Tématem seriálu „Jedna velikost nesedí všem“ je genderová dimenze v obsahu výzkumu. Co to vlastně znamená, ptáte se? Představte si vývojáře, jenž se snaží vytvořit kardiostimulátor, který budou používat ženy i muži. Zdá se samozřejmé, že ve vývojovém procesu budou zahrnuta obě pohlaví. Bohužel se ukazuje, že ženy při sběru dat i vyhodnocování výsledků často vypadávají, a vyvinuté technologie, postupy i léky nejsou tak úplně pro všechny, ale spíše jen pro muže. Náš seriál si klade za cíl na tento problém upozorňovat a ukázat, kde všude můžou věda a technologie fungovat lépe a odpovědněji. Jedním z příkladů opomenutí genderové dimenze jsou i tzv. osobní ochranné pracovní prostředky (OOPP), které dle nařízení vlády č. 21/2003 Sb. musejí chránit zaměstnané před riziky, nesmějí ohrožovat jejich zdraví a bránit při výkonu práce. Jejich poskytnutí zaměstnancům a zaměstnankyním – od brýlí či rukavic až po ochranné vesty – je v Evropské unii zákonnou povinností, většina z OOPP je však vytvořena na základě průměrných mužských proporcí. Častým přístupem vedoucích je v této situaci svým zaměstnankyním koupit OOPP v menších velikostech ve víře, že ženám zajistí nekompromisní ochranu. Neuvědomují si, že OOPP vytvořené na základě anatomie mužského těla ženě nikdy správně sedět nebudou kvůli diametrálním rozdílům ve stavbě hrudníku, boků i stehen, čímž se samozřejmě mění způsob, jakým ženy OOPP nosí. Zpráva Britského odborového svazu z roku 2017 uvádí, že problém s nevhodným OOPP je nejhorší v pohotovostních službách, kde pouze 5 % žen uvedlo, že jim OOPP nikdy při práci nepřekáželo, přičemž za nejvíce problematické byly označeny ochranné a neprůstřelné vesty. Zaměstnankyně ozbrojených složek uvedly, že je klasické (mužské) vesty škrtí, nedrží na jednom místě, namáhají hrudní páteř, zapínání na suchý zip se ustavičně otevírá. Nejnebezpečnější je ale to, že se vesty díky prsům vyhrnují nahoru, což má za následek výrazné snížení balistického pokrytí. Tím se nevyhnutelně zvyšuje riziko zranění, jež umocňuje i fakt, že ženy ve snaze nebýt nepadnoucími OOPP omezovány ve výkonu práce ochranné vesty odkládají. To se stalo osudným britské policistce Nině Mackayové, kterou v roce 1997 smrtelně zranil muž trpící paranoidní schizofrenií, jehož se s kolegy snažila zatknout. Pro usnadnění pohybu při vstupu do bytu zatýkaného si Mackayová sundala ochrannou vestu, což útočníkovi umožnilo policistce způsobit bodné zranění v břišní oblasti, kterému přes snahu lékařů později podlehla. Po smrti Niny Mackayové se v britském tisku objevilo několik článků, které událost hodnotily jako důsledek řady závažných pochybení. Středobodem jejich kritiky byla ovšem nedostatečná pozornost věnovaná lidem s duševním onemocněním, a ne fakt, že úmrtí policistky se dalo jednoduše zabránit, pokud by jí byla poskytnuta odpovídají ochranná vesta, a ne vesta pro muže. Ochranné vesty „ženského st řihu“ Po (nejen) tomto incidentu si na klasickou vestu stěžovaly tisíce britských příslušnic ozbrojených sil. I přesto, že situace je v mnoho zemích nadále tristní, v několika státech se již objevují ochranné vesty „ženského střihu“. Například v roce 2017 rumunské ministerstvo obrany nechalo vyrobit ochranné vesty na základě ženské anatomie pro příslušnice rumunské armády. Podobně k věci přistoupili i ve Spojených státech amerických, ale ne bez problémů. Ukázalo se totiž, že nové vesty přes správný anatomický tvar nebraly v potaz, že ženská prsní tkáň se na rozdíl od mužské při pohybu hýbe. Na problém upozornila společnost Cheata vyrábějící tzv. taktické kompresní podprsenky (TKP), které si kladou za cíl tento nedostatek vest řešit. Zkušenost z USA však ukazuje, že vyrobením ochranných vest „ženského střihu“ nemusí být problém spolehlivě vyřešen. A jak jsou na tom ženy v ozbrojených složkách České republiky? Celní správa ČR v současné době disponuje novými balistickými vestami, které byly vytvořeny s požadavkem na proporční rozdíly mezi muži a ženami. Naopak Armáda ČR přes zohlednění anatomických rozdílů žen a mužů v několika OOPP v případě ochranných vest využívá typ unisex. Pro představu, v naší armádě slouží okolo 14 % žen, což je stejná hodnota jako v americké armádě. Neexistence vhodné ochranné vesty pro ženy ovšem způsobuje, že české vojačky čelí stejným problémům a ohrožením jako jejich kolegyně ve Velké Británii. Od Policie ČR se nám odpovědi nedostalo. Ozbrojené složky již dlouhou dobu nejsou pouze výsadou mužů. Stále více žen je regulérními příslušnicemi všech ozbrojených sborů. Jejich rostoucí počty by měly vést k tomu, že jim bude poskytnuta odpovídající výzbroj, která bude uzpůsobena fyziologii ženského těla. Dokud se tak nestane, budou ženy nuceny vystačit si s nevhodnými OOPP pro muže, které pro ně, ale i pro ty, jež mají chránit, mohou mít fatální důsledky. Na to by měli myslet vývojáři, kteří tyto pomůcky vyvíjejí, a je to i dalším argumentem pro vyšší zastoupení žen ve výzkumu a technologiích. Kristýna Veitová, MA. et MA. www.genderaveda.cz Pokračování příště
