Nadnárodní giganti Panasonic a Toshiba rychle reagují na momentální nedostatek energie
na japonských ostrovech po březnové katastrofě Fukušimy. Zintenzívnili své vývojové
a konstrukční úsilí okolo palivových článků pro malospotřebitele. Považují je za velmi
perspektivní komoditu ve svém produktovém portfoliu jak pro japonský trh, tak na export.
Kupříkladu Panasonic je hodlá do 2-3 let vyvážet i do Evropské unie. Tuto high-tech inovaci
si lze pořídit už také v kombinaci se zásobníky teplé vody. Přepočteno bilančně: energie
na bázi palivových článků je s to pokrýt až 1 třetinu veškeré spotřeby energie a tepla, jež
připadá na komunální sektor.
Zatímco Evropané se mohou
na žhavou technickou novinku teprve
těšit, japonští zákazníci už ji mají
k dispozici. Tisíce japonských rodin
ji začaly používat nejenom k nezávislému
generování elektřiny, ale
i k vytápění a produkci teplé užitkové
vody. Současná cena palivového
článku je (v přepočtu na koruny
a na české poměry) ještě značná:
přes půl milionu korun. Manažeři
obou firem jsou však optimističtí:
s vládní dotací pro start této špičkové
technologie a se zvětšující se masou
vyrobených a instalovaných zařízení,
prodejní cena kompletního setu brzy
klesne na polovinu až čtvrtinu jeho
současné hodnoty.
Promítnuto do reálných podmínek
1 rodiny, výkon palivového článku pro
japonský trh činí 1 kW. V této verzi je
s to energeticky a tepelně zajistit chod
4členné domácnosti. Exportní série
do Evropy by měly disponovat výkonem
až 3 kW.
Palivové články jsou atraktivní
i z ekologického hlediska: mají vysokou
energetickou účinnost (až 85 %)
a umožňují podstatně redukovat produkci
a emise CO2. Na japonských
ostrovech se do nasazení palivových
článků aktivně zapojily především
plynárenské společnosti. K výrobě
vodíku přímo v článku nabízejí zkapalněný
zemní plyn (LNG). Podle
konstruktérů se už brzy objeví na trhu
také kombinace palivových a solárních
článků.
NIC NOVEHO POD SLUNCEM?
Za 1. skicu palivového článku vděčíme
švýcarskému vědci Christianu
Friedrichovi Schönbeinovi. To se psal
rok 1839. Jeho myšlenku dokázal
zhmotnit v podobě prvního fungujícího
prototypu Sir William Growe.
Za samotný termín „palivový článek“
pak třeba poděkovat Charlesi Langerovi
a Ludwigu Mondovi: v roce 1889
se pokusili vyvinout sice drahý, ale již
mobilní článek napájený svítiplynem.
Základní idea se od té doby radikálně
nezměnila: toto elektrochemické
zařízení katalytickou reakcí na elektrodách
transformuje chemickou energii
vodíku a kyslíku na elektrickou
energii a teplo. Při nezbytném zjednodušení:
pro tuto „elektrolýzu vody
naruby“ se nepoužíval (a dodnes nepoužívá)
jen vysoce výbušný vodík. Ke
slovu přišla i další paliva schopná reformovat
vodík. Zejména zemní plyn,
etanol nebo metan.
MAKROEFEKTY MINIZAŘIZENI
Energetici i kupci pohlížejí na vývoj
a startující výrobu moderních palivových
článků s nadějí. Je pro ně zajímavá
hlavně progresivní transformací
paliva s podílem vodíku na elektřinu.
Už dnes osciluje bedlivě sledovaná
účinnost v rozmezí 60-70 %. Připočtou-
li se k tomu efekty plynoucí
z nasazení článku do otopné soustavy
domu, energetická účinnost vzrůstá
na 80-85 %. Jen pro ilustraci: pokud se
v Evropě provozují velké zdroje energie
s účinností 40-45 %, jejich tvůrci
za ně sklízejí pochvalu. S ještě menší
účinností pak operují tzv. moderní
spalovací motory (30-40 %).
Ekonomy na palivových článcích
láká možnost jejich ostrovního i velkoplošného
nasazení. Umožní levnější
samozásobení malých, izolovaných
skupin spotřebitelů i naopak rozlehlých
komunálních teritorií elektřinou
a teplem.
První prodejní bilance naznačují, že
Panasonic a Toshiba udeřily na správnou
technickou a podnikatelskou strunu.
/lav/
