Malé modulární reaktory mají podle očekávání hrát významnou roli ve snaze o dosažení cíle kanadské vlády, aby se tamní energetika do roku 2050 stala bezemisní. Firma má vyvinout malý modulární reaktor s unikátními vlastnostmi (s výkonem pod 300 MW elektrického výkonu; měl by se vyrábět v sériích, byť relativně malých). Investici do Terrestrial Energy oznámil kanadský ministr pro inovace, výzkum a průmysl Navdeep Bains. Finance mají pocházet ze Strategického inovačního fondu. Solí chlazený reaktor (IMSR) Terrestrial Energy je první zařízení tohoto druhu, který na peníze z tohoto fondu dosáhne. Přijetím podpory se společnost zavázala vytvořit a udržovat 186 pracovních míst. Společnost zároveň utratí dalších 91,5 milionu kanadských dolarů (přes 1,6 miliardy korun) na výzkum a vývoj. S tím, jak se společnost blíží k postupnému komerčnímu nasazení elektráren s reaktory IMSR do konce tohoto desetiletí, plánuje využít kanadského jaderného dodavatelského řetězce a potenciálně vytvoří až tisíc nových pracovních míst. Vyvíjené zařízení má sloužit nejen k výrobě elektřiny, ale také průmyslového tepla. Provozní teplota je natolik vysoká, že by to mělo najít poměrně širokou škálu průmyslových využití. Teplota na výstupu by se měla pohybovat kolem 600 °C, přičemž pracovním materiálem by měla být roztavená sůl. V průmyslové praxi jde ovšem o nový systém, tak lze těžko hovořit o tom, jaké budou jeho provozně-ekonomické vlastnosti. Kanada je každopádně z různých důvodů v poměrně dobrém postavení, aby podobný systém dotáhla do praxe. Tamní firmy nemají sice kapitálové možnosti například amerických protějšků, mají však poměrně výraznou politickou podporu a dlouholetou tradici domácího jaderného průmyslu. „Kanadská vláda podporuje využití této inovativní technologie pro poskytování čistých energetických zdrojů a budování postavení globálního lídra v technologiích SMR. Podpora uvádění malých reaktorů na trh bude mít celou řadu pozitivních environmentálních a ekonomických důsledků, od nízkoemisní výroby energií až po vytvoření vysoce kvalifikovaných pracovních míst a zvyšování hodnoty duševního vlastnictví kanadského průmyslu,“ řekl k tomu ministr pro inovace, výzkum a průmysl Navdeep Bains. Zároveň je ovšem nutné uvést, že kanadský trh je velmi specifický a v jiných podmínkách by sázka na rozvoj malých modulárních reaktorů měla zřejmě menší naděje na úspěch. Nedávná analýza jejich zavedení v českých podmínkách, kterou vedl František Hezoučký, dospěla k závěru, že tato technologie by byla v důsledku nejméně několikanásobně dražší než klasické, velké reaktory chlazené a moderované lehkou vodou. V Kanadě to ovšem na řadě míst nemusí platit, protože tam stále řeší budování zdrojů energie v odlehlejších oblastech. Výstavba velkých reaktorů je v takových oblastech z praktických důvodů nesmyslná, ať již proto, že mají příliš veliký výkon, nebo by doprava dílů do takových oblastí byla prakticky nemožná. Ekonomické výhledy mohou také samozřejmě změnit i dodávky tepla z reaktoru, zvláště pokud se podaří dodržet slibované parametry. Jak jsme již ale uvedli, jde zatím o nevyzkoušenou technologii. Nasazení musí předcházet demonstrace takového systému.
Budou stát? Terrestrial Energy tedy rozhodně nemá vyhráno. Praktické zkušenosti s malými (pod 300 MW elektrického výkonu) reaktory jsou relativně omezené, byť rozhodně ne špatné. Ovšem zcela chybějí zkušenosti s jejich výrobou ve větším množství, ve kterém má být skryto kouzlo snižování cen tohoto typu jaderného zdroje. Před několika lety studie OECD totiž odhadovala, že bez sériové výroby je cena jednoho malého reaktoru na jednotku výkonu zhruba o 50 až 100 % vyšší než u velkých tlakovodních reaktorů. Jedinou možností se zdát být jen výroba ve velkém, nic jiného nedává ekonomický smysl. Ta je možná ovšem pouze v případě, že se projekt neukáže příliš technologicky náročný, uvádění do provozu proběhne bez velkých komplikací a provoz sám bude bezproblémový. Př ístup Ter rest r ial Energy se i z těchto důvodů považuje za poměrně rizikový. Všeobecně se totiž předpokládá, že největší naději na nasazení ve větším měřítku mají tzv. tlakovodní reaktory, tedy velmi zjednodušeně a nepřesně řečeno zmenšená varianta reaktorů, které dnes slouží ve velkých elektrárnách typu Temelína. Tato technologie je nejlépe známá, nejen výrobcům, ale i regulátorům. A to i v malém měřítku, protože tlakovodní reaktory se používají také v současných ponorkách či letadlových lodích (technická řešení jsou trochu jiná, protože určení je také jiné, ale to není v principu důležité). Paradoxně, dnes je v praxi nasazen vlastně jen jediný typ, který by se dal označit za malý modulární reaktor – a ten patří do jiné kategorie než mezi tlakovodní reaktory. Jedná se o indický těžkovodní reaktor s výkonem 220 MW s označením IPHWR-220. Jde o reaktor s konstrukcí právě kanadského původu, který Indové v průběhu let vylepšili. Dnes provozují 16 reaktorů této nebo odvozené konstrukce, které všechny používají jako palivo přírodní uran. Indie tak nemusí stavět závod na obohacování paliva pro své reaktory. To je v souladu s dlouhodobou koncepcí indické jaderné energetiky, která mimo jiné usiluje o energetické využití thoria. Tempo indického jaderného vývoje je ovšem spíše pomalejší. /mt/
