V předchozích dvou dílech seriálu „Jedna velikost nesedí všem“ jsme se věnovali problematice osobních ochranných pracovních pomůcek a crash-test dummies. Ve třetím pokračování naší série o genderové dimenzi, jež přináší možnost kritické analýzy a případné nápravy nerovného zacházení s těmi, kdo jsou znevýhodňováni, se společně přesuneme do oblasti medicíny a medicínských inovací. Technologie mění západní medicínu již desítky let. Ať se jednalo o rentgen, elektrokardiogram, či magnetickou rezonanci, každá z těchto inovací představovala ve své době diagnostickou revoluci. Revoluční technologií dnešní medicíny, jež má radikální schopnost změnit způsob, jakým praktikujeme a zažíváme zdravotní péči, je umělá inteligence (AI). Ta je založena na systému komplexních algoritmů, jejichž cílem je navrhnout diagnózu bez přímého lidského přispění. Správně navržený algoritmus může pomoci k rychlejší a zároveň spolehlivější diagnostice. Špatně navržený algoritmus, který je založen např. na zkreslených či neúplných datech, s sebou ale přináší řadu rizik. Jedním z těch nejzávažnějších je rozšíření stávajících nerovností v důsledku zabudování společenských stereotypů a předsudků do struktury systému AI, jež mohou prohloubit negativní zdravotní důsledky pro ženy. Proč se u žen negativní zdravotní důsledky prohlubují Podle amerického Lékařského institutu má každá buňka v našem těle pohlaví, což znamená, že muži a ženy se liší na buněčné úrovni, a že onemocnění, léčba i léky mohou na obě pohlaví působit různě. I přesto existuje v lékařském výzkumu dlouhá a zakořeněná tradice ignorování genderové dimenze, která dle spisovatelky Caroline Criado Perez ústí v „systematickou diskriminaci žen, jejich chronické nepochopení, špatné zacházení a chybné diagnostikování“. Příčin této tradice je celá řada, na jejím počátku ovšem stojí skutečnost, že mužské tělo bylo vždy považováno za standard, zatímco ženské tělo za odchylku. V důsledku toho funguje lékařství celá tisíciletí na předpokladu, že mužská těla mohou představovat lidstvo jako celek. Tato domněnka s sebou nese obrovskou mezeru v údajích o ženských tělech, která se podepisuje na medicíně a medicínských technologiích, jež ženám nedokážou poskytnout stejně kvalitní péči jako mužům. Příkladem této mezery je např. léčba srdečních onemocnění, která jsou u žen špatně diagnostikována dvakrát častěji než u mužů. Pramení to ze skutečnosti, že ve výzkumu srdečního selhání se obvykle používají muži. Infarkt si proto většina z nás spojuje s akutní bolestí hrudi či paže, tyto symptomy ale mají ve většině případů jen muži. U žen se srdeční záchvaty projevují méně intenzivně, a jejich diagnostika je proto těžší, což podporuje i fakt, že samotní lékaři a lékařky si pod infarktem často představí právě mužské symptomy. Pokud tedy algoritmu popíšeme mužské symptomy infarktu jako typické, v diagnostice srdečních příhod u mužů se zlepší, zatímco u žen se zhorší, a míra špatně diagnostikovaných infarktů u žen tak bude růst. Dalším dokladem toho, jak androcentrické algoritmy AI mohou být, jsou mobilní aplikace na sledování vašeho zdraví. Např. rozsáhlá zdravotní aplikace společnosti Apple HealthKit, pomocí níž šlo sledovat příjem mědi či selenu, neobsahovala funkci pro sledování menstruace. Toto tragikomické zjištění v nás může vzbudit údiv, pokud ale uvážíme, že technologičtí giganti, jako je Google, IBM či Microsoft, zaměstnávají ve svých projektech k AI méně než 15 % žen, jeví se toto aplikační pochybení jako nevyhnutelná daň za nedostatečnou rozmanitost. Genderově vyvážené týmy přitom průkazně přicházejí s lepšími inovacemi, které minimalizují vliv společenských předsudků na zdravotní výsledky pacientů a pacientek, a vedou si tak lépe na trhu. Bohužel, procentuální zastoupení žen v tomto odvětví od 90. let stále klesá. Umělá inteligence: dar, či prokletí? Nástup umělé inteligence ve zdravotnictví je stejně tak výzvou jako příležitostí. Systémy AI jsou schopny urychlit pokrok v oblasti zdraví zajištěním rovného přístupu a standardů péče pro všechna pohlaví, rovněž ale mohou napomáhat ke stigmatizaci, předpojatosti a diskriminaci. Lídři v této oblasti se proto musí soustředit na to, aby nové technologie, jako je umělá inteligence, využívaly velká množství dat k určení okamžiku selhání v diagnostickém procesu, a ne k rozšiřování stávajících nerovností. Vzhledem k tomu, že oblast zdraví žen, jako je menstruace, menopauza či endometrióza, je i v současnosti nedostatečně prozkoumána, znamená lepší diagnostika a léčba žen mimo zkvalitnění zdravotní péče i velké obchodní příležitosti pro společnosti, které se do ženského zdraví rozhodnout investovat. /Kristýna Veitová, MA. et MA. www.genderaveda.cz/ Pokračování příště
