Příznivý ekonomický trend ve světě se projevuje i v evropském chemickém průmyslu. Podle údajů evropské chemické asociace CEFIC se produkce za první pololetí zvýšila o 3,1 %, avšak je stále o 1 % pod rekordní úrovní prvního pololetí roku 2008. Stupeň využití kapacit dosáhl 84,1 %. CEFIC očekává v letošním roce růst o 1,5 % (loni +0,6 %). Ceny produktů vzrostly ve srovnání se stejným obdobím roku 2016 o 5,7 %. Spotřeba chemikálií, tj. domácí prodej a importy do EU, vzrostla o 8,9 %. EU se tak výrazně podílela na růstu světového obchodu, který by letos podle prognóz měl vzrůst o 3,6 % (v roce 2016 to bylo pouze o 1,3 %). Hlavním motorem růstu je poptávka v Číně a v USA. Výroba primárních plastů v EU se v loňském prvním pololetí meziročně zvýšila o 3,6 %. Zpracování plastů se zvýšilo o 2,6 %. Motorem růstu spotřeby byl sektor elektroniky a elektrospotřebičů, který vykázal růst o 5,7 %, automobilový průmysl vzrostl o 3,6 %. Podle představitelů 125 evropských průmyslových asociací chybí v EU dlouhodobá průmyslová strategie. Ředitel chemické asociace CEFIC van Sloten vidí v porovnání s ostatními regiony jako problém vyšší ceny energií a surovin. Kvůli tomu pak klesají investiční aktivity do technologií a inovací. Břidlicová revoluce Je známo, že příslib čtvrté průmyslové revoluce spočívá v aplikacích robotiky, internetu, využití velkých objemů dat, mobilní telefonii a 3D tisku. Česko se při zavádění Průmyslu 4.0 chce učit od Německa. Vláda pro tyto účely plánuje uvolnění 1 mld. Kč. Do tohoto procesu se zapojují i plastikáři. Například firma Evonik uzavřela partnerství s IBM a vědci z univerzity v Duisburgu-Essenu. Druhá největší chemická firma na světě BASF založila loni v září v Heidelbergu 100% dceřinou společnost BASF 3D Printing Solution s cílem rozvíjet inovace polymerů a technologie 3D tisku i ve spolupráci s externími partnery a univerzitami. Jako zajímavost uvádím, že na webových stránkách www2.specialchem.com lze nalézt 711 dokumentů k 3D tisku a specifikace 10 731 speciálně vyvinutých plastů, včetně směsí s vlákny a kovy, bioplasty a regranuláty pro technologii 3D tisku. Břidlicová revoluce v USA má podle The Wall Street Journal ohromující vliv na investiční boom a očekávanou exportní bonanzu. Následné investice do chemického průmyslu dosahují 50 % ze všech investic do zpracovatelského průmyslu USA. Spolu s rekordními akvizicemi a fúzemi v chemickém sektoru povedou k vyšší domácí spotřebě plastů. Na těchto aktivitách se podílejí investicemi i evropské firmy, jako např. BASF a Total. Firmy Borealis a Nova plánují postavit v Texasu parní krak o kapacitě 1 mil. t etanu za rok a 625 000 t/rok polyetylenu s termínem najetí v roce 2020. Brazilský Braskem plánuje výstavbu největší PP jednotky v USA s kapacitou 450 000 t s termínem najetí taktéž v roce 2020. Výchozí surovinou bude propan z břidlicového plynu. Francouzská Air Liquide uzavřela smlouvy o výstavbě jednotky o kapacitě 500 000 t/rok propylenu z metanolu v Íránu. Evropa stále nesmí těžit břidlicový plyn, a tak si levnou surovinu pro etylen a propylen zajišťuje dovozem z USA. Již v roce 2014 podepsal rakouský Borealis desetiletou smlouvu s americkou firmou Navigation o dodávkách etanu z břidlicového plynu. První dodávka byla zrealizována začátkem července do švédského Stennugsundu, kde provozuje Borealis krak o kapacitě 625 000 t/rok. Borealis se tak stal dalším odběratelem břidlicového plynu z USA pro chemické využití v Evropě (po Ineos, Total, Sabic a Versalis). Pro svůj závod v belgickém Kallo plánuje vystavět světově největší jednotku dehydrogenace propanu na propylen o kapacitě 740 000 t/rok s využitím licence UOP s plánovaným najetím v roce 2022. Následovat bude využití pro polypropylen, kterého bude v Evropě nedostatek. Francouzský Total koncem roku 2017 najede první rekonstruovanou linku na dehydrogenaci etanu z břidlicového plynu o kapacitě 200 000 t/rok. V TT č. 13 jsem uvedl, že polská firma