U příležitosti návštěvy výrobního závodu společnosti ŽĎAS jsme dostali možnost položit několik otázek generálnímu řediteli a současně nově zvolenému prezidentovi Svazu strojírenské technologie Ing. Miroslavu Šabartovi. Hovořili jsme o současných trendech v oboru kovotváření a především pak o jeho názorech a představách o fungování SST.
V současnosti zaznamenáváme narůstající poptávku po nových materiálech. Projevuje se tento trend také v oboru kovotváření a ovlivňuje ho nějakým výraznějším způsobem?
Na tuto otázku neumím úplně přesně odpovědět, protože my nezpracováváme barevné kovy. Jednoznačně se ale trh přiklání k vyšším jakostním ocelím, jako jsou „devatenáctky“ a nerezové materiály, které vydrží mnohem větší zatížení. Že bychom my sami pociťovali, že by příklon k titanu, hliníku nebo obrábění slitin nějak výrazně ovlivňoval náš obor, to ne. Spíš to vše směřuje ke kvalitnějším materiálům. Nároky zákazníků na kvalitu jsou větší, proto musíme splňovat různé certifikace apod. Zákazníkům už ale třeba nestačí, aby byl certifikovaný konečný produkt. Chtějí, aby certifikační firmy prověřily celý systém kování, včetně tepelného zpracování. Všechno směřuje ke kvalitě a odstraňování všech případných vad. Je pravda, že většina vaší produkce jde do zahraničí? Ano, zhruba 55 %. Hlavními odběrateli byly pro nás v minulosti Německo a Španělsko. Dnes, vzhledem k nové situaci na světových trzích, se více orientujeme na Rusko, Jižní Ameriku, Indii a Čínu. Například v Jižní Americe dodáváme do Argentiny. Zaznamenal jste za léta působení v oboru nějakou výraznější změnu v jeho objemu v rámci ČR? U nás jsou kovárny v podstatě pořád stejné, jaké tu byly. Jsme sdruženi ve Svazu kováren a všichni se navzájem známe. Nové kapacity se tady zatím nevytvářejí a máme trh rozdělený tak, že si ani vzájemně moc nekonkurujeme. Dá se říct, že situace je u nás stabilizovaná. Snaží se k nám výrazněji proniknout nějaká zahraniční konkurence? Ano. Naše největší konkurence přichází z Itálie a nově se zde začínají objevovat výkovky z Číny. Naštěstí ale kvalita čínských výrobků není taková jako naše a její výkovky, které se sem dostávají, jsou z uhlíkatých ocelí, ne z těch vysoce legovaných. Vašemu oboru možná tak říkajíc „hraje do karet“ jeden fakt: vaše produkty jsou natolik objemné a těžké, že se jejich transport na větší vzdálenosti z hlediska nákladů už ani nevyplatí. To určitě, ale například Čína má export podporovaný až do výše kolem 30 procent. To už jsou pak úplně jiné počty. Přejděme teď, prosím, k vašemu zvolení prezidentem Svazu strojírenské technologie. Na anketní otázku časopisu Svět strojírenské techniky „Které z aktivit SST považujete za klíčové?“ odpověděla naprostá většina členů předchozího představenstva, včetně vás, v podstatě shodně: organizování veletrhů s podporou MPO ČR a získávání obchodních příležitostí v zajímavých světových teritoriích. Není to ale málo? Neměla by role SST spočívat také ve vytváření společných strategií, ovlivňovat samotnou orientaci podniků nebo jim udílet rady na základě zahraničních analýz a zkušeností? Svaz ale už v podstatě tuto roli má. Jedna věc je podpora členských podniků v rámci SST na veletrzích a vytváření obchodních příležitostí, zcela jiná věc je ale například Technologická platforma, kterou svaz vytvořil. V jejím rámci se řeší jak veškeré normy pro výrobu obráběcích a tvářecích strojů, tak také otázka BlueCompetence, poněvadž bez této certifikace již brzy nebude moci nikdo prodávat. Svaz rovněž pomáhá členským podnikům v řešení dotačních programů. V rámci Technologické platformy také těsně spolupracuje s vysokými školami, jako jsou VUT Brno, ČVUT Praha nebo Západočeská univerzita v Plzni. Jedná se i o tom, že by Svaz v budoucnosti pomáhal podnikům s dojednáváním kontraktů, s právní činností, sestavováním a kontrolou smluv apod. Takto košatá činnost ale přirozeně klade velké nároky na lidi i na finance. Z hlediska budoucnosti svazu se tak nabízejí dva scénáře: omezit jeho aktivity jen na základní činnosti, slovy minulého prezidenta SST Miroslava Otépky „soustředit se jen na takové aktivity, které je Svaz při stávajícím obsazení a nutnosti snižovat náklady schopen dotáhnout do konce a netříštit při tom síly,“ (viz Svět strojírenské techniky, duben 2013) nebo naopak po vzoru německého VDW rozvinout Svaz do velké organizace s vlastní podnikatelskou základnou a