JE Temelín: 10 let provozu

Dne 11. října 2010 uplynulo 10 let od chvíle, kdy provozní personál poprvé nastartoval reaktor I. bloku JE Temelín. První kilowatthodiny elektřiny putovaly z Temelína do sítě v prosinci 2000. Od té doby elektrárna vyrobila více než 100 miliard kWh elektrické energie, které by stačily 24 let pokrývat spotřebu celých jižních Čech. Historie nejmladší české i evropské jaderné elektrárny se začala vlastně psát už v roce 1981. Tehdy bylo rozhodnuto lokalitu Temelín využít pro stavbu 4 bloků VVER 1000. A co se týká investičního záměru, ten se datuje dokonce na únor 1979. Úvodní projekt zpracoval Energoprojekt Praha v roce 1985. Počítal se čtyřmi bloky. V listopadu 1986 bylo vydáno stavební povolení a v únoru 1987 začala stavba provozních objektů. V roce 1988 byla dokončena první chladicí věž. Po listopadu 1989 dostala dostavba elektrárny i politický rozměr, když v lednu 1990 byla vládou pozastavena výstavba 3. a 4. bloku a v březnu 1990 bylo potvrzeno dokončení 1. a 2. bloku. K tomu se vláda vrátila znovu 12. května 1999, kdy těsným hlasováním v poměru 11:8 znovu potvrdila dokončení a spuštění dvou bloků. ČESKO-AMERICKA SPOLUPRACE Důležitým mezníkem v budování moderní a bezpečné elektrárny v Temelíně byl 14. květen 1993. Tehdy se podepisoval kontrakt na dodávku paliva a systému kontroly a řízení mezi americkou společností Westinghouse a ČEZ. Vznikla tak kombinace původního ruského robustního řešení bloku s bezpečnostním systémem, který svými parametry převyšoval většinu západních bezpečnostních koncepcí. Přesto byla tato kombinace v dalších letech mnohokrát odpůrci jaderné energetiky účelově zpochybňována. Proto není od věci si připomenout slova předsedy americké Komise pro dozor nad využíváním jaderné energie I. Selina, jenž Temelín navštívil 30. 9. 1993: „Kombinace ruských, českých a amerických technologií vytváří jedinečnou příležitost ke zvýšení bezpečnosti jaderných elektráren ve východní Evropě.“ Přes období velkých nejistot byla redukovaná a v technologii modernizovaná stavba dokončena. V červenci 2000 bylo zavezeno palivo do reaktoru a vzpomenutého 11. října 2000, v 6.19 hodin došlo ke startu reaktoru 1. bloku a 21. prosince vyrobil premiérové kilowatthodiny elektřiny. O dva roky později (29. prosince 2002) vyrobil první elektřinu také 2. blok. NAKLADY ŠLY NAHORU Kritici Temelína mj. poukazovali na údajnou předraženost jeho stavby. Konečná cena dvou 1000megawattových bloků byla 98,6 mld. Kč. Původní rozpočet z 80. let hovořil přibližně o polovině této částky. Do konečné ceny zasáhlo zvýšení ceny práce a materiálu v 90. letech a především zvýšení bezpečnosti bloků zakomponováním moderních technologií a materiálů. Během spouštění a desetiletého provozu elektrárny se ukázala i některá slabá místa, která bylo třeba technicky vyřešit. Kupříkladu americké palivo. Podléhalo opotřebení a kroucení. Jeho modernizací se vše podařilo vyřešit. Přesto Westinghouse neuspěl v tendru a od letošního roku zahájila dodávky paliva pro Temelín ruská firma TVEL. Problémy Temelínu přinesl rovněž turbogenerátor 1000 MWe pracující na otáčkách 3000.min-1. Od roku 2001 bylo nutné provést řadu úprav pro zvýšení spolehlivosti jeho provozu. Výměna vysokotlakých rotorů v roce 2007 umožnila provoz turbogenerátoru stabilizovat a zvýšit jeho výkon na 1013 MWe. ZDRAVICE SPOLUTVŮRCE Kulaté jubileum Temelína si připomněly rovněž některé významné osobnosti, jež se zasloužily o jeho výstavbu a zprovoznění. Mimo jiných Ing. František Hezoučký, který je svými kolegy nezřídka označován za „otce Temelína“. Někdejším spolupracovníkům i současnému týmu elektrárny poslal zdravici, z níž vyjímáme: „Pamětníci dobře vědí, že výstavba Temelína nebyla snadná. Stihlo ji několik morových ran. Subjektivních i objektivních. Objektivní můžeme ovlivnit jen stěží. Je to vyšší moc. Subjektivních však bylo zbytečně mnoho a já přeji těm, kteří jsou dnes zodpovědni za výstavbu 3. a 4. bloku, aby se jich vyvarovali. Je k tomu občas třeba nejenom znalost řemesla, ale i trocha statečnosti. Tam, kde se točí velké peníze se vždy snaží přisát řada chamtivců. Připravte se na to. Mohl bych na toto téma napsat paměti. K postavení elektrárny bylo zapotřebí tisíců lidí v projekčních a konstrukčních kancelářích českých, slovenských a ruských firem, ve výrobních dílnách našich dodavatelů, kteří nakonec svá vyrobená zařízení kvalifikovaně smontovali a vdechli jim život. Těm všem dnes vděčíme za to, že máme možnost už z dálky obdivovat, ‚jak se dělají oblaka?, jak by řekl Karel Čapek. Lidí, jejichž jména bych s příslušnou dávkou úcty rád vzpomněl, je mnoho. Rád bych jmenovitě připomněl aspoň tři z osobností, bez nichž by elektrárna možná nestála. Především mimořádného organizátora velkých staveb – vodních elektráren, JE Dukovany a velkolepého rozjezdu výstavby Temelína, od něhož jsme se učili nejen organizaci práce, ale i pracovnímu nasazení. Byl to František Poukar, ředitel elektrárny do listopadu roku 1992. Mohu s jistotou říci, že kdyby býval zůstal ředitelem, byla by JE Temelín uvedena do provozu o tři roky dříve a stála alespoň o 20 miliard méně. Rád bych také připomněl velkou roli ministra Miroslava Grégra, který nám svou autoritou pomohl při probouzení firem a měl roli politického hromosvodu v dobách, kdy se do temelínské elektrárny všichni strefovali. Byla to móda sezóny. Mnohdy jsem měl dojem, že panu ministrovi politické a mediální útoky dělají dobře. On nám věřil a JE Temelín je dnes i jeho elektrárnou. Musím také připomenout obrovskou roli nesmlouvavých, dozorných orgánů. S elektrárnou bude navždy spojeno jméno Dany Drábové. Své role předsedkyně SÚJB se zhostila nejen profesionálně v čele svých sevřených šiků, ale i s nadhledem a s nevšední grácií. Občas dostávám otázku, v čem je tajemství úspěchu tempa výstavby, které jsme po roce 1999 nasadili. Je to jednoduchý recept: připravit lidem práci tak, aby pokud možno nedělali nic zbytečného a dělali vše v pravý čas. A pak už jen využít jejich schopností. Rád sleduji, že vyrůstá nová generace specialistů oddaných energetice. Přeji jim uspokojení z práce i pokoru k jaderné profesi, kterou si zvolili. A nevadí, že občas se někdo jiný bude chlubit jejich peřím. Patří to k životu. A na závěr: přeji provozovatelům JE Temelín i elektrárně samotné minimálně 60letý bezpečný provoz ku prospěchu naší republiky. Je to moje elektrárna, stejně jako vaše.“ /red/