Je nutno oživit výzkum energetiky v Evropě

Prognózy vývoje energetiky v Evropě vesměs varují, že koncem dekády bude 70 % primárních energetických zdrojů do EU importováno. Pokud se má evropské ekonomice dařit, je nutno se tímto stavem zabývat. Podobné problémy řeší v USA a v Japonsku, nedostatek koordinace v Evropě zapříčinil, že Evropa ve výzkumu energetiky velmi zaostává za těmito zeměmi. Je skutečností, že problematikou energetiky se začínají politici zabývat až když si musí spotřebitelé zaplacení účtů brát úvěry v bance, nebo sahat do úspor na vkladní knížce. Za posledních 20 roků, kdy byla cena fosilních paliv poměrně nízká, financování výzkumu energetiky bylo velmi omezováno. Nikoho příliš nevzrušovaly množící se nesporné důkazy oteplování globálního klimatu. Výzkum udržitelné energetiky byl stimulován spíše rostoucími cenami ropy zemního plynu, a obavami o spolehlivost dodávek, než zájmem o životní prostředí. Na dramatický růst cen těchto surovin reaguje srovnávací studie výzkumu a vývoje nejaderné energetiky v 33 evropských zemích. Dokumentuje, že krácení fondů výzkumu a vývoje spolu s chronickou nekoordinovaností vedlo k velkému zaostávání Evropské unie za hlavními soupeři. Vlády zemí EU investují do nejaderného výzkumu ročně kolem 1 mld. eur. K tomu přidává Evropská komise zhruba 200 mil. eur v rámcových programech výzkumu a vývoje. Přibližně stejný objem investuje 4krát menší Japonsko, ale USA vynaloží na tento výzkum dvojnásobek. Souběžně s růstem výdajů Unie ze společných fondů v posledních deseti rocích, členské státy své objemy snižovaly. Největšími investory v Evropě jsou Němci, Italové a Nizozemci. Celkový objem investic činí kolem 117 mil. eur ročně. Ale obraz se podstatně změní, vezmeme-li v úvahu podíl na HNP. Pak budou v čele ligy Finsko, Švédsko a Nizozemsko. Výzkumné priority se velmi různí, pouze palivové články, biomasa a akumulace energie se objevují u většiny zkoumaných zemí. Studie zjistila, že jednotlivé země neberou v úvahu priority jiných států, a tak dochází k nedostatečné synchronizaci vývoje mezi nimi, i mezi členskými státy a Komisí. Nedostatek koordinace je opakem přístupu USA, kde Departement pro energii je zodpovědný za velké výzkumné programy a provozuje 11 národních laboratoří. Proti tomu je evropský výzkum trpaslík. Japonsko rovněž podřídilo své programy jednomu ministerstvu, což zajišťuje vysoký stupeň koordinace a soustředění sil. To Evropě chybí. V obecné rovině lze konstatovat, že v energetice "neviditelná ruka trhu" nezajistí společenský zájem. Svědčí o tom i skutečnost, že EU sice získala vedoucí postavení v okrajových oborech větrných elektráren a zužitkování biomasy, ale v mnoha konvenčních technologiích, jako jsou plynové turbíny, čisté spalování uhlí a další nosné technologie, velmi zaostává. Nyní se však snaží udržet krok aspoň v nově vznikajících technologiích, například palivových článcích.