vzestup. Což je k vzteku, nebo dokonce k pláči. My vysokorychlostní železniční tratě zatím nemáme a dlouho mít ani nebudeme. Ale mluví se o nich, docela dost. Mají své fandy i odpůrce. Patřím k fandům a nad hloupostí některých politiků i železničních „odborníků“ žasnu. V protikladu k rychlému a komfortnímu cestování na železnici, které se v Česku nekoná, nám mimoděk vyvstane zoufalá situace nešťastné D1 na trase Praha–Brno, Brno–Praha. Prakticky denně nehody, i smrtelné, vytočení řidiči, řvoucí děti. Kolik z řidičů by raději přestoupilo na vlak, aby byli za hodinu v Brně a cestou ještě stihli vyřídit několik pracovních záležitostí? Zatím tuto možnost, bohužel, nemají. Na rozdíl třeba od Švýcarů (zůstaňme v Evropě) či Francouzů. Většina Pařížanů při cestě do Lyonu sedne raději do svého skvělého TGV, než aby se plahočili v zácpách, nechali si nadávat od jiných řidičů a vůbec zažívali všechny ty nepříjemnosti na přeplněných silnicích. Kdy se nám nabídne něco podobného? A přeci jen ve mně článek pana Baltuse zanechal i dojem hezký. Touhu sednout do vlaku a jet. Stálo by zato absolvovat některé popisované trasy. Co takhle Peking–Lhasa? Nebo vyzkoušet některé luxusní rychlíky v Japonsku? Z plošiny vagónů se unášet Alpami ve Švýcarsku nebo v Německu? A nakonec, nezatracujme ani naše železnice. Nemáme sice vysokorychlostní tratě, ale přesto… Je však na našich drahách, aby se neustále vylepšovaly a získávaly stále více cestujících. A je na lidech, aby se začali chovat ekologicky a nemysleli pouze na své pohodlí. A proto: ať se sejdeme všichni ve vlaku! Judita Egyedová, editorka