Karlínská scéna slavnostně otevřena – náročná rekonstrukce skončila

Ničivé povodně, které postihly hlavní město na sklonku léta roku 2002, přiměly pražský magistrát mimo jiné i k neodkladnému řešení stále se zhoršujícího stavu třetího nejstaršího divadla v Praze – Hudebního divadla v Karlíně. Na podzim letošního roku byla tato scéna po důkladné technicky i finančně náročné rekonstrukci opět otevřena. NA REKONSTRUKCI SE ČEKALO LETA Domněnky a dohady o tom, že za náhlou rekonstrukcí Hudebního divadla Karlín stojí pouze povodně, se ukázaly jako mylné. Není žádným tajemstvím, že rekonstrukce se plánovala již řadu let, ovšem z nedostatku finančních prostředků se stále odkládala. Povodně se pro divadlo staly do určité míry štěstím v neštěstí. Po zatopení budovy bylo více než zřejmé, že se karlínská scéna do původních prostor nevrátí. A tak se věci daly do pohybu; připravil se projekt, našly se potřebné finance a v únoru loňského roku začala náročná rekonstrukce. Samotné rekonstrukci předcházelo podrobné odborné statické posouzení budovy divadla. Statici došli naštěstí k závěru, že celkový statický systém budovy nebyl povodněmi zásadně narušen. HISTORIE STARÁ VÍCE NEŽ 120 LET Hlavní budova divadla pochází z roku 1881. Podle památkářů a dalších odborníků jde o nesmírně cenný architektonicky a historicky výrazný novobarokní objekt, který svým honosným interiérem dokumentuje období ovlivněné již nastupující vídeňskou secesí. Všechna historická fakta s sebou samozřejmě přinesla náročné požadavky odboru památkové péče na rekonstrukci. Architektonické, urbanistické a výtvarné řešení bylo vypracováno ve spolupráci stavbařů s architekty a s památkáři. Před započetím jakýchkoli stavebních prací však bylo nutné s citem ochránit všechny historické artefakty. Za dozoru pracovníků odboru památkové péče tak stavbaři postupně demontovali všechny cenné předměty, např. lustry, dveře či menší součásti balkonů. Následně byly tyto cenné artefakty předány do péče restaurátorů. Také historické nástěnné malby byly pečlivě zakryty tak, aby během stavebních prací nedošlo k jejich mechanickému poškození. ZMĚNY V TECHNICKÉM ZÁZEMÍ DIVADLA Hlavní bourací práce se dotkly také stávajícího technického zázemí divadla. Tyto prostory tvořily často zcela nekoncepční a necitlivě provedené přístavky v průběhu uplynulých let. Navíc nemají žádnou historickou hodnotu a mohly se tedy bez větších problémů postupně odstranit. Jednalo se především o nejrůznější dílny a sklady situované v prostorách bývalých stájí; tyto prostory v konečném důsledku pouze degradovaly celkový novobarokní objekt divadla. Na místě demolovaných skladů tak byla postavena nová část budovy divadla, která upoutá především přísně geometrickými tvary a prosklenou fasádou po stranách. Dnes je zde situováno veškeré provozní, technické a technologické zázemí divadla. Všechny použité technologie jsou na špičkové technické úrovni a odpovídají nejnáročnějším požadavkům na moderní provoz divadla. Původním záměrem rekonstrukce byla také výstavba nové administrativní budovy mezi historickým objektem divadla a Negrelliho viaduktem. Nakonec však zvítězila levnější varianta, která s administrativní budovou nepočítala. Nejatraktivnější je nové výškové uspořádání hlediště a dvojnásobně velké jeviště s propadlem, točnou a dalšími moderními prvky. Cílem rekonstrukce vnitřních prostor stávající budovy bylo vynést divadlo po technické a konstrukční stránce na světovou úroveň, a to se zachováním historických hodnot. Hlediště sice muselo v počtu sedadel ustoupit komfortu, ovšem výměnou za podstatné zlepšení křivky viditelnosti. Jeviště se díky nově přistavěné budově stalo dvoučlenným. Došlo k odbourání jeho zadní stěny, čímž vzniklo propojením s novou přístavbou tzv. zadní jeviště. Další podstatnou změnou bylo snížení jeviště přibližně o jeden metr pod původní úroveň. Bezpečnost a komfort – nová tvář divadla třetího tisíciletí Zásadním koncepčním řešením rekonstrukce Karlínského divadla jsou především požadavky na moderní provoz. Nová přístavba v sobě skrývá vymoženosti divadla třetího tisíciletí. Jednou z nejnáročnějších částí rekonstrukce bylo vybudování zavážecího tunelu s výtahem v zadní části jeviště. V praxi to znamená velmi pohodlné zavážení kulis nákladními auty z ulice přímo k jevišti. Odtud mohou být kontejnery vyloženy z nákladních aut, svezeny výtahem do skladových prostor v prvním podzemním podlaží a následně vytaženy na jeviště. Rekonstrukce s sebou přinesla kromě kompletní obnovy veškerých inženýrských sítí také rozvod vzduchotechniky po celé budově. Sál i zázemí se tak oproti dřívějšku staly plně klimatizovanými. NÁSTĚNNÉ MALBY V NOVÉM Nemalou část investic vynaložených na rekonstrukci si vyžádalo také oživení nástěnných maleb, které dokreslují, podtrhují celkový historický ráz budovy divadla. Kromě citlivé obnovy historických fresek došlo rovněž k pečlivé restauraci historicky vzácné jevištní opony. Restaurovány byly ale i další historicky cenné artefakty. Suterén budovy je nyní řešen tak, že ho lze uměle zatopit čistou vodou, a předejít tak škodám, které napáchaly poslední povodně. VARIETÉ, ŠANTÁN, NEBO DIVADLO? Budova dnešního Hudebního divadla v Karlíně byla otevřena v roce 1881, původně jako cirkusové varieté. Záměrem bylo poskytnout azyl a zázemí kočovným cirkusům a ostatním varietním umělcům. Na sklonku 19. století pak byla budova přestavěna na podnik šantánového typu. V roce 1939 varieté sloužilo jako další scéna Národního divadla, a to až do roku 1945, kdy vzniklo samostatné Hudební divadlo v Karlíně jak je známe dnes. /čej/