Na Ministerstvu životního prostředí ČR proběhlo konferenční vypořádání zásadních připomínek povinných míst k paragrafovému znění nového zákona o odpadech. Jak uvedli představitelé ministerstva: správné pochopení cílů a smyslu nového zákona ovšem zkreslují mnohdy zavádějící výroky skládkařských firem či ekologických sdružení. Cílem a smyslem nového zákona z dílny MŽP je naopak (na rozdíl od jejich nesprávných tvrzení) zvýšit míru recyklace k roku 2020 (na 50 %) a připravit ČR na zákaz skládkování od roku 2024. Ten je zakotven už ve stávajícím odpadovém zákoně a Plánu odpadového hospodářství ČR 2015–2024. MŽP zároveň odmítlo, že by se odpad podle navrhovaného znění nové normy přesunul ze skládek do spaloven. „Skládkování je v 21. století nemorální a skládky jsou navíc časovanou ekologickou bombou. Skládky negativně přispívají i ke klimatickým změnám a za třicet, čtyřicet let mohou způsobovat úniky závadných látek do půdy i podzemních vod,“ vysvětlil záměr nového zákona ředitel odboru odpadů MŽP Jaromír Manhart. „Odmítáme obavy některých odpadových firem a ekologů, že vyšší poplatky za ukládání odpadu na skládky jen nasměrují odpad do spaloven. Pokud všichni původci budou počítat, že nebudou moci skládkovat, pak se přeorientují na chytřejší způsoby nakládání s odpady. Jedním z nich je odpad využívat jako materiálový zdroj nebo jej třídit a dále zpracovávat. Je zde i ekonomický stimul: skládkovací poplatek. Musíme do skládek dávat jen to, co už reálně využít nemůžeme. To je hlavní cíl zákona o odpadech. A to chce po ČR i ostatních členských zemí i Evropská komise.“ Odpad je tř eba chápat jako cennou surovinu Právě ta může ušetřit primární zdroje. Cestou k jejich úspoře je recyklace, materiálové využití. Nový zákon o odpadech toto reflektuje. Obsahuje ustanovení a nástroje (mimochodem používané i ve vyspělých evropských státech), které právě zvýšení recyklace podnítí a pomohou ČR odklonit se od skládkování. Podle Jaromíra Manharta mezi tyto nástroje patří zvýšení poplatků za ukládání odpadů na skládkách: „Toto nám od roku 2012 doporučuje i Evropská komise jako jeden z nástrojů k posílení recyklace a hierarchie nakládání s odpady.“ Přitom zvýšení poplatku za skládkování, jež platí obce a firmy, není totéž a nerovná se poplatku za svoz odpadu, který platí občané. Dalším nástrojem pro podporu recyklace je zavedení platby za odpady u občanů formou zaplať tolik, kolik vyhodíš (tzv. systém PAYT: Pay-as-You-Throw). Tento systém lidem umožní platit obci za komunální odpad podle váhy nebo objemu nebo frekvence svozu popelnic, event. pytlů na odpad. Pokud budou občané více třídit, jejich platba za netříděný komunální odpad se nemusí ve výsledku vůbec zvýšit. „V naší analýze jsme spočítali, že pokud obec nezmění své chování a nezlepší recyklaci, měl by se roční poplatek pro občana za svoz odpadu zvýšit maximálně o 43 Kč,“ zdůraznil Jaromír Manhart. Podobný systém plateb za odpad už v řadě obcí úspěšně funguje. Některé z obcí v ČR mají odpadové hospodářství nastavené tak, že díky recyklaci a dalším nástrojům šetří finanční náklady. Za příkladné snižování produkce komunálního odpadu získaly za rok 2015 tzv. Ekologického oskara obce Dalešice, Moravany, Kdyně, Modrava, Stehlovice, Chvalšiny aj. Jako příklady dobré praxe získaly tuto cenu i město Písek či firma STKO Mikulov. Tyto příklady dobré praxe by měl nový zákon (mimo jiné i díky systému PAYT) pomoci rozšířit. Třídit, třídit, třídit… Dalším nástrojem pro zvýšení recyklace v návrhu zákona je také zákonné ustanovení, že obce (jako původci odpadu) musí do roku 2020 povinně vytřídit a materiálově využít 50 % komunálního odpadu. Obce tak budou muset zajistit