Již dlouho víme, že diamant je nejtvrdší známý přírodní materiál. Zároveň je ale také až překvapivě křehký. Navzdory jeho tvrdosti je poměrně snadné jej kus uříznout nebo i rozbít. Příčinou je uspořádaná atomární struktura diamantu. Materiáloví vědci proto usilují o syntézu diamantů, které budou stále velmi tvrdé, ale přitom nebudou tak křehké. Nedávno v tomto směru uspěl mezinárodní tým odborníků, který vyvinul nový postup pro výrobu méně křehkého parakrystalického diamantu, jehož struktura je méně uspořádaná než v případě klasického diamantu. V současnosti se syntetické diamanty obvykle vyrábějí tak, že se materiál na bázi uhlíku umístí do zařízení podobného svěráku, kde je zahříván na velmi vysoké teploty při současném extrémním stlačování. Huiyang Gou a jeho kolegové použili stejný přístup, ale s novým typem materiálu. Vyráběli diamanty z fullerenů, tedy molekul tvořených atomy uhlíku uspořádaných do dutých kulovitých tvarů. Při výrobě diamantů zahřáli fullerenový materiál na 900 až 1 300 °C, při tlaku 27 až 30 GPa. Tento tlak je přitom mnohem nižší, než jaký se používá při výrobě komerčních diamantů. Molekuly fullerenů se při tomto zpracování zbortily a vznikly průhledné parakrystalické diamanty, které je možné extrahovat při pokojové teplotě. Když vědci vytvořili diamanty z fullerenů, důkladně analyzovali jejich strukturu, s využitím elektronového mikroskopu a dalších zobrazovacích technik. Analýzy ukázaly, že opravdu vznikl parakrystalický diamant, jehož struktura je méně uspořádaná než u klasického diamantu a zároveň o něco více uspořádaná než u nedávno vyrobených amorfních diamantových skel. /sm/
