Cena ropy se zatím krátkodobě přehoupla přes 50 USD/barel. Podle analýzy Deloitte měly nízké ceny ropy negativní dopady na hospodaření až třetiny producentů ropy a řada z nich se pohybuje na okraji bankrotu. Američtí těžaři břidlicového plynu nyní mohou využít zkušeností se zvyšováním efektivity těžby a rozšířit počet těžebních vrtů. Evropa bude závislá na dodávkách etanu a propanu z USA pro efektivnější výrobu polyolefinů, neboť těžba se pomalu rozbíhá pouze ve Velké Británii. Francie nepochopitelně zkoumá, jak zakázat i dovozy břidlicového plynu na své teritorium, když průzkum a těžbu má zakázané. Podle studie ICIS dojde k nárůstu kapacit etylenu v letech 2015 a 2016 v Asii a na Středním východě o 9,0 mil. tun. Návazně se zvýší kapacity PE v Indii o 3,4 mil. tun, v Íránu o 2,0 mil. tun, v Saúdské Arábii o 1,8 mil. tun, v Číně o 1,7 mil. tun. Čína zvyšuje soběstačnost PE a PP, když v roce 2014 byl podíl domácí produkce na spotřebě u PE 49 % a u PP 67 %. V prvním čtvrtletí letošního roku poklesly dovozy těchto produktů na historické minimum. Do roku 2020 má soběstačnost vzrůst u PE na 62 % a u PP na 93 %. Netradiční zdroje – olefiny z uhlí (CTO), olefiny z metanolu (MTO) a dehydrogenace etanu a propanu – mají ve světě proti roku 2015 zdvojnásobit svůj podíl. Výrobce katalyzátorů – firma Honeywell UOP – zahájila poblíž Šanghaje stavbu výrobny katalyzátorů pro konverzi metanolu a uhlí na olefiny s termínem najetí počátkem roku 2017. Petrochemický průmysl masivně buduje Írán. Podle studie Ceresany měl v roce 2015 k dispozici kapacity metanolu, etylenu, propylenu, butadienu a aromátů ve výši 31 mil. tun, na čemž se etylen podílel 23 %. Do roku 2023 k tomu přibudou kapacity ve výši 36 mil. tun, přičemž export se zdvojnásobí ze současných 6,8 mil. tun. V Americe pokračuje růst Severní Amerika bude razantně zvyšovat podíl plynu na výrobě etylenu (obr. č. 1). Většina projektů zvýšení výroby PE a PP v USA pokračuje – Shell ohlásil nový projekt o kapacitě 1,6 mil. tun PE z etylenu z břidlicového plynu s najetím v roce 2020. BASF naopak oznámila zmrazení projektu na výstavbu 475 000 tun výroby propylenu z metanu, neboť by nebyl konkurenceschopný vůči výrobě propylenu z břidlicového plynu. Realizace 6 v současnosti budovaných projektů v USA na využití břidlicového plynu, má v letech 2016 až 2018 vést k růstu výroby etylenu o 8 mil. tun, z nějž se vyrobí 5,1 mil. tun PE, 1 mil. tun vinylchloridu a PVC. Skotský parlament potvrdil zákaz frakování. Firma Ineos pokračuje v těžbě v teritoriích Anglie. Zřejmě soustředění na těžbu a využití břidlicového plynu v Evropě vedly firmu Ineos k prodeji svých aktivit ve výrobě EPS ve Francii a Nizozemsku s kapacitou 300 000 tun polské firmě Synthos (se závodem v Kralupech nad Vltavou) za 80 mil. eur. Synthos se tak stane lídrem evropského trhu v komoditě EPS. Borealis investuje 40 mil. eur do intenzifikace parního kraku ve finském Porvoo. Zvýší výrobu propylenu o 30 000 tun. V belgickém závodě Kallo provozuje zařízení na dehydrogenaci propylenu. Odkoupil německý závod na recyklaci směsných postuživatelských plastových odpadů, který patří k největším evropským výrobcům recyklátů. Staví i Un ipetrol V Unipetrolu Litvínov byla s investičními náklady 8,5 