dostatečné množství kapacit na třídění a materiálové využití odpadu. Taková zařízení lze oproti spalovnám (zařízením pro energetické využití odpadů) poměrně rychle postavit. Obce a města se tedy nemusí obávat, že by nebylo možné naplnit evropský cíl na recyklaci do roku 2020. K tomu jim pomohou dotace z EU fondů, konkrétně z Operačního programu Životní prostředí 2014–2020, kde je na oblast zlepšeného systému nakládání s odpady připraveno 13 mld. Kč. Za zmínku v této souvislosti určitě stojí fakt, že MŽP aktuálně schválilo stovky projektů s příspěvkem peněz z EU v objemu 1 mld. Kč na výstavbu a modernizaci zařízení pro sběr, třídění a úpravu odpadů, na výstavbu a modernizaci sběrných dvorů nebo kompostáren. „Zmíněný zákaz skládkování recyklovatelných a využitelných odpadů od roku 2024, zakotvený už ve stávajícím zákoně, má v mnoha evropských státech prokazatelně pozitivní vliv na recyklaci. Nejvyšší úroveň má Německo. Následují Rakousko, Belgie, Švédsko aj. Navíc je zákaz skládkování využitelných odpadů impulsem pro podnikatelský sektor a investory, aby začaly stavět kapacity na třídění. V ČR může vzniknout až 40 000 pracovních míst poté, co se přestanou odpady skládkovat a suroviny z nich se začnou využívat jako zdroj,“ uzavřel Jaromír Manhart. Podpora teplárenských subjektů Rychlé přijetí nového zákona o odpadech, který připravuje MŽP ČR, plně podporuje rovněž Teplárenské sdružení ČR. Účastníci konference Dny teplárenství a energetiky se shodli, že nový zákon o odpadech by měl nastavit základní legislativní podmínky pro postupně omezované skládkování a vyšší využívání odpadu (včetně energetického) při respektování hierarchie nakládání s odpadem a nastavení efektivní výše poplatků za směsný komunální odpad. Efektivní využití (zejména komunálního) odpadu může významně přispět ke snižování požadavku na primární energetické zdroje, jako je hnědé uhlí. Teplárenské sdružení ČR se hlásí k principům oběhového hospodářství. Z 10 opatření navržených ekologickými organizacemi na zlepšení balíčku oběhového hospodářství nemůže podpořit pouze 10. bod, který požaduje zavedení zákazu spalování neupraveného směsného komunálního dopadu. „Plně podporujeme snahu o maximální recyklaci komunálního odpadu. Je třeba zlepšit především jeho třídění u původců. Recyklovatelné suroviny by se do směsného komunálního odpadu do budoucna vůbec dostávat neměly. Pak ovšem nedává smysl zbytkový směsný komunální odpad před energetickým využitím nějak upravovat,“ uvedl Martin Hájek, ředitel Teplárenského sdružení ČR. V kontextu některých států, které spalují zbytkový komunální odpad s velmi nízkou účinností, může dávat požadavek na zákaz spalování neupraveného komunálního odpadu smysl. V situaci ČR by však bylo jeho zavedení z hlediska životního prostředí zcela kontraproduktivní. „Požadavek na energetické využití pouze upraveného odpadu by v kontextu ČR vedl ke zvýšení spotřeby energie i fosilních paliv, vývozu výhřevné frakce odpadu do zahraničí, ke snížení účinnosti jeho energetického využití a také k vyššímu skládkování,“ obává se Martin Hájek. Česká republika je podle něj v odlišné situaci než jiné státy EU, protože disponuje rozvinutými soustavami dálkového vytápění, které umožňují maximálně efektivní využití energie obsažené ve zbytkovém komunálním odpadu. „Energetika rozhodně nehodlá překážet recyklaci odpadu. Rádi se spokojíme s tím, co na nás zbyde. Je třeba si ale uvědomit, že i kdybychom se v třídění přiblížili k nejvyspělejším regionům Evropy, stále by nám zbylo přibližně 1,5 mil. t směsného komunálního odpadu ročně. Tedy dvojnásobek současné kapacity pro jeho energetické využití,“ upozornil Martin Hájek. /zm, pk/
