Kdo byl Erich Roučka

Inženýr Erich Roučka (1888- 1986) byl znamenitým vynálezcem a průmyslníkem, který založil dva významné podniky v brněnském regionu. Je autorem kolem 850 vynálezů, z nichž více než 450 si nechal patentovat. Žil životem plným změn, kdy osvědčil svou předvídavost, technickou vyspělost, odvahu a houževnatou pracovitost. Jeho život a dílo se stalo námětem knihy, kterou připravuje do tisku Technické muzeum v Brně. Narodil se 30. října 1888 ve Velkém Meziříčí, jako třetí syn městského stavitele Václava Roučky. Od raného mládí se zajímal o technické pokusy, zvláště o elektrotechniku. Aktivní technickou tvůrčí činností svůj život trvale naplnil. V Roučkově životě se zřetelně jeví a na sebe navazují čtyři hlavní tvůrčí etapy: etapa elektrických a registračních přístrojů, etapa regulace a automatizace provozu parních kotlů, období úsporných a výkonných kotlů ústředního topení a období zušlechťování železa, včetně výroby ocelolitiny. VE 22 LETECH ZAKLÁDÁ PODNIK Po několika třídách reálky, vyšší průmyslové škole a krátké praxi se ve svých 22 letech rozhodl založit vlastní podnik na výrobu elektrických měřicích přístrojů. Byl to odvážný čin mladého technika v oboru, kterému se v Rakousko-Uhersku nevěnoval žádný specializovaný podnik. Měřicí a registrační přístroje byly nezbytné při elektrifikaci země i jejího průmyslu. Roučka vystihl vhodnou situaci a v roce 1911 založil v Blansku továrnu na výrobu elektrických měřicích přístrojů. Roučka a jeho spolupracovníci stálým zdokonalováním vyvinuli přístroje vysoké technické úrovně, které úspěšně konkurovaly výrobkům předních německých a amerických firem. Byly úspěšné také ekonomicky a přinesly rozvoj původně malé továrny, která se stala známou již před první světovou válkou i po vzniku Československa. Po druhé světové válce vznikl z původního Roučkova podniku n.p. METRA Blansko, který navázal na jeho zakladatelské dílo. Kvalitní, technicky rozvinuté přístroje se uplatnily v různých oborech průmyslu, ve vědeckých laboratořích i na vesmírných lodích koncem 20. století. ROUČKOVY MULTIMETRY Druhá etapa Roučkovy technické tvořivosti začala zjištěním, že lokomobila vyrábějící elektrický proud v jeho továrně pracuje neekonomicky. Zamýšlel se nad principy spalování paliva a úpravou obsluhy kotlů směrem k jejich optimální funkci a k ulehčení práce topiče. Řešení nabízela automatizace některých fází provozu, měření a registrace příslušných technických veličin. Namáhavou a špinavou práci nahradil soustavou regulačních a automatizačních zařízení, jako jsou regulátor hoření, regulátor deprese v topeništi, regulátor přívodu paliva a regulátor napájení kotle vodou. Bylo to období Roučkových „multimetrů“ a zdokonalených „E.R. Robotů“. Při jejich instalaci se dosáhlo zcela čistého provozu a snadné kontroly všech důležitých technických veličin i jejich registrace v provozní kanceláři. Roučkovy mechanismy se plně osvědčily, ve 20. letech byly jimi vybaveny téměř všechny tepelné elektrárny v Československu. Jejich zavedením se v celé republice ušetřilo mnoho kvalitního uhlí. Regulátory byly také velmi dobrým vývozním artiklem. Když byla pokryta potřeba elektráren vybavených automatickými mechanismy, Roučka ukončil jejich výrobu a začal vyrábět podle dalších vynálezů kotle na ústřední vytápění větších budov. Začala tím třetí etapa jeho tvůrčí činnosti. Dosavadní kotle ústředního topení byly zatíženy značnými nedostatky, zejména tím, že palivo se v nich nedokonale spalovalo. To vedlo k zbytečné spotřebě paliva a značné produkci kouře, a tedy k nutnosti topit velmi kvalitním uhlím nebo koksem. Roučka zkonstruoval kotle, které neměly tyto nevýhody. Zavedl v nich tzv. vratnou klenbu, která vracela plyny vzniklé spalováním zpět do topeniště, kde proběhla druhá fáze jejich spálení. Tím bylo vyřešeno dokonalé využití paliva, takže Roučkovy kotle téměř žádný kouř neprodukovaly. Bylo dosaženo velkých úspor kvalitního černého uhlí a koksu, které mohlo být nahrazeno levným hnědým uhlím. Kotle také vybavil automatizačními mechanismy, takže jejich obsluha byla snadná a čistá. KOTLE, KOTLE Roučka s těmito kotli dosáhl velkého ohlasu a