Pod stejnojmenným názvem – The Bauhaus, a s podtitulem „allesisdesign“, se koná až do konce února v německém Weilu nad Rýnem nevídaná přehlídka designu. Hostí ji Vitra Design Muzeum a získáte tu ucelený přehled o slavném Bauhausu. Ano, podtitulek výstavy nelže: Všechno je design. Vzácné exponáty z oblasti designu, architektury, umění, filmu a fotografie, to vše tu mapuje činnost jedné ze světově nejvýznamnějších avantgardních škol umění, designu a architektury. Koho tu najdete Kurátorka výstavy Jolanthe Kugler se v žádném případě nespokojila s pouhou prezentací, rozhodla se ke konfrontaci bauhausovského designu se současnými tendencemi a tématy ve stále se rozšiřující oblasti designu, k porovnání proto proti novodobé historii staví díla současných designérů, umělců a architektů. Výstava tak názorně ukazuje, že Bauhaus je sice přímo legendární kulturní institucí, ale ani v dnešní době neztrácí na významu. Z umělců a designérů Bauhausu najdete ve Vitra Design Muzeu například jména osobností, jako je Marianne Brandt, Marcel Breuer, Lyonel Feininger, Walter Gropius, Wassily Kandinsky a další. A protože se tu v nebojovném konfrontování objevily i práce současných designérů a umělců, potkáte díla lidí jako jsou Adrian Sauer, Enzo Mari, Konstantin Grcic, Hella Jongerius, Alberto Meda a další. Expozice docela zajímavě odhaluje také překvapivé podobnosti mezi ústředními tématy Bauhausu a tématy, o nichž se teď, v přítomné době, v oblasti designu hodně diskutuje. Jaká jsou? Především se tehdy a teď řeší možnosti nových materiálů a výrobních postupů, úloha designéra ve společnosti a výhody mezioborové spolupráce. Koneckonců, právě to všechno se odráží i v podtitulu výstavy: Všechno je design. Bezesporu akce návštěvníky a čtenáře vybízí, aby se podělili o svůj názor na tohle téma. Členění výstavy Celá expozice je rozdělená do čtyř tematických částí. Ta první zahajuje exkurzi historickým a sociálním kontextem Bauhausu. Druhá část představuje ikonické i méně známé bauhausovské objekty a také jejich původ. Ten je i pro současnou dobu velmi významný, protože právě tato škola vycházela z průsečíku umění, řemesel a průmyslu, a otázky mezioborové spolupráce jsou – jak již zmíněno, stále žhavé. Další, třetí část výstavy, se zabývá prostorem a ukazuje, jak se na definici designu v pojetí Bauhausu podíleli nejrůznější designéři, včetně scénografů či architektů, kteří vymýšleli nejmenší možné bytové jednotky, a umělců, kteří přicházeli s teoriemi barev a prostorovými modely. V tomto ohledu se ukazuje, že Bauhaus byl díky zájmu o rozšíření designu do všech sfér života patrně prvním uměleckým modernistickým „totálním experimentem“. Poslední, čtvrtá část výstavy, se zaměřuje na vyjadřovací prostředky, které Bauhaus využíval. Představuje se v ní vše od typografie až po experimentální filmy a fotografie a také práce na (v mnoha případech systematicky promyšlené) vytváření mýtů a klišé, jež se s Bauhausem pojí i dnes. Výstava ve Weilu dost solidně nabourává klišé, že bauhausovský design byl především minimalistický, střízlivý a geometrický, a ukazuje, že se designéři z Bauhausu zajímali o sociální souvislosti, experiment a proces tvorby. Bauhaus bezesporu prosazoval otevřené pojetí designu. Snad i proto má velký podíl na tom, že dnes nacházíme design úplně všude. Vladimíra Storchová