generující si vlastní prostředky. Jak se na tuto otázku díváte vy? Co by se podle vás u nás spíše mohlo uplatnit a co bychom spíš potřebovali? Dnes je činnost svazu daná, i když jsme pochopitelně dostali od správní rady za úkol zpracovat nový návrh jeho činnosti. Je tam opravdu zahrnuto i snížení některých nákladových položek, což může vést i k zúžení fungování Svazu. Podnikatelskou činnost bychom ale určitě chtěli dál rozvíjet. Svaz by do budoucna nemusel být jen čistě příspěvkovou organizací, závislou na příjmech z pronájmu budovy v Praze. Můj názor je, že by měl mít svoje vlastní aktivity, které by mu přinášely fi nance. Patří k nim např. získávání grantů a nejrůznějších podpor, které by se provázaly na členské podniky. K významným aktivitám patří i projekty na podporu učňovského a středního odborného školství – v současnosti aktivně běží dva projekty. Je potřeba, aby v rámci Svazu vznikla skupina, která by připravovala podněty, jak dál s učňovským školstvím. Pokud školství zůstane v takovém stavu, v jakém je, můžeme si jako management plánovat, co chceme, ale pokud nebudou ze škol vycházet kvalifi kovaní lidé, obor se dále rozvíjet nebude. Železárny Podbrezová, naši vlastníci, mají vlastní „učňák“ i gymnázium, kde pro tyto děti zajišťují veškerý servis a garantují jim po absolvování místo. Myšlenka vlastní školy existuje tedy i ve ŽĎASu. Rádi bychom se vrátili tam, kde jsme byli, a znovu vstoupili do učňovské školy ve Žďáru nad Sázavou. Bohužel však veškerá jednání s naším krajem jsou zatím absolutně neúspěšná. Dokážete si představit situaci, že by u nás pod svaz, stejně jako v Německu, patřily kromě škol například celé výzkumné ústavy? To si představit nedokážu. Dokážu si představit spolupráci se školami i s „výzkumáky“, ale že by je SST přímo vlastnilo nebo provozovalo, to ne. Tedy, možné to samozřejmě je, ale v současné době tyto ambice mít nemůžeme vzhledem k tomu, jak je SST postaveno. Muselo by se rozšířit a museli by se tam najít odborníci, kteří by to celé zajišťovali. Významnou úlohou Svazu by mělo být rovněž prosazování zájmů podniků vůči státu, ne? Samozřejmě. SST je členem Svazu průmyslu, který je podstatně silnější než SST. Veškeré různé návrhy, které pocházejí ze SST, se tedy automaticky přenášejí na Svaz průmyslu. Bývalý prezident SST, Jan Rýdl, je členem představenstva Svazu průmyslu. Přes něj jdou všechny náměty ze SST na Svaz průmyslu a předávají se prezidentovi Jaroslavu Hanákovi. Lobujeme za různé věci, ale hlavně za podporu exportu, podporu veletrhů, kde si myslíme, že máme šanci uspět, a podporu podnikatelských misí. V SST jsou sdruženy z naprosté většiny jen výrobci obráběcích strojů (OS) a jejich příslušenství a výrobci tvářecích strojů (TS). Do současného názvu by ale tak říkajíc „padla“ i řada dalších strojírenských firem. Nebylo by rozšíření základny SST nad rámec OS a TS dobrým řešením jak z hlediska dosahu kompetencí, tak nakonec i financí? Orientace členské základny svazu je dána historicky. SST původně vznikl jako svaz sdružující podniky zabývající se výrobou, výzkumem nebo prodejem obráběcích a tvářecích strojů. Před 5 lety měl přitom o 15 členů míň. Je to otevřené, o přijetí nových členů rozhoduje správní rada. Dnes jsou členy i servisní firmy poskytující služby – firmy obchodního zaměření, jako jsou Alta a Strojimport. Rozšíření Svazu by určitě mohla být dobrá cesta, ale firmy samy musejí mít o vstup do něj zájem. Jaká je vaše osobní vize, se kterou vstupujete do funkce prezidenta SST? Jaký úkol jste si pro sebe stanovil? Chtěl bych určitě dát všechny členské firmy dohromady, aby Svaz nebyl v tak roztříštěném stavu, v jakém je teď. V rámci SST v současnosti působí různé proudy. To bych rád změnil. Chtěl bych, aby se stanovil jednotný směr a aby se poskytoval servis pro všechny firmy. Což v minulosti nebylo. Dělal se servis pro větší firmy, na menší se zapomínalo. To samé platí i ve vztahu k médiím. Prezentovat by se měly všechny členské podniky, aby se neztratila rovnoprávnost. K dalším úkolům patří postupné omezování rozesílání agendy SST na management podniků, který je dlouhodobě zahlcován. Na druhou stranu bych chtěl přesvědčit generální ředitele a následně i obchodní, aby na podněty reagovali a k věcem se vyjadřovali. Musí začít fungovat zpětná vazba od členských podniků na aktivity Svazu – to je něco, co bych určitě chtěl změnit. Andrea Cejnarová