Rusnokova vláda v demisi, jejíž půlroční mandát (zdá se) spěje ke konci, přijala na sklonku listopadu (na rozdíl od svých předchůdkyň) několik administrativních opatření, na něž naše energetická a teplárenská veřejnost čekala a čeká dlouhé roky. Mediálně nejzvučnější je veřejný, ničím již neopentlený otazník nad dalším osudem zásob kvalitního hnědého uhlí v Podkrušnohoří, resp. nad (ne)potřebností tzv. Pithartových limitů. České kabinety měly 20 let na to, aby pod jejich legislativním deštníkem seriózně posoudily surovinové možnosti a reálné perspektivy české energetiky a teplárenství. Aby promyšleně a v dostatečném časovém i věcném předstihu pro energetiky i pro investory přijaly strukturálně vyvážené a cílově koncepční řešení jak transformovat stávající, notně už přežilou podobu a výkony tuzemské energetiky a teplárenství. Ta je však na moderní nefosilní trajektorii vývoje nenastartovala. Naopak, uvolněný prostor hbitě využili pro technicky a ekonomicky ošemetné experimenty jak zelení entuziasté, tak leckdy anonymní podnikatelské subjekty sledující nikoliv dlouhodobé celospolečenské energetické a ekologické cíle a potřeby, ale pouze své úzké hmotné zájmy. Energetických excesů (od mediálních masáží na elektrické přímotopy přes totální plošnou plynofikaci až po nedávný tzv. boom soláru po česku) se nabízí bezpočet. A naproti nim pyramida dnes už kategorických výzev kapitánů českého průmyslu, ale i tisíců domácností na alespoň elementární regulaci cen stále dražší energie a tepla, na razantní zastropování dotací pro tzv. zelenou energii. Kdy politici konečně vyslyší apely firemního managementu a oborových sdružení varujících před brzkým nedostatkem základních surovinových vstupů pro tuzemskou energetiku a teplárenství? Kdo z nich bude ochoten podstoupit další rizika ohrožení energetické bezpečnosti státu z titulu obrovského importu řady energetických surovin z geopoliticky problémových regionů světa? Nečasova vláda hledala energetický žen-šen v podobě nové Státní energetické koncepce a Surovinové politiky ČR. Nedotáhla do konce žádnou z nich. Ani Rusnokův kabinet se neodvážil rozhodnout o dostavbě JE Temelín. Žezlo vlády však chce odevzdat alespoň s novým státním programem na podporu úspor energie a na další využití alternativních zdrojů. Ruku v ruce s bruselskou exekutivou hodlá takto přispět ke snížení podílu spotřeby energie na HDP o 1 % ročně (podle směrnice č. 2006/32/ES), k posílení podílu elektřiny z AZE na 20 % a ke snížení spotřeby energie o 20 % v roce 2020 (podle Strategie Evropa 2020). Každý pokus o léčení vážně nemocného pacienta – v daném případě: české energetiky a teplárenství – třeba uvítat. Žádný jednorázový administrativní akt je však bezezbytku nevyléčí. Nová formující se koaliční vláda má před sebou řadu důležitých úkolů. Aktuální situace, v níž se nachází současná česká energetika a teplárenství, patří vpravdě ke strategickým, chcete-li přímo k uhelným problémům. /bk/