miliardy Kč zahájena výstavba nové jednotky PE o kapacitě 150 000 tun/ /rok. Oprava havarované etylenové jednotky pokračuje. Po deseti letech aktivit Spolany Neratovice v rámci polského výrobce PVC Anwill proběhl v květnu 2016 odkup Spolany za 1 mil. eur firmě Unipetrol, který, stejně jako Anwill, patří do skupiny PKN Orlen. Agentura W&P (Wieselhuber & Partner) zpracovala pro asociaci EuPC počátkem června studii o konkurenceschopnosti evropského zpracovatelského plastikářského průmyslu, přičemž analyzovala přes 300 firem z 19 států EU. Sektor je pod tlakem ostatních regionů, především asijských. Zatím profituje z těsné spolupráce s výrobci polymerů a zpracovatelských strojů. Evropské zpracovatelské firmy mají většinou charakter rodinných a malých a středních podniků. Chybí kvalifikované pracovní síly, což oslabuje inovační aktivity. Jejich konkurenceschopnost omezují vyšší ceny energií, byrokratické předpisy, jako např. REACH a předpisy pro plasty pro styk s potravinami. Stávky, které v polovině května propukly ve Francii, postihly petrochemii i výrobu plastů a projevily se nedostatkem pohonných hmot, etylenu, propylenu, PE a PP. Nedostatek plastů tak otevírá evropský trh dovozům z USA a Středního východu. Na 4. konferenci VinylPlus o udržitelnosti PVC, konané ve Vídni, byly prezentovány výsledky dobrovolné aktivity evropských výrobců PVC. V roce 2015 se podařilo zrecyklovat rekordních 514 913 tun PVC (auditováno) odpadů (cíl pro rok 2020 je 800 000 tun). Největší výrobce plniva pro plasty, mastku, jímž je firma Imerys Talk, anoncuje přídavek mastku pro zlepšení uhlíkové stopy takto plněného PE a PP pro obalové aplikace. Zatímco PE a PP mají uhlíkovou stopu 2000 kg/ /tunu, má jejich mastek pouze 100 kg/tunu. Plněním 40–50 % mastku se kromě snížení uhlíkové stopy docílí i zlepšení rázových vlastností a tepelné odolnosti. Engel opět rekordní Bulharský Plastchem-T investuje s německým Brücknerem do světově největší linky na biaxiálně orientovaný PP o výkonu 7,6 tuny/ hodina a šířce fólií až 10,4 metru. Největší světový výrobce vstřikovacích strojů – rakouský Engel – oznámil za finanční rok 2015/2016 růst tržeb o 25 % a další rekordní tržby očekává v období 2016/2017. Většina výrobků se aplikuje v automobilovém průmyslu (40–50 %), v obalech 15 %. Má závody v Německu, Číně a Jižní Koreji. Také evropský fotbalový šampionát, konaný 10. 6.–10. 7. 2016 ve Francii se neobešel bez plastů. Vždyť míče v barvách Francie se symboly mistrovství byly vyrobeny z 5 vrstev s hlavní složkou na bázi polyuretanu ve spolupráci firem Covestro a Adidas. Stadiony, počínaje plochami (podklady z XPS desek) přes sedadla z PP a střechy z PEFTE (polyetylen- -tetrafluoretylen) po kopačky, dresy, chrániče, se neobejdou bez plastů. USA a Ev ropa aktivn í V polovině května se v Singapuru konala Asijská petrochemická konference (APIC). Hlavním tématem byla budoucnost výroby etylenu ze zdrojů na bázi nafty, etanu a uhlí. Bohužel o zdrojích pro bioplasty nejednala. Globální trh obnovitelných chemikálií má růst v období 2015 až 2020 o 11,5 % ročně. USA a Evropa jsou v oblasti bioproduktů aktivnější. V rámci rozpracování programu EU The Europe 2020 strategy byl předložen v únoru 2011 k veřejné diskusi materiál o rozvoji