Azoty buduje výrobní jednotku na dehydrogenaci propanu o kapacitě 400 000 t/rok s termínem najetí 2019. Firma nyní oznámila, že studuje možnost následného využití na polypropylen. Vychází přitom z analýz, že v centrální Evropě se očekává do roku 2025 roční růst spotřeby PP o 4,7 %, a ze skutečnosti, že Polsko je největší evropský spotřebitel PP a v roce 2015 importoval 250 000 t PP. Taktéž kompaundéři PP se činí, například německá firma Akro-Plastics staví dvě linky na přípravu 100 000 t PP specialit s termínem zahájení výroby v prosinci 2017. Jedna linka bude vyrábět PP s uhlíkovými vlákny a využije se i recyklovaný materiál. Německý BASF sází na inženýrské plasty. Od firmy Solvay odkoupí jejích dvanáct výrobních jednotek polyamidů z Evropy, Severní Ameriky a Asie s 2 400 zaměstnanci za 1,6 mld. eur. Transakce by měla být završena na podzim 2018. Na výstavě Fakuma 2017 představila firma BASF portfolio svých inženýrských plastů pro aplikace v automobilovém průmyslu, zejména různé typy plněných polyamidů, včetně semitransparentních. Informovala rovněž o tom, že nová jednotka speciálního inženýrského plastu POM (polyoxymetylen) o kapacitě 70 000 t/rok najede v Koreji ve 3. čtvrtletí 2018. Firma Solvay se bude dále věnovat inženýrským plastům se speciálními vlastnostmi. V USA najede začátkem letošního roku novou jednotku PEKK (polyeterketonketon), která bude využívat 3D tisk k výrobě leteckých součástek. V TT č. 14 jsem vyslovil myšlenku, že produktoví vizionáři by měli ve středoevropském regionu usilovat o výstavbu kombinované jednotky etylbenzen/styrenu o kapacitě 600 000 – 1 000 000 t styrenu/rok. V čínské společnosti Zhejang Petroleum & Chemical se obdobný vizionář objevil a společnost podepsala licenční smlouvu s americkou společností Badger Licensing z Bostonu na výstavbu největší jednotky EB/styren ve městě Čou-šan o kapacitě 1 200 000 t styrenu za rok. Práce na basic engeneeringu probíhají a zahájení výroby je plánováno na neuvěřitelný termín: konec roku 2018. Součástí bilance světové spotřeby polymerů – za rok 2016 se jednalo o 335 mil. t – je i 55 mil. t termosetů a elastomerů. Od druhé Kolumbovy výpravy do Ameriky v roce 1493, během níž si jeden její člen jménem Cuneo zapsal poznámku o stromu, ze kterého teče po naříznutí mléko a následně vzniká elastický produkt, uplynuly roky, než botanici strom vědecky pojmenovali Hevea brasiliensis a Faraday stanovil v roce 1829 vzorec přírodního kaučuku C5H8. Další Američan v roce 1860 izoloval monomer z přírodního kaučuku a nazval jej izoprenem. Mezitím v roce 1839 Charles Goodyear objevil možnost zlepšení vlastností produktů z přírodního kaučuku vulkanizací za přítomnosti síry. V roce 1906 se na světě spotřebovalo 60 000 t přírodního kaučuku. V roce 1909 se podařilo jistému panu Hofmannovi v laboratoři firmy Bayer synteticky zpolymerizovat izopren na kaučuk, avšak do dnešní doby nedosahuje syntetizovaný polyizoprenový kaučuk (IR) vlastností přírodního kaučuku (NR). Další rok se podařilo ruskému chemikovi Lebeděvovi zpolymerizovat butadien na polybutadien (PBR nebo BR). Výchozí surovinou pro butadien byl přírodní etylalkohol z brambor, z něhož byl následnou operací vyroben první biobutadien. První průmyslová výroba PB na světě byla postavena v Jaroslavli (SSSR) v roce 1932 a v roce 1940 již vyráběla 50 000 t/rok. Kaučuk a druhá světová válka Motorem vývoje nových technologií výrob syntetického kaučuku bylo enormní zvýšení cen kartelem vývozců přírodního kaučuku v roce 1925. V USA se podařilo v roce 1930 zahájit u firmy DuPont výrobu neoprenu (polychloroprenu – CR). Tým výzkumníků vedli Bolton a Collins a podílel se i pozdější vynálezce polyamidu pan Carothers. V současné době se ročně vyrábí 300 000 t tohoto produktu. Není bez zajímavosti, že Výzkumný ústav syntetického kaučuku (VÚSK) ve Zlíně a později v Kralupech vyvinul tuto technologii, která byla uváděna do provozu v 60. letech minulého století v Duslu