Jakého inženýra vychováte, takového ho budete mít

Na aktuální téma nedostatku pracovních sil v průmyslových podnicích jsme se ptali děkana Fakulty strojního inženýrství VUT doc. RNDr. Miroslava Doupovce, CSc. Já osobně považuji za největší problém klesající kvalitu středoškolského vzdělání včetně měnícího se přístupu studentů ke svému vzdělávání. Studenti si totiž stále více odvykají věnovat svému studiu jisté úsilí a čas a neuvědomují si, že v některých oborech stále platí, že „učení bolí“. Pane děkane, průmyslové podniky neustále hledají kvalifikované pracovní síly a problém se dostává i na první stránky denního tisku. Ve hře jsou i tzv. zelené karty. Jak se daří vaší fakultě spolupráce s průmyslem, a pokud ne, proč tomu tak je? Bez spolupráce s průmyslem si lze činnost naší fakulty těžko představit. Nejdůležitější je oblast výzkumu a vývoje, zejména řešení konkrétních úkolů pro průmyslové podniky a společné zapojení do výzkumných projektů. Fakulta se však snaží rozšiřovat tuto spolupráci i do vzdělávací činnosti: zapojení odborníků z praxe do vedení přednášek, zadávání diplomových prací průmyslovými podniky, umožnění stáží našim studentům v podnicích apod. Odpověď na položenou otázku „jak se tato spolupráce daří, proč ano a proč ne“ však není jednoduchá. Na jedné straně jsem velmi potěšen tím, že neustále roste počet firem, které jsou ochotny převzít jistý díl spoluzodpovědnosti za výchovu technické inteligence (tj. svých potenciálních lidských zdrojů). Příkladem jsou např. firmy Siemens a Tajmac-ZPS, které fakultě pomohly vybudovat špičkové obráběcí centrum v hodnotě přesahující 13 mil. Kč, přičemž nás to stálo zlomek původní ceny. Na druhou stranu, některé (zejména velké nadnárodní) firmy chtějí po fakultě pouze absolventy a nic jiného je nezajímá. V několika případech dokonce dochází i k tunelování lidských zdrojů fakulty (např. přeplácením schopných doktorandů a mladých asistentů), některé tyto firmy se cíleně vyhýbají spolupráci s českými fakultami (poněvadž výzkum a vývoj si drží doma). Ve spolupráci fakulty s průmyslem vidím obecně tyto bariéry: • Přetrvávající rigidita VŠ zákona při jmenovacím řízení docentem a profesorem. Pro odborníka z praxe je v podstatě nemožné dosáhnout na tituly docent nebo profesor, protože zpravidla nesplňují náročná kritéria v oblasti publikací a citací. • Legislativní bariéry: dosud nebyly vytvořeny avizované legislativní podmínky, které by zvýhodňovaly spolupráci VŠ a průmyslových podniků v oblasti výzkumu a vývoje. • Bariéry na straně VŠ - vysoké školy zpravidla dosud nemají profesionální útvary zaměřené na transfer technologií. • Systém hodnocení výsledků výzkumu a vývoje v ČR - výzkum a vývoj je hodnocen zejména pomocí tradičních „bobříků“ (body za publikace, průmyslové vzory, patenty apod.), které však zdaleka nepokrývají všechny výsledky výzkumu a vývoje fakulty. Typickým příkladem jsou unikátní projekty Leteckého ústavu FSI, zaměřené na kompletní vývoj letounu včetně letových zkoušek. Výsledky tohoto typu sice patří mezi největší úspěchy FSI, avšak podle vládní metodiky nepřináší fakultě žádné ohodnocení, tj. tolik „ceněné“ body. • Absence vizí u některých firem, např. neochota převzít část spoluzodpovědnosti za výchovu technické inteligence, neochota nadnárodních firem spolupracovat s tuzemskými VŠ v oblasti výzkumu a vývoje. Navzdory uvedeným problémům však konstatuji, že spolupráce fakulty a průmyslových podniků se úspěšně rozvíjí. Fakulta v této oblasti hodlá v nejbližší době přistoupit k zásadnímu kvalitativnímu kroku: s využitím operačních programů EU vybudovat špičkové výzkumné pracoviště (pracovní název projektu je NETME), které bude zaměřeno na aplikovaný výzkum pro průmysl. n Jaké požadavky na absolventa inženýrských studií průmyslové podniky kladou a jak je definují? Podniky požadují absolventy, kteří splňují zejména následující kritéria: ovládají vystudovaný obor, dobře umí anglicky (na druhém místě je v poslední době žádaná ruština) a mají prezentační a komunikační dovednosti. Hlavním požadavkem podniků však je, abychom produkovali absolventů (zejména inženýrů) co nejvíce. Vedení fakulty usiluje o to, aby nám v tom průmyslové podniky pomohly (a tím ovlivnily kvalitu vzdělání svých budoucích zaměstnanců). Podporujeme proto stáže a praxe studentů ve firmách, diplomové práce na základě zadání z firem, zapojení odborníků z firem do vedení přednášek apod. V poslední době se v této oblasti u podniků setkáváme s příznivou odezvou, protože si stále více uvědomují, že spolupráce s fakultou ve vzdělávací činnosti je dobrou investicí do přípravy svých lidských zdrojů. n Doba se mění a hranice mezi obory, tedy především v provozech