ekonomie na bázi bio do roku 2020. Ve zprávě se uvádí, že bioekonomika vytváří v EU hodnotu produkce 2 bil. eur a zaměstnává 22 mil. lidí. Jedná se o zemědělství, zdravotnictví a průmysl, kde se využívá biomasa nebo se aplikují biotechnologie. Do roku 2025 by se měl obrat zvýšit 22krát a mělo by se vytvořit 130 000 nových pracovních míst. Bioekonomika pro Ev ropu V únoru 2012 byla představena definitivní strategie Bioekonomika pro Evropu. Cílem je přechod z fosilních zdrojů na nízkouhlíkové s využitím přírodních materiálů, jako je biomasa pro využití v energetice, bioprodukty jako alternativa pro chemický průmysl (biorafinerie) a biopaliva pro automobily. Cílem je ochránit životní prostředí, potraviny a zajistit konkurenceschopnost. Je nezbytné v tomto směru iniciovat výzkum a vývoj a zapojit vědce, odborníky i politiky. Evropská asociace pro bioplasty podpořila tuto iniciativu s připomenutím, že průmysl bioplastů je dobře rozvinut a může demonstrovat širokou škálu aplikací. Požaduje podporu uplatnění bioplastů na trzích. Tato asociace byla založena v roce 1993 v Německu a reprezentuje zájmy více než 75 členů z EU (bez českého zapojení). Členská základna se skládá z výrobců zemědělských produktů pro bioplasty, z výrobců bioplastů, výzkumníků, zpracovatelů, uživatelů a distributorů, recyklátorů i výrobců strojů a zařízení pro zpracování bioplastů. Na dobře vedených webových stránkách lze vyhledat řadu zajímavých informací, včetně odkazů na 9 spolupracujících asociací. I když se uvádí, že bioplasty jsou na trhu teprve 20 let, není tomu tak, neboť první plasty z konce 19. a začátku 20. století měly za základ biologické zdroje. Posléze byly vytlačeny levnějšími produkty na bázi uhlí (Německo), ropy a zemního plynu. Pro úplnost uveďme základní definice pojmů z oblasti bioplastů. Bioplasty – kontroverzní pojem, do kterého se zahrnují: » plasty vyrobené z obnovitelných, rostlinných zdrojů (brambory, kukuřice, cukrová třtina, celulóza). Mohou, ale nemusí být biodegradovatelné » plasty, biologicky degradovatelné a kompostovatelné podle EN 13432 a EN 14995. Takovéto plasty mohou být vyrobeny i z petrochemických zdrojů. Schematicky je tato definice patrná z obr. 1. Degradace plastů: nevratný proces, při kterém materiál podléhá fyzikálním, chemickým, příp. biochemickým změnám. Biodegradace plastů: degradace enzymatickým působením živých mikroorganismů, jako jsou bakterie, houby a řasy. Výsledkem je biomasa a CO2 v přítomnosti kyslíku, nebo biomasa, CO2 a metan v nepřítomnosti kyslíku. Biodegradovatelný plast: za specifických podmínek prostředí podléhá v daném čase biodegradaci, měřené standardními testovacími metodami. Podle ČSN EN 13 432 musí být takový plast aerobně rozložený za 6 měsíců z 90 %. Podle DIN a ASTM norem stačí rozklad ze 60 %. Navíc obsah těžkých kovů nesmí překročit: Zn 150 ppm, Cr 50 ppm, Cu 50 ppm, Mo 1 ppm, Ni 25 ppm, Se 0,75 ppm, Cd 0,5 ppm, As 5 ppm, Pb 50 ppm, Fe 100 ppm, Hg 0,5 ppm. Kompostování: proces, při kterém se činností mikro- a makroorganismů přeměňuje využitelný bioodpad za přístupu vzduchu na stabilizovaný výstup – kompost. Významnou roli v oblasti bioekonomie sehrává německý nova-Institut. Etabloval se jako privátní a nezávislý v roce 1994 a sídlí v Hürthu. V