Největší výstava plastů a výrobků z kaučuku v Evropě, veletrh „K“ v Düsseldorfu, se
koná v tříletém cyklu. Koho by při jejím předposledním ročníku napadlo, že se blíží
období krize v rozsahu, že ještě několik měsíců před uzávěrkou přihlášek letošního
ročníku se budou organizátoři obávat o její zdar. Bylo by to poprvé v historii, kdy obor
právě německými fi rmami v Evropě proslavený, by dostal takovou ránu. K nejhoršímu
nedošlo, ale všichni vědí, že jedině zásluhou Číny a asijských trhů. Co bude dál? Každý
měl jedinou odpověď: nemám křišťálovou kouli.
ENERGIE, UČINNOST
Přesto se na výstavě, jíž se zúčastnilo
na 3100 firem z 57 zemí v 17 halách
na ploše větší než 250 000 m2,
nové trendy ve výrobě plastů a jejich
zpracování objevily. Jde o úspory
energií, účinnost strojů, maximální
nasazení know-how.
Například stánek společnosti Du-
Pont byl celý v tónu zelené. Regionální
ředitel EMEA, tedy divize
polymerů DuPontu Björn Hedlund,
řekl mimo jiné: „Všichni chápeme
nezbytnost úspor energií a hledání
alternativních zdrojů. Ale naše
kolegy energetiky musíme v jejich
snažení podpořit i my sami, výrobou
nových hmot s minimální energetickou
náročností a energeticky využitelných“.
Druhým trendem, který se týká
zpracování plastů, bylo omezení
energetické náročnosti strojů na
zpracování plastů a nové technologické
postupy. Starý spor mezi
elektrickými či hydraulickými
stroji ustupuje jasnému trendu.
Kde se vyplatí elektrické ovládání,
mějme je, kde hybridy, proč je
nezkonstruovat a kdo chce hydrauliku,
prosím. Každý nový stroj na
zpracování plastů pro velkovýrobu
včetně extrudery a dalších vnějších
periferních prvků je dnes složitým
mechanismem, kde se prosazují
roboty a manipulátory. Tlačná síla
na hydraulice se zvětšuje, ale na
výstavě byly i pidivstřikovací lisy
na medicínské zboží a mikromechaniku.
Čína zachránila výrobu. Každý
si uvědomuje, že zboží vyvezené
do Číny se ihned stává předmětem
bádání a kopírování. Tomu se lze
bránit jediným způsobem, posunout
technologii za hranice dosaženého.
A co bude po Asii? I nad tím se už
mnozí zamýšlejí. Proto termín setrvalý
rozvoj, rozumná obnova strojů
a jejich technický vývoj. Vše stojí
velké peníze a trh není nekonečný,
i když Sabic, BASF nebo DuPont
a další rozšiřují nabídku plastových
dílů pro automobilismus. Ten se
však zatím krčí v pořadí spotřebitelů
plastů až na 14. místě a ví někdo,
jaký vývoj jej očekává? Ale jsou tu
nové možnosti a perspektivy. Jen,
kdo je zaplatí?
„Káčko“ je ovšem také reflexí našich
možností. A zde je nutné říci, že
naši sousedé Rakušané se vyšvihli
na přední místa v oboru a jejich produkci,
i strojírenskou(!) zastupovali
s 87 firmami. Vedení co do počtu
a tím i síly si udržely německé firmy,
jež vystavovaly v počtu 1077, za
nimi dominovali Italové, Francouzi,
Švýcaři, USA. Našich 13 firem na
100 m2 se opravdu ztrácelo. Ale to je
přece dnes už pro Evropu nezajímavá
kapitola. Ví někdo z politiků, proč
vlastně v EU jsme? Potřebují kontakt
s Evropou tak, jako průmysl?
