Jedinečným skanzenem rudného hornictví bude důl Jeroným

Charakter nejzápadnějšího českého kraje – Karlovarského – určují dva dosti protichůdné obory. Na jedné straně je to světově proslulé lázeňství se svým oblíbeným trojúhelníkem – Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně - a na druhé straně je to o poznání méně „promenádní“ obor, který poskytuje denní chléb významnému procentu obyvatel zdejšího kraje – hnědouhelné a ve středověku rudné hornictví. Ojedinělou památkou je především důl Jeroným. Mezi oběma způsoby obživy však nestojí v tomto kraji čínská či berlínská zeď. Stále více zdejších lázeňských pacientů i návštěvníků se totiž zajímá o poutavosti či atrakce tohoto kraje a k nim v neposlední řadě patří též muzea či skanzeny připomínající charakter kraje. V tomto směru má dost co nabídnout západočeské rudné hornictví, jehož nejproduktivnější a tudíž i nejslavnější léta sahají až do konce středověku. Význam těžby cínových rud a výroba cínu ve Slavkovském lese je podtržena skutečností, že tři zdejší města – Horní Slavkov, Krásno a Čistá – byla povýšena do stavu „svobodných královských horních měst“- kolem roku 1550. Nejsložitějším a nejpestřejším ložiskem byl slavkovsko-krásenský revír, kde se ve středověku těžilo kromě cínu též stříbro a ve 20. století též wolfram a uran. Svobodné královské horní město Čistá (Lauterbach) se nacházelo asi pět kilometrů od dnešního města Krásno a historický důl Jeroným cca 2 km od města Čistá poblíž silnice Krásno – Sokolov. I když ruda na ložisku nebyla příliš bohatá, výtěžnost byla mimořádně vysoká. V letech 1619 – 1747 došlo k výraznému poklesu těžby a následně v roce 1772 k požáru města, při kterém lehly popelem všechny písemnosti o městě i dolu Jeroným. Několik dalších pokusů o oživení dolu dopadlo rovněž nevalně. Po II. světové válce a po odsunu německého obyvatelstva připadlo opuštěné město Čistá do vojenského výcvikového prostoru a následně se stalo terčem různých vojenských manévrů. Královské horní město Čistá sice zmizelo z mapy, ale důl Jeroným zůstal zachován jako němý svědek středověkého rudného hornictví. Po novodobém zmapování dostupných chodeb z roku 1990 byl tento důl prohlášen Kulturní památkou ČR. V podzemí se zachovala zejména úvodní důlní díla, jámy, komíny, štoly a těžební komory, včetně některých technických a technologických celků. Zjevná ojedinělost Dolu Jeroným spočívá v tom, že jsou zde zachovány všechny varianty hornické činnosti vcelku a téměř nedotčené. Tato skutečnost vedla v současnosti členy sokolovské Nadace Georgia Agricoly, aby vypracovali projekt „Hornického skanzenu – středověkého dolu Jeroným u Čisté“. Projekt se setkal s příznivým ohlasem jak v Úřadu Karlovarského kraje, tak i na Ministerstvu kultury ČR a na jeho návrh byl důl pojat svým nařízením č. 170/2008 Sb. mezi „národní kulturní památky“ s platností od 1. 7. 2008. Letošní veřejné fárání do Jeronýma za účasti představitelů nadace, starostů okolních obcí, odpovědných institucí i novinářů potvrdilo, že v tomto dole je patrná na každém kroku práce středověkých horníků, vykonávaná převážně ručními nástroji – želízkem a mlátkem a tzv. sázením ohněm. Pokud si Jeroným zachová přízeň státu, ale i místních sponzorů, měla by být tato „národní kulturní památka“ postupně přeměněna ve skanzen přístupný veřejnosti s konečným názvem „Skanzen hornictví 16. století“. V souvislosti se zřízením hornického skanzenu se připravuje i zřízení Informačního a školicího centra vznikajícího Česko-bavorského Geoparku, kde by byly soustředěny vědomosti i znalosti o montánní historii celého kraje, které by sloužilo jako banka dat, ale i zdroj informací pro učitele, odborné pracovníky, průvodce cestovních kanceláří apod. Centrum by mělo sídlit v historické budově Děkanství v Horním Slavkově. Rudolf Unger