V létě 2013 italskému astronautovi Lucu Parmitanovi hrozilo na oběžné dráze kolem Země nečekané nebezpečí: málem se utopil. Během vycházky do kosmického prostoru mu voda ze zásob skafandru pronikla do helmy, ale naštěstí se mu nedostala do úst. Šetření NASA tehdy ukázalo, že jednou z příčin události byl příliš laxní přístup posádky i techniků na Zemi k bezpečnosti skafandrů. Když se před procházkou objevil v Parmitaniho skafandru únik vody, posádka po dohodě se Zemí, přistoupila pouze k jeho výměně, a už neověřovala, zda skutečně oprava vadu odstranila. Přitom by stačilo jen udělat si 10 minut času na provedení zkoušky. V případě skafandrů se však neopatrnost a nedůslednost může velmi snadno nevyplatit. A netýká se to jen samotných astronautů a techniků, ale i plánovačů, varuje na konci dubna zveřejněná zpráva hlavních interních auditorů, úřadu tzv. generálního inspektora (OIG) právě k otázce skafandrů. Zpráva už neřeší případ italského astronauta, zabývá se hlavně výhledem do budoucna. Má NASA co na sebe? Jedním důležitým bodem auditu je právě situace kolem „obleků“ EMU (Extravehicular Mobility Unit, tedy Jednotka pro pohyb mimo loď), které se používají během výstupů z ISS – tedy těch „západních“ (Rusové mají vlastní skafandry Orlan, nyní ve vylepšené verzi Orlan-MK). Jde o dvoudílný skafandr, který je vyvrcholením vývoje zahájeného v roce 1974, ale má za sebou samozřejmě celou řadu drastických vylepšení – označuje se tak jako Vylepšený EMU (Enhanced EMU). Původně byl tento typ určen pro posádky raketoplánů, měl tak být například servisován na Zemi po každém výstupu do volného vesmíru, ale postupně se ho podařilo přizpůsobit pro provoz na ISS. Dnes má servisní prohlídka proběhnout jednou za šest let, nebo po 25 výstupech do volného vesmíru podle toho, která z těchto podmínek bude splněna dříve. Ale ani tento interval se nedařilo kvůli výpadku amerických letů k ISS po ukončení programu raketoplánů dodržovat. „Rekordmanem“ se stal nedávno skafandr, který se na Zemi vrátil až po 9 letech na oběžné dráze. Nové EMU se dnes už nevyrábějí. Všechny existující exempláře byly vyrobeny v rámci jediné série, NASA žije z inventárních zásob pořízených na konci 90. let. V provozu je dnes podle zprávy 11 z původních 18 skafandrů; pět bylo zničeno během letů, jeden při zkouškách na Zemi a jeden v loňském září při výbuchu nosiče firmy SpaceX na startovací rampě. Koupě nových nepřipadá úvahu, byly by příliš drahé (teoreticky by je tedy vyrobit bylo možné, ale politicky je to zcela neprůchozí, abychom to řekli zcela polopaticky). Vzhledem k tomu, jaké operace jsou na ISS naplánovány a kolik vycházek do vesmírného prostoru budou vyžadovat, NASA bude muset podle auditorů se svými zásobami zacházet velmi pečlivě. A v případě, že by provoz ISS neměl skončit v roce 2024, ale prodloužit se do roku 2028, což je stále otevřená možnost, bude problém o to větší. Nikde ve zprávě se nepíše, že by mělo jít o problém neřešitelný, ale podle auditorů by mohl výrazně omezovat provoz. Náhrada pouze se zpožděním Samozřejmě, ideální by bylo v takové situaci pořídit skafandry nové. Typ EMU má celou řadu konstrukčních nevýhod a nedostatků, které jsou do značné míry dány jeho původním určením pro lety raketoplánů. Například se nikdy nezvažovalo, že by jeho servis mohl probíhat na oběžné dráze, což je pro provoz stálé stanice pochopitelně handicap. Velkou část nedostatků by měl nahradit vývoj vylepšených skafandrů další generace nazvaných xEMU (x ve zkratce je od slova exploration, tedy průzkum). V rámci programu by měly vzniknout postupně skafandry použitelné pro vesmírné vycházky nejen na oběžné dráze Země (tzv. xEMU Lite), ale také Měsíce a Marsu. Jeho vývoj běží, zpráva auditorů jen upozorňuje, že časový harmonogram je velmi napjatý. První jednotky xEMU by měly být dodány v roce 2023, a pokud ISS skončí v roce 2024, na testování skafandrů tak nebude mnoho času. Auditoři v podstatě agenturu varují, že si nemůže dovolit udělat velké chyby. A zároveň naznačují, že podle nich se už také některé chyby kolem skafandrů staly. Konkrétně při vývoji nových typů určených pro lety mimo okolí Země. Skafandry na dvou kolejích NASA donedávna (do ledna 2016) platila dva projekty pro vývoj skafandrů do volného prostoru. Trochu paradoxně dnes běží jen menší z nich, tzv. Advanced Space Suit Project s dosavadním rozpočtem cca 50 milionů dolarů, který má vést k vývoji skafandru použitelného nejen pro ISS, ale také pro delší cesty ve vesmíru, především případný let k Marsu. Programem, který v lednu 2016 skončil, byl výrazně dražší Constellation Space Suit System s celkovým rozpočtem 135 milionů dolarů. Jak naznačuje název, byl zahájen v rámci přípravy zrušeného nosiče Constellation. Před šesti lety tedy celkem logicky padlo doporučení zastavit i vývoj skafandru, ale NASA se rozhodla pokračovat a zaplatila za program ještě dalších 80 milionů dolarů – a podle auditorů bez viditelného přínosu, protože žádný použitelný skafandr v rámci programu vyroben nebyl. William Gerstenmaier, šéf oddělení pro pilotovaný výzkumný program NASA v oficiální odpovědi napsal, že výsledky z Constellation agentura považuje za důležité, protože mohou posloužit k vylepšení stávajících obleků. Je skutečně představitelné, že NASA z něj „odkláněla“ výsledky např. do vývoje xEMU či vylepšení „enhanced EMU“, ale to se samozřejmě z naší redakce ověřuje těžko. Uvidíme, co nového se v této souvislosti objeví. Pro úplnost dodejme, že kromě skafandru do volného prostoru pak NASA vyvíjí ještě tzv. Orion Crew Survival System. Jeho výsledkem má být nový oblek pro posádky na palubě, během kritických fází letů, jako je start atp. Má tedy například chránit posádku v co největší míře, například před ohněm či toxickými zplodinami. Samozřejmě, před výbuchem paliva je neochrání, ale od toho jsou jiné systémy – v případě Orionu systém na odpálení kabiny do bezpečné vzdálenosti.