zabývajících se hi-technology, se mění. Není zřejmě jednoduché vychovat studenta, který by do takového vlaku nabitého novými poznatky jednoduše naskočil. Současný výzkum stále více tíhne k mezioborovosti, což se zákonitě projevuje i ve vzdělávání. Na naší fakultě máme asi jednu třetinu oborů interdisciplinárních nebo z oblasti aplikovaných věd. Typickým příkladem takového oboru je „mechatronika“, který uskutečňujeme ve spolupráci s Fakultou elektrotechniky a komunikačních technologií. Dalšími příklady našich interdisciplinárních oborů jsou „strojírenská technologie a průmyslový management“ nebo „fyzikální inženýrství a nanotechnologie“. Studium akreditovaných interdisciplinárních oborů však není jediným způsobem přípravy na mezioborové pozice. Další možností je více otevřít studentům možnost zapisování volitelných předmětů (v rámci celé univerzity) a tím jim umožnit samostatně profilovat svoji odbornost. n Považujete současný stav tzv. bakalářského studia pro technické obory za výhodný a vhodný? Nebyly pořádné průmyslovky lepší? Současný stav tzv. bakalářského studia pro technické obory nepovažuji za vhodný ani za výhodný. Přesněji řečeno, bakalářské studium apriori neodmítám, nepovažuji však za rozumné jeho povinné zavedení pro všechny studenty technických oborů. Několik argumentů: • Představitelé naprosté většiny průmyslových podniků chtějí hlavně inženýry. Povinné zavedení bakalářského studia tedy nepřišlo „zdola“ jako požadavek odběratelů, nýbrž direktivně shora. • Dosud není patrné, pro které strojírenské profese je absolvování bakalářského studia plnohodnotným VŠ vzděláním. To snižuje možnosti uplatnění bakalářů a ovlivňuje pohled veřejnosti na společenský význam tohoto studia. Důsledkem je skutečnost, že jen malé procento absolventů bakalářského studia odchází do praxe a většina usiluje o pokračování v magisterském studiu. • Vidím mnoho analogií mezi vzděláváním v medicíně a ve strojírenství. V medicíně všichni studují nejdříve všeobecný základ (např. anatomii) a pak si volí specializaci. Podobně ve strojírenství by měl student nejdříve získat všeobecný a technický základ (matematika, fyzika, mechanika, základy konstruování a technologie) a pak si zvolit obor studia. Medicína si však možnost uceleného magisterského studia uhájila, technické obory nikoli. • Nejefektivnější cestou k inženýrskému titulu bylo klasické pětileté magisterské studium. Studentům (zejména absolventům gymnázií) to přinášelo výhodu i v tom, že si mohli zvolit obor studia až poté, co strávili zhruba dva roky na fakultě. Během této doby získali všeobecný základ a zároveň vztah k nějakému oboru, který si vybrali. Nyní nutíme studenty volit obor hned po maturitě, což nepovažuji za rozumné. Jak si má například absolvent gymnázia vybrat obor „fluidní inženýrství“ nebo „procesní inženýrství“? • V ČR je tradice kvalitních průmyslových škol. Absolvent „pořádné průmyslovky“ (viz formulace položené otázky) tedy může být pro některé činnosti lepší než bakalář. Povinné zavedení bakalářského studia však bylo zejména „politickou“ otázkou. Výsledným efektem je totiž zvýšení počtu absolventů VŠ (viz nově používaný termín „masifikace vysokoškolského vzdělání“). Samostatnou otázkou je, jak se tato „masifikace“ ve všech stupních vzdělání projevuje na kvalitě. V této souvislosti doporučuji každému seznámit se s vystoupením prof. PhDr. Petra Piťhy, CSc., ze dne 2. dubna 2008, předneseným na Univerzitě Hradec Králové pod názvem „Velká iluze českého školství“. Já osobně považuji za největší problém klesající kvalitu středoškolského vzdělání včetně měnícího se přístupu studentů ke svému vzdělávání. Studenti si totiž stále více odvykají věnovat svému studiu jisté úsilí a čas a neuvědomují si, že v některých oborech stále platí, že „učení bolí“. n V odborných kruzích probíhá neutuchající diskuse na téma hodnocení vědecké práce vysokoškolských pracovníků. Takže, ptáme se rovnou: co je potřebnější a vhodnější pro naše technické vysoké školy. Výzkumná práce pro aplikovaný nebo základní výzkum FSI? Na technické vysoké škole je samozřejmě prioritní aplikovaný výzkum. Specifickým rysem naší fakulty je však existence celé řady oborů tzv. aplikovaných věd (např. aplikovaná matematika, fyzikální inženýrství, aplikovaná mechanika, materiálové vědy apod.), které zasahují i do oblasti základního výzkumu. Pro fakultu to přináší celou řadu výhod: spolupráce tradičních technických oborů a aplikovaných věd stimuluje rozvoj obou směrů a rovněž podporuje interdisciplinární charakter výzkumu. Dále, tradiční inženýrské disciplíny přinášejí fakultě tzv. technické výstupy, zatímco typickým výstupem aplikovaných věd jsou rovněž potřebné časopisecké publikace. /r/