Debaty o jaderné energetice a o pozici jaderných elektráren v rámci současných
produkčních struktur energie a tepla pokračují i po tragických událostech ve Fukušimě.
Kritici fosilní energetiky, kteří často
a rádi operují s její emisní stopou,
opětovně poukazují, že jaderné reaktory
na celém světě za rok vyprodukují
jen 1500 t toxického odpadu
a požadují, aby by byly zařazeny mezi
tzv. ekologicky čisté zdroje. Mimo
jiné argumentují s faktem, že po nástupu
sofistikovanější IV. generace
reaktorů a špičkových transmutačních
technologií, nad nimiž nadále pracují
špičková vědecká pracoviště (zejména
v USA a v Rusku), jaderné zdroje,
jež budou za 20-30 let používat pokolení
našich dětí a vnuků zpracují
dostupné uranové palivo s podstatně
vyšší účinností.
Za pravdu jim dává badatelská sféra.
Termín „odpad“ v podobě jak ho
známe po skončení technologického
produkčního procesu v současných
jaderných elektrárnách ztratí podle ní
v budoucnosti na nynějším významu.
Budoucí reaktory jej dokáží bezpečně
zfruktifikovat. Experti odhadují,
že příští typy paliv budou s největší
pravděpodobností tekuté a v reaktoru
budou cirkulovat. Vygenerovaný „odpad“
budou představovat de facto jen
stabilní, či krátkodobé radioizotopy.
Nadále se upřesňují také odhady verifikovatelných
zásob uranu v kůře naší
planety. Vědci i ekonomové se shodují,
že s dostatečnou rezervou vystačí
na více než 100 let. Tuto dobu by bylo
možné ještě prodloužit, a to po nástupu
tzv. množivých reaktorů, jež operují
s vyššími toky neutronů. Vědci v této
souvislosti upozorňují, že ve hře je
vedle uranu U235 a U238 rovněž thorium
233. Jeho zásoby dokonce objemově
předčí potenciál uranového paliva.
Velký význam přikládají technologii
ADTT (Accelerator Driven Transmutation
Technologies). Umožní vystavit již
vyhořelé palivové články, materiál z postupně
likvidovaných jaderných zbraní
i přírodní thorium proudu neutronů
z urychlovačů. Ve finále by mohla generovat
bazální surovinu pro produkci
nových palivových článků do reaktorů.
Experti zároveň varují před neobjektivním
přeceňováním dosud známých
efektů transmutace paliva. Přiznávají
její pozitivní vliv na další pokles objemu
tzv. odpadu a na snižování poločasu
rozpadu nebezpečných prvků. Negarantují
však budoucím uživatelům
možnost plně se vyhnout skladování
části použitého materiálu v trvalých
podzemních úložištích. Problém lze
zúžit na jedinou větu: sofistikovaná
transmutační technologie dosud neexistuje
a ty urychlovače, jež lidstvo
zatím vyvinulo, nedisponují dostatečnými
výkony pro úplnou transmutaci
radioaktivních surovin. /uai/
