Společnost IMAX Corporation
a Warner Bros. Pictures oficiálně
oznámily, že ve spolupráci
s National Aeronautic a NASA
bude v říjnu tohoto roku vyslána
k Hubbleovu kosmickému
teleskopu speciální trojrozměrně
zobrazující kamera. Výsledkem
projektu má být dokumentární
film pro nejširší veřejnost s pracovním
názvem Hubbleův teleskop
3D (v angličtině Hubble
3D). Světová premiéra tohoto
snímku je plánována na počátek
roku 2010.
Film by měl divákům zprostředkovat
pohled na tento unikátní kosmický
přístroj, ale i dopravu IMAX
3D kamerového systému prostřednictvím
raketoplánu Atlantis, práce
jeho kosmické posádky při výměně
baterií a poškozených gyroskopů,
instalaci nové širokoúhlé kamery
a spektrografu – a prostřednictvím
brýlí pro trojrozměrné vnímání
nabídne i unikátní barevné snímky
galaxií a dalších vzdálených
objektů.
Na projektu se bude podílet stejný
tým, který už koncem 90. let
natočil (i u nás v kině IMAX promítaný)
trojrozměrný film o mezinárodní
vesmírné stanici - Vesmírná
stanice 3D. Byl natočen za spolupráce
s americkou NASA a dalšími
partnery a je příběhem vzájemné
spolupráce odborníků ze 16 zemí,
kteří společně pracují v kosmu více
než 352 km nad Zemí na výstavbě
mezinárodní orbitální výzkumné
laboratoře ISS (International Space
Station).
Pro tento účel se použily dvě
kamery pro trojrozměrné snímání
speciálně přizpůsobené natáčení
v otevřeném vesmíru, které byly
pro vesmírnou misi připravovány
dva a půl roku. Ty zachytily start
i let několika raketoplánů, každodenní
život astronautů, jejich
pohyb v otevřeném vesmíru, ale
též trojrozměrné pohledy na planetu
Zemi z vesmírné perspektivy.
Při natáčení filmu se vystřídalo
dvacet pět astronautů, kteří museli
absolvovat stovky hodin školení
a náročný trénink kameramanů,
zvukařů i osvětlovačů pro tento
způsob filmování.
V období mezi prosincem 1998
a červencem 2001 bylo pak do vesmíru
vyvezeno přibližně 21 km velkoformátového
65mm filmu. Jedna
z kamer byla umístěna v zásobovacím
oddílu raketoplánu ve speciálním
kontejneru tak, aby mohla
snímat pohledy na
vesmírné procházky
kosmonautů a dokumentovat
montáž
stanice. Kamera,
která pojme film pro
8minutové natáčení
(to je přibližně
1,6 km filmu), funguje
na dálkové
ovládání pomocí
počítače umístěného
na kosmické stanici.
Film přitom nemůže
být během letu vyměněn.
Design kamery,
vytvořený ve spolupráci
s odborníky amerického
úřadu pro letectví a kosmonautiku
NASA, musel být navíc přizpůsoben
pro snadnou manipulaci astronauty
ve stavu beztíže.
Hlavní rozdíl mezi vesmírnou
kamerou pro trojrozměrné snímání
a tradiční kamerou tohoto typu spočívá
v technice záznamu. Klasická
kamera pro trojrozměrné filmy natáčí
současně dva filmy pro
pravé a levé
oko. Vznikají tak dva filmové pásy,
které jsou promítány pomocí projektoru
upraveného pro projekci dvou
filmů zároveň. Naproti tomu vesmírná
kamera natáčí díky speciální
úpravě čoček film pro pravé i levé
oko současně na sousedící rámečky
jednoho filmového pásu. Kamera je
menší a má praktičtější design. Tradiční
3D kamera je tak velká, že její
obsluha vyžaduje asistenci čtyř osob.
Upravená kamera s jedním filmovým
pásem je podstatně menší. (Má rozměry
přibližně 25 x 43 x 76 cm). Její
nevýhodou je však zvýšená spotřeba
filmového materiálu. Zatímco běžný
film je exponován do 24 rámečků za
sekundu, upravený film jich potřebuje
pro jeden záběr dvakrát více. Při
vyvolání filmu se snímky pro pravé
a levé oko oddělí zpět do dvou filmových
pásů a jsou připraveny pro trojrozměrnou
projekci.
Jestliže už dnes nám moderní
trojrozměrná zobrazovací technika
dokáže vyvolat iluzi, že se
právě nacházíme na raketoplánu
nebo kosmické orbitální stanici, co
můžeme v tomto směru očekávat zítra?
Zdá se, že například při budoucím
přistání astronautů na povrchu
Marsu budeme moci vše na televizorech
nového typu sledovat v přímém
přenosu trojrozměrně jako ve
skutečnosti, zřejmě i bez použití
polarizačních brýlí.Milan Bauman
