Vyřazení ruské, státem řízené společnosti Rosatom z tendru na dostavbu Dukovan je další překážkou pro již tak problémy stíhanou obří zakázku. Za současných podmínek bude totiž nesmírně těžké odpovědně vybrat vítěze.
Tendr na stavbu dalšího bloku jaderné elektrárny byl vypsán na výkon 1 200 MW. Je to dáno technologickými důvody: pokud budou vedle nového bloku i nadále fungovat dosavadní bloky VVER-440, nebyl by na místě k dispozici dostatek vody pro zabezpečení chlazení všech pěti reaktorů. Po vyřazení Číny a Ruska z tendru však pouze jeden ze zbylých uchazečů nabízí ověřený reaktor, který výkonnostní požadavek splňuje. Jde o blok AP1000 od společnosti Westinghouse. Aktuálním problémem je, že zkušenosti se stavbou těchto bloků v USA nejsou zrovna nejlepší. V Číně sice stavby proběhly v podstatě podle plánu a bez překročení rozpočtu, ale tamní situace se od české v mnoha ohledech liší. A to od možností dopravy jednotlivých komponentů až po skutečnost, že v Česku — a ani jinde v Evropě — není zdaleka tolik zkušených dodavatelů pro jaderné stavby. Jihokorejská firma KHNP chce nabídnout do Dukovan zmenšený model bloku APR1400, který má normálně výkon stejný jako číslovka v jeho názvu. Firma tvrdí, že by se v případě úspěchu v tendru opírala o zkušenosti s menšími bloky OPR1000, jejichž evolucí tento blok vznikl. Projekt už má i v jisté fázi licencování, zatím však ještě není schválený, a OPR1000 je naopak starší projekt, kterému chybějí některé moderní bezpečnostní prvky jaderných elektráren zavedené po havárii ve Fukušimě. Nepůjde tedy o jednoduchý proces. Silnou stránkou je velmi dobrý průběh stavby ve Spojených arabských emirátech, slabší ovšem možné problémy s logistikou. Projekt původně totiž vznikl s tím, že některé díly se na stavby budou dopravovat po moři. Někteří odborníci upozorňují, že v korejském bloku se využívají licence firmy Westinghouse, takže tato firma musí s jejich využitím u nás souhlasit. To je ovšem samozřejmě hlavně otázka finančních kompenzací, nemělo by ale jít o problém neřešitelný. Ještě o něco slabší je pozice francouzské EDF. Ta by do tendru mohla nabídnout zmenšenou verzi bloku EPR. Tento projekt má ovšem k realizaci nejdále. Navíc jsou dosavadní zkušenosti se stavbou reaktorů EPR v Evropě opravdu negativní: projekty se protahují a velmi výrazně prodražují. Šlo by to jinak? Co dál s projektem tedy podle řady odborníků není jasné. Pro současný tendr by z technického hlediska byly nejvhodnější čínská a ruská nabídka, které ovšem za současné situace nevyhovují z hledisek politických a bezpečnostních. Teoreticky existuje možnost, že by se dostavba reaktoru posunula až do doby, kdy se v Dukovanech uvolní chladicí kapacita, tedy po odstavení současných bloků. Vlastně to ani nemusí být dlouhý časový odklad. Stávající dukovanské bloky dostaly v roce 2017 od SÚJB povolení k provozu na dobu neurčitou, přičemž se počítá, že by mohly být provozovány nejméně do roku 2037. Nový blok by podle současných plánů měl být uveden v provoz v roce 2036. I vzhledem k tomu, v jaké je tendr situaci, je přitom termín uvedení nového bloku do provozu v roce 2036 spíše optimistický. Ve skutečnosti ovšem stávající bloky mohou s velkou pravděpodobností dostat povolení na prodloužení provozu až za rok 2037, možná zhruba někdy do roku 2045 (každý blok může být odstaven v jiném roce). Vzhledem k tomu, jak ekonomicky výhodné je provozovat stávající bloky, jejichž investiční náklady jsou již splaceny, si lze těžko představit, že ČEZ nebude o prodloužení provozu usilovat ze všech sil. Teoreticky je tu ještě možnost, že nový blok by mohl být výkonnější, ale do odstavení starších bloků by pracoval s uměle sníženým výkonem. To se ovšem nepříznivě promítne do ekonomiky zdroje. A právě ekonomická stránka je největší slabinou současných jaderných zdrojů. Z technického i bezpečnostní hlediska současné jaderné zdroje splňují velmi přísné požadavky, navíc je česká veřejnost jejich využití nakloněna. A výhodou je i to, že jde o zdroje bezemisní, které tedy mohou dlouhodobě splňovat přísné ekologické požadavky zemí EU. Vzhledem k enormní ceně stavby se ovšem návratnost jaderných zdrojů počítá na dlouhá desetiletí, a především s komerčním financováním bez nějakých záruk, například výkupních cen či přímo státní garance financování, je tedy v našich podmínkách těžko realizovatelná. /jj/