VYROBA PLASTŮ VE SVĚTĚ
Lze pochybovat o tom, že jsme
měli rozvíjet výrobu strojů a výzkum
polymerů? Výroba plastů má
od roku 1950, kdy byla poprvé sledována
globálně, vzestupnou tendenci.
V roce 1950 bylo vyrobeno
1,5 mil tun plastových pryskyřicí,
zatím co v roce 2009 to bylo 230
mil. tun, nárůst je tedy 9 % ročně!
Mezi největší spotřebitele plastů patří
Německo a evropské země vůbec,
poté země NAFTA s 23 %, Čína je
již na 15 % světové spotřeby plastů.
Nejvíce plastů spotřebovává obalový
průmysl, dalším konzumentem
je stavebnictví a konstrukce, výroba
drobných spotřebních předmětů a na
čtvrtém místě je právě již zmíněný
automobilový průmysl. Níže uvádíme
tabulku spotřeby jednotlivých
druhů plastů, tak jak byly zaznamenány
v roce 2009.
Vyspělý svět se stále více zamýšlí
nad celým životním cyklem plastů
(což je ostatně typické i pro další
materiály a tzv. uhlíkovou stopu),
neboť je jasné, že zeměkouli a její
oceány nelze zaplavit nedegradovatelným
plastovým odpadem. Všichni
chtějí směřovat k plnému využití
plastů (full value). Zatím čísla ukazují,
že plasty jsou ve vyspělých zemích
recyklovány v rozmezí 15 až
30 %, využití termické se pohybuje
v rozmezí 0 až 75 %. Podíly této recyklace
vidíte na grafu.
Dá se říci, že evropské země ukládají
z 24,3 mil. odpadů na skládky
až 11,2 mil. t plastů ročně, což je
46 % a zbytek, 24,3 mil. t se asi
z 22 % recykluje a 31 % využívá na
výrobu energie. Otázka zní: dá se
těmto číslům věřit? Samotní autoři
těchto statistik, PlasticsEurope, European
Plastics Converters, EPRO
a European Plastics Recaclers, jsou
na takovou otázku připraveni. Zřejmě
se číslům věřit dá, už proto, že
jsou navzájem kontrolovatelná jak
z různých zdrojů, tak i z různých
výročních zpráv zpracovatelů. Mezi
nejlepší země v obou směrech, tedy
recyklace i v termickém využití patří
samozřejmě například Skandinávie,
Švýcarsko či Německo, nemluvě
o Nizozemsku, ale ČR na tom není
nijak špatně (viz graf).
VIZE VYVOJE SPOTŘEBY
POLYMERŮ
Samozřejmě, že se světové organizace
zabývající se vývojem v oboru
polymerů na výstavě K-2010 vyjádřily
také k budoucnosti. Tím jsou myšlena
léta budoucí až po rok 2050. Polymery
budou i nadále materiálem 21.
století. Proč? I přes fotovoltaický marasmus,
který nám naše Poslanecká
sněmovna dokázala zavařit, je jasné,
že se fotovoltaika bude nadále bouřlivě
rozvíjet. A to zvláště v zemích,
kde je sluneční žár až nesnesitelný.
Polymery nabízejí zjednodušení výrobního
procesu samotných emitorů
energie, jak ostatně dokazují poslední
fotovoltaické články. Hovoří se o fóliové
fotovoltaice. Navrhuji se fasádní
panely s fotovoltaickými buňkami.
S nasazením dalších alternativních
zdrojů energie a potížích, které na
druhé straně vyvolávají, je jasné,
že svět směřuje k větší propojenosti
sítí, aby tím eliminoval závislost
na přírodních podmínkách, jako je
vítr nebo již zmíněná energie slunce.
Dnes se hovoří o Smart Grids,
jež mají optimalizovat spotřebu vyrobené
energie, ale také o vedeních
na vzdálenost 6000 km bez velkých
ztrát. Nasazení nových generací polymerů
jak pro izolační vlastnosti,
ale i pro jejich pružnost a odolnost je
nasnadě. I v tomto oboru je budoucnost
polymerů jasná.