všeobecného uznání. Jeho kotli ústředního topení bylo vybaveno mnoho velkých budov v Praze, v Brně i dalších městech. Byly to nemocnice, školy, centrální úřady, ministerstva, velké instituce i podniky. Kotle byly také výborným exportním artiklem. Jejich konstrukce byla chráněna mnoha patenty v Československu i v cizině a zabezpečovala dlouhodobý ekonomický úspěch. Roučka se pokusil rozšířit svůj blanenský podnik, avšak tehdejší představitelé města Blanska mu neumožnili získat vhodné stavební parcely. Proto továrnu se zavedenou výrobou elektrických měřicích přístrojů prodal podnikateli Robertu Sochorovi a vystavěl novou v Brně-Slatině. Hlavním výrobním programem nové továrny byly zpočátku kotle ústředního topení dodávané včetně montáže, Roučka se však brzy začal zabývat dalším technickým oborem – slévárenstvím, produkcí odlitků z šedé litiny a ocelolitiny. To bylo čtvrté období jeho tvůrčí aktivity. Byly vyrobeny rotační pece Roučkovy konstrukce vytápěné jemným uhelným práškem při použití speciálních hořáků, vyvíjel dále průmyslové pece vytápěné generátorovým plynem, umožňující udržovat stanovenou teplotu s vysokou přesností, až dosud dosahovanou jen u elektrických pecí. Továrna vyráběla kromě kotlů ústředního topení také teplovzdušné generátory, topeniště pro průmyslové pece, topeniště na vaření piva, kouřové a vzduchotechnické ventilátory a topeniště středotlakých kotlů. Kromě výrobků z šedé litiny Roučka rozšířil výrobní sortiment o vlastní ocelolitinu dvou typů – chromerit a chromersil. Vzhledem k pevnosti a odolnosti i za vysokých teplot sloužily ocelolitiny k výrobě částí strojů parních elektráren, válcoven, armatur krakovacích zařízení při zpracování ropy, namáhaných ozubených kol, článků kotlových roštů apod. Do těchto aktivit zasáhla druhá světová válka (1939-1945). Za Protektorátu Čechy a Morava nepodal Roučka ani jeden vynález k patentování. Přesto jeho továrna musela za války dodávat některé výrobky pro německou armádu (např. kryty k tankům a ponorkám). Koncem války byla továrna těžce poškozena bombardováním. Po válce již Roučka nechtěl továrnu vést, proto ji pronajal Vítkovickým železárnám. Sám však ve vynalézání pokračoval v pokusné dílně, jejíž provoz sám financoval. Sestrojil a nechal si patentovat model krevního oběhu, který se mohl stát základem zařízení na mimotělní oběh krve využitelné v chirurgii, nedočkal se však oficiálního zájmu. Proto svůj model věnoval brněnské lékařské fakultě k výuce mediků. Spolu s Františkem Streitem vynalezli a patentovali nový typ pružinového bucharu, který měl mnoho výhod oproti dosud používaným kovárenským bucharům. Roučka se zabýval také problémem využití železného šrotu, z něhož chtěl svými postupy vyrábět kvalitní ocel. Po znárodnění jeho podniku přišel Roučka o jakýkoliv příjem, byla mu vyměřena jen žalostně nízká penze 360 Kčs měsíčně. V 50. letech spolu s rozšiřováním těžkého průmyslu přišlo na pořad budování velkých energetických centrál. Této příležitosti Roučka využil – byl přijat jako externí pracovník do EGÚ (Energetický ústav, pobočka Brno), kde se vrátil k problematice, kterou se již před lety zabýval – k automatizaci provozu vysokotlakých parních kotlů. Roučka v EGÚ navrhoval a zkoušel zdokonalené regulační a automatizační mechanismy na osvědčených hydraulických principech, pražský n.p. Regula dovážel a vyvíjel mechanismy na elektronických principech. Dovážené elektronické přístroje byly však velmi poruchové a jejich reakce na změny provozních tlaků pomalé. Proto Roučka často protestoval proti jejich zavádění a opomíjení jeho spolehlivé automatiky. Nepřízeň centrálních úřadů však nepřekonal. Z toho důvodu, a také pro další ústrky způsobované komunistickým režimem se rozhodl emigrovat v sedmdesáti letech svého věku. V Západním Německu, kam se uchýlil, se mu podařilo najít zaměstnání ve vývojovém oddělení firmy AEG (Allgemeine Elektrizitäts-Gesellschaft) ve městě Heiligenhaus u Düsseldorfu. Po 8 letech, kdy získal nárok na důchod, se odstěhoval do Ezelsdorfu u Norimberka, a tam se věnoval propagaci správné životosprávy. Dožil se v plné duševní svěžesti téměř 98 let. DOC. ING. BLAHOMIL GRUNDA, CSC.