roce 2008 publikoval první rozsáhlejší studii o postavení bioplastů. Podle jejich údajů byly v roce 2007 světové výrobní kapacity biologicky odbouratelných plastů ve výši 265 000 tun, z toho v Evropě 140 000 tun. Skutečné spotřebě v Evropě ve výši 60 000 až 70 000 tun dominovaly se 40 % termoplastické škroby (TPS), následované kyselinou polymléčnou (PLA) a polyhydroxyalkaonáty (PHA). Produkce bioplastů se ze 60 % uplatňuje v obalových aplikacích, následuje automobilový průmysl a elektroprůmysl. V roce 2010 dosáhla světová kapacita výroben bioplastů hodnoty 725 000 tun. Kapacita bioplastů v roce 2011 se přiblížila spotřebě plastů v roce 1949. Novější údaje z 10. konference European Bioplastics, konané v listopadu 2015 v Berlíně, dokládají, že motorem více než čtyřnásobného růstu bioplastů mezi roky 2014 až 2019 je částečný bio-PET (30% podíl etylenu z ropné báze nahrazen produktem z rostlinné báze). Tento produkt se bude v roce 2019 podílet 76,5 % na kapacitách bioplastů. Do roku 2020 v Ev ropě trojnásobný růst Pro rok 2019 prognózuje nova-Institut světovou produkci 7,9 mil. tun bioplastů, z toho 16,4 % biologicky odbouratelných a zbytek neodbouratelných (obr. 2). Evropská spotřeba biologicky odbouratelných a kompostovatelných plastů má vzrůst ze 100 000 tun v roce 2015 na trojnásobek v roce 2020. Hlavní uplatnění by měly nalézt v aplikacích pro odnosné tašky. Podle Freedonie má dosáhnout spotřeba přírodních polymerů v USA v roce 2020 výše 850 000 tun. Třetinu mají tvořit biopolymery na bázi celulózy. Téměř každý týden přichází na trh nový typ nebo nová aplikace bioplastů. V současné době se jedná o více než 300 typů bioplastů. Velké firmy využívají bioplasty jako nástroj pro marketingové účely. Firma Coca-Cola vyrábí lahve z 30 % bio-PET, když potřebný etylen je vyráběný z přírodního etylalkoholu. Do roku 2020 chce nahradit paraxylen z ropy přírodním isobutanolem. V letošním roce zahájila poloprovozní výrobu 100% bio-PET americká firma Anellotech. Tyto bio-PET typy jsou plně recyklovatelné a smísitelné s petrochemickým PET. Firma Tatrapack zahájila v USA výroby obalů na balení mléka s aplikací fólie z bio-PE. Dánská firma RPC vyvinula pro tyto účely lahev z bio-PE. Každý udržitelný výrobek musí zajistit kromě aplikační funkce i přínosnou likvidaci po skončení své životnosti. Hlavním problémem výrobků z bioplastů je nedořešený způsob třídění a sběru. Obaly biodegradabilních bioplastů by měly mít specifické značení a v systému třídění by měly být shromažďovány s biologickými odpady. Pokud jsou tříděny s konkurenčními plasty, tak komplikují, resp. znemožňují mechanickou recyklaci. Spalování bioplastů není velkým problémem. Do kategorie bioplastů se poněkud nepochopitelně nezařazují dřevoplastové kompozity (WPC), které mohou obsahovat až 80 % dřevěné hmoty ve směsi s polyolefiny, PS nebo PVC. Za správnou cestu se nepovažuje ani zařazení oxo – nebo UV – degradovatelných plastů mezi bioplasty. Tyto polymery jsou vyrobeny z konvenčních plastů s přídavkem speciálních aditiv, které obsahují těžké kovy. Ty po rozpadu zůstávají v půdě, přičemž rychlost rozpadu těchto polymerů neodpovídá EN standardům. O dřevoplastech a netradičních plastech příště. Ing. František Vörös, Sdružení EPS ČR