Do třetice energie. Ať se to nájemníkovi
pražského Hradu líbí či ne,
nová generace úsporných svítidel,
zvláště LED, vytlačí definitivně klasické
neúčinné žárovky. Nastupují
OLED, organická svítidla, jejichž
výroba je na polymerech závislá, ba
nebyla by jinak ani možná. Ale dále.
Naše displeje v TV přístrojích a počítačích
a přenosných zařízeních typu
iPOD, telefonů, čteček a dalších,
už dnes jsou ovlivněny polymery
a budou z nich evidentně vyráběny.
Díky nižší energetické spotřebě organodiod
a OLED je i v tomto oboru
budoucnost polymerů jasná.
Stavebnicví je dnes druhým oborem,
kde je největší spotřeba plastů.
Vývoj a výzkum nových polymerů
se soustředí především na stavby
s tzv. nulovou spotřebou energie,
což není utopie, ale dnešní realita.
Největším problémem těchto projektů
jsou ztráty tepla prostřednictvím
oken. Všechny firmy proto
dnes pracují na vývoji izolačních
organoplastů nahrazujících sklo.
Automobilový průmysl je bez diskusí
dalším jistým konzumentem
nových polymerů, ať již budou naše
vozidla budoucnosti poháněna výbušnými
či jinými typy pohonů. Již
dnes hrají plasty rozhodující úlohu
při konstrukci vozů, jež musí snížit
hmotnost a tím dosáhnout na EURO
V. Další kroky budou následovat
a při vývoji baterií sehrají možná
úlohu rozhodující.
Všichni známe příběh Boeingu
777, tzv. Dremline. Kompozity jsou
o 60 % lehčí než ocel a 5krát pevnější.
Všichni výrobci letadel dobře
vědí, co to je nižší hmotnost konstrukce
a nasazení kompozitů již nic
nezastaví.
IT technologie se neobejdou bez
přímého propojení světelnými kabely.
Materiály dnes používané
při stavbě vnitřní elektrostruktury
počítačů jsou stále více a více na
bázi polymerů, pro své izolační, ale
i funkční vlastnosti. Nikdo si dnes
nedokáže představit svět vzájemného
propojení. Úloha polymerů
je i zde proto jednoznačná. Jedním
z oborů, kde se polymery natrvalo
usadily je hospodaření s vodou. Vedení
vody pružnými polyetylenovými
trubkami, polymerové filtry
a další zařízení bude v hospodaření
s vodou nezbytné.
Na závěr tohoto výčtu z pera odborníků
PLasticErope, který je považován
jako jistá perspektiva, kde
se vyplatí investovat, je ukázka nano.
Španělská společnost NanoBio-
Matters vyvinula pro potravinářský
průmysl fólii, která odsává z obsahu
balíčku kyslík. Při bližším zkoumání
jde spíše o materiál na bázi silikátu,
který spíše zabraňuje pronikání tohoto
plynu, s jehož pomocí bakterie
napadají potraviny, nicméně je to
jen malá ukázka jak rychle i s pomocí
nanotechnologií polymery dokáží
nabízet nové vlastnosti. Mimo jiné
se tím otevírají další možnosti využití
nových polymerů s nanovlastnostmi
v medicínské praxi, ale ten
výčet už skoro unavuje. Je to prostě
obor vysoce perspektivní.
Ještě je vám lhostejné, že jsme
v naší zemi rozbili vývojovou a výrobní
základnu tohoto oboru?
Pod čarou: německé hospodářství
pracuje s těmito výhledy odborníků
a pracuje na státní koncepci podpory
cíleného výzkumu. Říká se tomu
cílená ekonomika, tedy něco, čemu
se budou muset naši politici ještě naučit.
Třeba to zvládnou. JAN BALTUS
DÜSSELDORF