Šaľa. Při najíždění došlo k ničivé explozi, po které nebyla jednotka obnovena. S výrobou butadien-styrenového kaučuku (SBR) emulzní polymerací podle vynálezu Waltera Bocka začaly v roce 1935 německé firmy Buna-Werke a IG Farben. Paralelně byla zahájena výroba nitrilového kaučuku (NBR). V roce 1941 vyrábělo Německo 70 000 t kaučuku, USA pouze 8 000 t. Americká vláda věnovala v průběhu druhé světové války značnou pozornost vývoji a výrobě syntetických kaučuků, protože je chtěla využít pro armádu. V roce 1940 zahájila výrobu SBR firma Goodrich – výzkum vedl Waldo Semon. Celkově se v průběhu války výroba monomerů a kaučuku v 51 výrobnách kontrolovaných vládou USA vyšplhala na 920 000 t v roce 1945. Postaveno bylo 16 závodů na výrobu butadienu, 5 na výrobu styrenu a 15 na SBR. Koncem války Američané cíleně bombardovali výrobny kaučuků ve Schkopau (kapacita 50 000 t/rok), Recklinghausenu (kapacita 30 000 t/rok), Ludwigshafenu (15 000 t/rok), Hannoveru (20 000 t/rok) a Leverkusenu (5 000 t/ /rok), nedokončena zůstala výrobna SBR v polské Osvětimi. Výzkum po válce Po skončení 2. světové války došlo k reparaci zařízení z výroben z Německa a Polska do SSSR a později k jejich obnově v inovované podobě. Výzkum pokračoval jak v USA, tak v SSSR, ale i v Československu. Konkrétně se jednalo o VÚSK ve Zlíně, později přemístěný do Kralup nad Vltavou. V roce 1963 byla v Kaučuku Kralupy s pomocí podkladů ze SSSR, ale i díky vlastním výzkumným postupům zahájena výroba SBR. Kapacita dosáhla 80 000 t/rok. Počátkem 90. let minulého století byla na základě podkladů VÚSK vybudována výrobní jednotka nízkomolekulárních (molekulová hmotnost 2–50 000) kapalných kaučuků o kapacitě 2 000 t/rok. Jednotka byla později prodána francouzské firmě Total. Po privatizaci společnosti Kaučuk do Polska vznikl závod Synthos, který se stal evropským lídrem ve výrobě SBR s kapacitou 180 000 t/rok. Nový vlastník uvedl do provozu novou jednotku na licenční výrobu vysokomolekulárního polybutadienového kaučuku o kapacitě 80 000 t/rok, na které v současné době probíhají intenzifikační akce, jejichž cílem je zvýšení kapacity na 120 000 t/rok. Práce by měly být dokončeny v červnu 2018. V polské části Synthosu Oswietim najeli v roce 2015 roztokové typy SBR o kapacitě 80 000 t/rok a v roce 2016 uzavřeli licenční smlouvu na výrobu neodymového polybutadienu až do výše 132 000 t. Synthos se tak stane evropským lídrem ve výrobě syntetických kaučuků. V říjnu 2015 podepsal Synthos dohodu o porozumění při výrobě syntetického kaučuku v ruské Nachodce se společnostmi Rosněfť a Pirelli. Široká škála typů V současné době je na trhu více než 30 druhů kaučuků v široké škále typů. V roce 2000 se zpracovalo 17,7 mil. t kaučuků, z toho 10,9 mil. t syntetických typů. V roce 2015 se již jednalo o 26,8 mil. t, z toho 14,5 mil. t syntetických. Podle agentury Freedonia se očekává růst spotřeby kaučuků o 4 % ročně. Motorem tohoto růstu bude Čína, Indie, Latinská Amerika a východní Evropa. Spotřebě syntetických kaučuků dominuje SBR s téměř 6 mil. t, když více než 50 % se spotřebovává při výrobě pneumatik. Ke stávajícím evropským výrobcům má letos přibýt maďarský MOL s kapacitou 60 000 t. Druhým nejpoužívanějším syntetickým kaučukem je polybutadien (PBR) s produkcí cca 3 mil. t/rok, přičemž 70 % se používá při výrobě pneumatik. Agentura M&M předpovídá, že spotřeba PBR do roku 2022 poroste průměrně o 5,3 % ročně. Nejrychlejší rozvoj by měly vykázat elastomery s vyššími užitnými vlastnostmi, tedy nitrilové, silikonové a fluorované. Předpokládá se, že roční nárůst v období 2017–2022 bude 7,5 % (produkce samotných kapalných silikonových kaučuků by měla vzrůst o 7,9 %). Experti z oblasti výroby a aplikací elastomerů jsou zváni na „5th World Elastomer Summit“, který se bude konat 7.–8. března 2018 v Düsseldorfu, přičemž 6. března 2018 je možno absolvovat exkurzi do výroby EPDM kaučuku v nizozemském Gellenu. Ing. František Vörös, Sdružení EPS ČR