JeanJacques Mantello: Nejtěžší je dnes žraloka najít

V promítacím sále Oscar IMAX v Praze sedí nenápadný muž v prostém saku tmavé barvy a baví se pohledem na diváky, jež uhýbají bezděčným pohybem medúzám připlouvajícím v 3D projekci přímo k jejich obličeji. Byla právě tato iluze jeho přáním, jak ohromit diváka při projekci filmu Žraloci 3D? Měli jsme příležitost zeptat se Jeana-Jacquese Mantella přímo na premiérovém promítání v Praze: Tato iluze rozhodně ne, i když já sám jsem propagátorem 3D projekce IMAX především proto, že vytváří dokonalou představu prostředí, v němž se film točí. V tomto případě nám však šlo spíše o přiblížení života žraloků a jejich skutečného postavení v ekosystému moří, než o efektní záběry. Můžete si všimnout, že v celém filmu se nevyskytuje člověk, to proto, že není přirozenou potravou žraloků, ani tak zvaných lidojedů, tedy velkých bílých žraloků z vod Mexika či jižní Afriky, tedy všude tam, kde se hojně vyskytují lachtani, jejich hlavní potrava. Co bylo na vytváření filmu, jak říkáte spíše dokumentu, nejtěžší? Dvě věci. Zpracování, neboť i když jsme točili ve vodě celkem asi 500 hodin, je to tak 15 % z celkového času potřebného k dotažení filmu do perfektní podoby. Ale mnohem mnohem těžší bylo některé druhy žraloků vůbec najít, neboť jsou opravdu velmi vzácní a téměř na vyhubení, alespoň některé druhy určitě. Strašné přitom je, že mnohé druhy žraloků jsou loveny jen kvůli ploutvím, neboť zbytek masa je prodejný za tak nízké ceny, že se rybářům nevyplatí konzervovat je v lodních lednicích. Ploutve jsou nejdražší, víme proč. Takže zmrzačené zvíře je hozeno zpět do vody a pomalu umírá. Není proto divu, že žraloci, některé druhy, jsou téměř před vyhubením. Křižujete tedy s lodí po lokalitách, kde jich dříve bývaly tisíce a nenarazíte na jediného. I komentář filmu vyznívá spíše jako jejich obhajoba, než snaha po senzaci. Je to tedy tak vážné? Víte, když chcete lidi pobavit a zároveň poučit, nemůžete volit drastické prostředky. V USA mi vyčítali, že sice voláme po obhajobě žraloků, ale nenaznačujeme, co by měli lidé dělat. Leč to není práce filmaře. Já sice mohu lidem třeba na tiskové konferenci říci, nekupujte maso žraloků, ale ve filmu to prostě nejde. Vážné je to ale i z dalších důvodů. Jedním jsou třeba klimatické změny, jež se týkají i světových moří. Žraloci jsou přitom jedním z nejstarších rodů na zemi, byli tu dříve než dinosauři, a to o nejméně 100 mil. let před nimi. Jsou tedy dokonalými druhy vytvořenými evolucí, a ta si s nimi dala práci hned na počátku, takže jejich tvar a funkce se v podstatě nemění. Klimatické změny v mořích mají na ně však zhoubný vliv, neboť se mění podmínky v mořích, a tím jim ubývá potravy. Někdo se možná pousměje, proč by jej měla zajímat zrovna potrava pro žraloky, ale moře jsou naším životem, jsou potravní základnou a miliony lidí závislých na mořských produktech už hladoví a další hladovět budou - pokud budou degradační procesy v mořích pokračovat. To je další výzva k zamyšlení, ale opět je tedy otázka, co mohou lidé proti tomu dělat? Nemůžeme tyto problémy zjednodušovat na lidský rozměr jednotlivce. Divák, který přijde do kina na Žraloky 3D, může odcházet z kina s pocitem, že před těmito parybami je nutné se mít sice na pozoru, ale nějak bezprostředně jej neohrožují. Ani když se půjde koupat. Prostě musí dávat pozor aby si jej žralok nespletl s lachtanem, nebo ve vodě nekrvácel z drobného zranění. Rozměr problému je dnes politický a celospolečenský. Celé státy se musí umět dohodnout na tom, že nebudou lovit poslední velká hejna ryb, která už třeba tvoří jen tisícinu toho, jak početná byla před 30 lety. Protože každým dalším nekontrolovatelným a nepovoleným lovem se snižuje možnost obnovení života v tom rozsahu, jak člověk potřebuje. V takové situaci je úloha jedince jasná, lze ji vyjádřit v postoji k těm, kdož rozhodují o jeho osudu tím, že podporují spíše omezené zájmy po snadném zisku, než odpovědnost. Nemohu souhlasit s tím, aby některé země deklarovaly tzv. vědeckým zájmem skutečnost, že podporují snadný zisk několika konzerváren a mrazíren.